„Možná se divíte, co může být na práci lékařky zábavné, ale já vám povím, že nikde jinde se tolik nenasmějete. Většina mých pacošů, jak jim s oblibou říkám, ke mně chodí dlouhá léta a se spoustou z nich mám blízký vztah. Když je v ordinaci klídek, pár z nich si se mnou dá i kávičku, podrbeme a probereme novinky z okolí. Z mé zdravotní sestry Aleny se stala kamarádka, vyjdeme si ve všem vstříc a já se do práce skoro každý den těším,“ usmívá se Hana. „Moc nových pacientů už nepřibírám, nápor přišel jen před půl rokem, kdy zemřel kolega o blok dál a já se pokusila vyhovět novým žádostem, jak mi to jen kapacita ordinace dovolila. Na nové tváře jsem se vlastně těšila…“
Nalákal mě na večeři
O muže se Hanka už nijak zvlášť nezajímala, svým si prošla a nechtěla se po tolika letech „na stará kolena“ nějak přemáhat. To si ovšem myslela do doby, než se jedním ze svých nových pacientů nechala zlákat na večeři. „Jednou se objevil ve dveřích starší pán, Petr Jehlička, kvůli vstupní prohlídce. Přísahám, že absolutně ničím mě nezaujal. Jako běžně jsem od něj potřebovala vyplnit nějaké papíry, chtěla jsem vzorek moči, krve a všeho nutného. Už při vyšetření zraku jsme se náramně bavili, vlastně celá prohlídka se nesla v uvolněném duchu. Když odešel, usmívala jsem se ještě několik hodin. Další den, když jsem šla z práce, na mě jako pravý gentleman čekal před ordinací s pugétem růží a pozvánkou na večeři. Byla jsem ohromená, vůbec jsem to nečekala, a ač jsem své pacienty vždy odmítala, tady mi to nedalo,“ vypráví Hana.
Večeře byla samozřejmě o dost zábavnější než povedená lékařská prohlídka. Hanku překvapilo, jak vtipný a zároveň chytrý pan Jehlička je. Zpočátku ji nijak zvlášť nepřitahoval, ale sama si už dávno přiznala, že pokud si někoho pustí k tělu, chce se především pobavit a cítit se dobře, uvolněně a hlavně svá. „Pěkně dlouho jsem na žádné večeři nebyla. A ještě daleko déle jsem si ji tak neužila. Naše schůzky se opakovaly stále častěji a po několika týdnech jsme spolu začali být skoro denně. Připadala jsem si jak puberťačka, ale nevadilo mi to. Jen vnoučata si z nás dělala srandu, že na takové věci už s Petrem nemáme věk,“ směje se Hana při vzpomínce na svá vnoučata.
Požádal mě o ruku
„Rok se s rokem sešel a my jsme spolu začali žít. Vše bylo pohádkové, dokonce natolik, že přede mnou jednoho dne Petr poklekl a požádal mě o ruku. Sice jsem se zařekla, že žádnou svatbu už v životě mít nechci, ale tohle bylo tak přirozené, že jsem pomalu skákala radostí. Začali jsme vše plánovat, nic velkého, jen pár nejbližších přátel a rodina,“ vypráví Hana.
Během plánování svatby, kterou chtěli stihnout dříve než za rok, se začal Petr chovat divně. Často ho Hanka viděla s mobilem a naštvaným výrazem, ale nechtěla mu rýpat do soukromí. To vše až do doby, než slyšela Petra telefonovat polohlasem a velmi nepříjemným toném. Měla pocit, že jí tají něco důležitého. Když mají být svoji, tajnosti by měly jít stranou.
Petr už jednu manželku má!
Hana vzala řešení situace do svých rukou a okamžitě na Petra spustila, co to mělo být za telefonát a proč je v poslední době přilepený na mobilu. Ten zůstal strnule stát, ale brzy pochopil, že se musí své nastávající ke všemu přiznat. Za mlada se Petr oženil s dívkou, která byla v jiném stavu, ale pak nechtěně potratila. Ona pak odešla na Slovensko a kontakt se definitivně přerušil. Na rozvodové papíry oba jaksi „pozapomněli“. Už to bylo Hance divné. Vždyť z manželství mohl jeden nebo druhý získat majetek nebo se naopak zadlužit – a co pak s tím? Seriózní Hanka to vůbec nechápala…
„Petr si na své manželství nemanželství vzpomněl až v době, kdy požádal o ruku mě, vypátral svoji drahou polovičku a začal na ni tlačit. A ona se z nějakého důvodu cuká, ale nikdo neví proč. Žije stále na Slovensku, v kontaktu už dlouho nejsou, ale nám teď brání splnit si naše sny. Že by šlo opravdu o nějaký kalkul? Ono to možná nějak dopadne, třeba se i rozvedou, ale mě trápí fakt, že se mi Petr vůbec nesvěřil, že je stále ženatý. Nevím, jak dlouho může celá tato situace trvat, ale my s plány naší svatby prozatím končíme, tedy hlavně já. A kdo ví, jestli tuto pro mě vlastně lež Petrovi někdy odpustím,“ dodává smutně Hana.
Pohled psychologa a terapeuta, odpovídá Mgr. Heřman Čadil
Pohled psychologa a terapeuta, odpovídá Mgr. Heřman Čadil
Haně je s Petrem dobře, a to natolik, že chtěla udělat zásadní změnu ve svém životě a provdat se. Nechci situaci bagatelizovat ani Petra obhajovat, ale ze své praxe vím, že lidé často na podstatné věci pozapomenou, stejně jako Petr na svou svatbu. Obzvláště pokud to nebyl chtěný sňatek. Situace se tak nějak vyřešila sama a oba aktéři si možná oddechli, šli od sebe a vše tak nějak vyšumělo.
Hana zmiňuje změnu Petrova chování, což považuji za důležitější aspekt. Změnilo se chování k ní? Nebo i přes osobní problém se k Hance choval stejně hezky? V takových situacích máme možnost partnera poznat z jiného úhlu, což považuji za důležité. Také vyplývá, že jakmile se zeptala, Petr jí vše řekl.
Je zde možná mnoho důvodů, proč se Petr hned nesvěřil. Svou roli může hrát stud, obavy a pak i chlapské ego, které vedlo Petra k tomu, že se Hance svěří, až bude mít rozvodové papíry od své ženy podepsané. O tom všem si ale Hanka bude muset otevřeně promluvit s Petrem, aby obnovili vzájemnou důvěru.
Všechno v našich životech má začátek i konec, a tak věřím, že rozvod dopadne. Nemyslím si, že by formální manželství bylo ze strany úřadů prodlužováno, a to ani za předpokladu, že jeden z partnerů se zdráhá.
A co se týká odpuštění Hanky Petrovi, je jen na ní, zda chce v sobě pocit křivdy udržovat a tím si kazit vše, co s Petrem může prožívat. Nebo se na tyto věci podívá z nadhledu a hodí je za hlavu. Pokud o sebe a vztah oba opravdu stojí, pak svatba bude – a je jedno, jestli za měsíc, rok nebo dva.
