Hanka se s Liborem seznámila už na vysoké škole. Bylo to na prvním seznamovacím chmelu těsně po přijetí na školu. Už tehdy jí bylo trochu divné, že všichni kluci pracovali jako česáči, jen Libor seděl s děvčaty u pásu a přebíral bobule. „Přitom vypadal absolutně skvěle, nádherná vyrýsovaná figura, vysoký, blonďatý, opálený… Měl rád dámskou společnost a žádnou zženštilost v tom tehdy nikdo nehledal, spíš naopak,“ říká Hanka. Postupem času se z nich stali dobří přátelé, ale o nějaké jiskře se mluvit nedalo. Ta přeskočila až po letech. „Moje záliba v těch nejzábavnějších prevítech mě začala opouštět a já si jednou večer v kruhu přátel uvědomila, že se mi ten zvláštní Libor, který do sebe neláme piva u fotbalu v hospodě, líbí.“
Začátek byl idylický
Přišlo nějaké to rande a Hanka se zamilovala až po uši. Nově vzniklý pár všechny překvapil, ale slušelo jim to a měli spoustu společných zájmů a přátel, takže nikdo rozdílnost povah neřešil. V páťáku Hanka nechtěně otěhotněla, v té době už s Liborem bydleli v bytě po babičce, a po počátečním šoku z toho měli oba radost. „Státnice sice byly trochu náročnější, byla jsem hodně unavená a dráždilo mě, že nestíhám takovou přípravu jako můj tehdy akční manžel, ale jinak bylo všechno na obláčku.“ Jedinou čárou přes rodinnou idylku byl nástup Libora na vojnu až v Komárově. „Byl povolán dva dny před porodem, a když za ostatními maminkami chodili partneři s pugéty, cítila jsem se dost mizerně,“ říká Hanka. Manželům se narodil kluk, absolventskou vojnu zkrátili o tři měsíce a plnohodnotný rodinný život mohl začít.
Podivná výměna rolí
Až po několika měsících si Hanka uvědomila, jak se Libor chová k malému Vojtovi. Ač ho miloval, byl ve výchově až příliš úzkoprsý a pedantský. Oproti tomu Hanka, zvyklá z rodiny na volnou výchovu, působila v kontrastu s Liborem jako ten méně vychovávající, pohodový rodič. Oba póly se začaly vzájemně oddalovat, doma začínalo být dusno kvůli maličkostem. Čím více Libor „buzeroval“, tím méně si ho Hanka vážila. Není třeba popisovat, jaký spád nakonec věci nabraly. „A pak jsem si jednou řekla dost. Byli jsme příliš mladí na to strávit život v hádkách, ponižování, žárlení a hlavně s naprosto rozdílným přístupem k životu. Já chtěla jezdit s kamarády a s našimi dětmi pod stan a na vodu, ale pokud se účastnil i Libor, vždy vyvolal nějakou nesmyslnou hysterickou scénu a já se za něj strašně styděla. Úplně všechno mu vadilo a choval se jako stará zapšklá matróna.“ Pak došlo i na facky a Hanka navrhla rozvod. „Libor mi vyhrožoval, že si malého vydupe, já se stále snažila o přátelskou domluvu.“
V té době Libor opustil kancelářskou židli v elektrofirmě a začal pracovat v jednom nejmenovaném baru v centru Prahy. Často míval noční, býval hodně unavený, ale nikdy si neodpustil Hanku po ránu vzbudit a vyžadovat manželské povinnosti. Na just. Nakonec byli utahaní oba, ale snažili se vztah lepit, co to šlo. „Nechtěla jsem, aby náš rozchod poškodil malého Vojtu, a když Libor odmítal domluvu, rozhodla jsem se vydržet.“ A pak se objevil Liborův kamarád Marek!
S příchodem „kamaráda“ přišla fajn změna
„Najednou byl Libor v pohodě, chodili s Markem večer ven, přestal nás doma uzurpovat a byl v klidu. Já si užívala s kamarádkami a kamarády, kteří měli stejně staré děti, pohodu na chatách a výletech, Libor si bral malého i sám a žili jsme vedle sebe, ale ne spolu.“ Po roce poklidného jakoby sourozeneckého soužití se Hanka osmělila a přišla s tématem rozvodu znovu. „Pojďme jeden druhého netrápit. Zůstaneme přáteli, Vojtu si můžeš brát, kdy budeš chtít. Ale jsme moc mladí na to žít bez lásky, nemyslíš?“
Libor souhlasil. Rozvedli se v klidu, bez právníků, a jak asi tušíte, z Marka se vyklubal partner, se kterým Libor strávil následujících deset let. Až na jednu výjimku dál slavili Vánoce a narozeniny jako rodina a vydrželo jim to dodnes. Když se někdo Hanky zeptá, jak to mohla přežít, že ji manžel opustil kvůli muži, směje se. Všichni, kdo pár neznali dříve, to berou touto optikou. Jen ona sama ví, že Liborovu homosexualitu si začala připouštět s příchodem zvláštního kamaráda. „Jsem dodnes šťastná, že se tehdy Marek objevil. Až po letech jsme s Liborem zabrousili na tohle citlivé téma a já se zeptala, kdy začal mít pochyby o své sexuální orientaci. Řekl, že si to nikdy nepřipouštěl, ale já si myslím, že ve skrytu duše věděl, že naše soužití není v pořádku, a proto se choval tak zvláštně.“ Teď spolu vychází skvěle, stejně tak i s prarodiči a těší se na vnoučata.
Názor odborníka: Tomáš Prajzler, Servis vztahů, Woman For Woman
Názor odborníka: Tomáš Prajzler, Servis vztahů, Woman For Woman
Konec dobrý, všechno dobré. Možná by stačilo reagovat takhle. Na tomto příběhu nepovažuji za nejpodstatnější to, jakou má kdo sexuální orientaci. Ani se mi to nechce moc zkoumat. Možná se díky Markovi něco v Liborovi změnilo, třeba si skutečně až tehdy svoji sexuální orientaci připustil a třeba to bylo celé nějak jinak. Je to úplně jedno. Na celém vyprávění mě zaujalo něco úplně jiného. Ukazuje totiž, že o tom, jak vnímáme, co se nám v životě děje, často nerozhodují věci samotné, ale významy, jaké jim připisujeme. Vidíme to na způsobu, jakým Hanka celý příběh a zejména jeho vyústění popisuje. Není obtížné si představit, že by se mohla – klidně dlouhé roky – cítit zraněná, uražená, naštvaná. Vztah se jí rozpadl, navíc je exmanžel s jiným chlapem. Asi se to druhým nevysvětluje úplně snadno. Ona je ale spokojená, dokázala si věci zařídit. Sama požádala o rozvod, s Liborem se dohodla na uspořádání vztahů a jejich vztah se nejspíš dost zlepšil – soudím podle toho, že byli schopni bavit se o stále poměrně intimním tématu či spolu trávit Vánoce. Život se prostě ubírá různými cestami a často je jen na nás, jak budeme na místa, jimiž jsme prošli, vzpomínat.
