Měla jsem strach o svůj život, ale styděla jsem se to nahlásit, takže jsem tomu prevítovi umožnila páchat zlo dál. Dodnes si to vyčítám a zřejmě nikdy nepřestanu. Nikomu bych nepřála začít byť jen zlomek toho, čím jsem si sama prošla.

Na vizáži zřejmě nesejde

Bylo mi čerstvých padesát, nikdy jsem nebyla žádná výstavní kráska, i zamlada jsem měla nějaké to kilo navíc, řidší vlasy a nos jako Cyrano. Ale násilníci si zřejmě nevybírají oběti podle vzhledu, to už teď vím. Předtím by mě nenapadlo, že někoho zrovna já zaujmu natolik, že se mě pokusí znásilnit. A to mi věřte, na sebevědomí mi to rozhodně nepřidalo.

Čtěte také

Amálie Votrubová s dcerou Anežkou

Čtěte také

Amálie (39): Vyhrála jsem boj s rakovinou. Cítím se silnější než před nemocí

Přepadl mě ve výtahu

Šla jsem domů po odpolední směně, bylo po jedenácté večer. Nic neobvyklého, přesto když jsem vstoupila do našeho domu a zavřely se za mnou domovní dveře, trochu jsem si oddychla. Přivolala jsem si výtah a už jsem si představovala, jak se ponořím do horké vany. Nastoupila jsem do výtahu, ale než se dovřely dveře, do výtahu doslova naskočil mladý muž. Pousmál se a vcelku příjemným hlasem mi řekl, že se sveze se mnou. Jeho věk jsem odhadla asi tak na třicet let. Nebylo na něm nic pozoruhodného, jen ten pohled byl nějaký zvláštní, cítila jsem lehké mrazení.

Byla jsem jak opařená

Popojeli jsme zhruba jedno patro a on nečekaně zastavil výtah a zmáčkl tlačítko suterén. Polohlasem mi řekl, ať raději nekřičím, že by ho to mohlo rozčílit a všechno by mohlo být mnohem horší. Uvědomila jsem si, že silně zapáchá potem, to se snažil přetlouct lacinou kolínskou. Krve by se ve mně nedořezal. Dojeli jsme do suterénu, on výtah zablokoval a začal mě osahávat. Bála jsem se křičet, byla jsem úplně paralyzovaná. Měla jsem skutečně strach o holý život. Vyhrnul mi sukni a zkušeným chvatem roztrhl kalhotky, evidentně to nedělal poprvé. Třásla jsem se strachy, když najednou někdo zabušil na dveře výtahu. Začala jsem křičet. Někdo zprudka otevřel dveře, násilník mě pustil, proběhl kolem mého zachránce, staršího souseda, a zmizel ve tmě.

Čtěte také

Žiju s otcem své kamarádky, ona se stále ještě zlobí

Čtěte také

Pavla (32): Žiji s otcem své bývalé kamarádky. Ona mi to nemůže odpustit

Můj zachránce

Plakala jsem štěstím, byla to obrovská náhoda, že byl soused před půlnocí ve sklepě pro pilku. Soused hned zjišťoval, co se stalo, a chtěl volat policii. Prosila jsem ho na kolenou, ať to nedělá. Strašně jsem se styděla a nedokázala jsem si představit, jak celou událost popisuji nějakému mladému policistovi. Nikde jsem tuhle noční příhodu nenahlásila a nesvěřila jsem se ani manželovi, tak moc ponižující to byl zážitek. Od té doby jsem měla strach chodit večer sama domů a daleko víc jsem se bála ve vnitřních prostorech. A i když jsem se celá léta snažila vytěsnit vzpomínky na nejhorší okamžiky mého života, nepovedlo se mi to.

Mohla jsem tomu zabránit. Možná

Asi po půl roce v televizi říkali, že zadrželi devětadvacetiletého násilníka, který přepadával ženy ve výtahu. Došlo mi, že jsem byla jednou z prvních obětí a kvůli mému studu možná napadl několik dalších žen, protože jsem událost nenahlásila policii. Ke strachu se přidaly ještě výčitky. Mohla jsem ho zastavit, některé napadené ženy doopravdy znásilnil, jiné zranil. Uvědomila jsem si, že žádná nevyvázla bez psychické újmy. Kdybych vše nahlásila, mohl být dopaden dříve… Těžko se mi žije s pocitem, že jsem slaboch.

Čtěte také

Přála jsem si dům a zahrádku

Čtěte také

Eva (59): Splnil se mi sen o vlastním domku. Ale manželovi se stěhovat nechce

Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace

Vážená paní Hano, na úvod bych vás chtěla ujistit, že zcela určitě nejste žádný slaboch! Prožila jste veliké trauma a je zcela na vaší svobodné vůli, jak se s takovým traumatem vyrovnáte. Co je v tuto chvíli pro vás zcela zásadní, je fakt, že minulost již nezměníte. Nikde není dáno, že pokud byste svou událost na policii nahlásila, pachatele by se hned podařilo zadržet a ostatní ženy ochránit. Teď je pro vás důležité, abyste svou pozornost obrátila do budoucnosti. Píšete, že se stále bojíte chodit večer sama a také máte strach z vnitřních prostor. Pokud by tento strach narušoval kvalitu vašeho života, určitě bych doporučila vyhledat pomoc odborníka. Nést si takové trauma jen sama v sobě může být náročné a zkušený terapeut by vám mohl pomoci, ulevit by mohla i nějaká skupinová terapie. Buďte k sobě laskavá a pokuste se netrestat ještě výčitkami svědomí. Přeji vám brzkou úlevu.

Kontakt: www.katerinabelkova.cz