Rekordmanka Heather Anderson: Žiju svůj sen

Hana Halfarová | 3. 1. 2023
Kdesi vysoko v Arizoně.
Na túře doma v Pennsylvánii.

Je zatím jedinou ženou na světě, která během jedné sezony prošla sama tři nejdelší a nejslavnější americké stezky. Strávila na nich kolem 250 dní, ušla celkem 12 900 kilometrů, a to výhradně v sukni. Američanka Heather Anderson je držitelka prestižního ocenění National Geographic – Dobrodružka roku 2019. S dlouhými přechody začala jako průkopnice před dvaceti lety.

Co vás zavedlo do České republiky?

Před dvěma lety mě oslovilo americké velvyslanectví v Bratislavě, abych na Slovensku přednášela o svých zkušenostech z přechodu stezky v USA Pacific Crest Trail. Kvůli covidu se ale vše odložilo. Mezitím se Bratislava spojila s velvyslanectvím v Praze, které mě pak pozvalo do České republiky, a vznikl celý tento program (sešly jsme se v září v Ostravě, pozn. aut.). V několika městech mluvím nejen o dlouhých přechodech, ale také o ochraně životního prostředí a podpoře žen.

Retro z Vlasty - Jaroslava Obermaierová: Chci potkat opravdovou lásku
Rozhovory

Retro z Vlasty - Jaroslava Obermaierová: Chci potkat opravdovou lásku

Jakou podporu máte na mysli?

V roce 2003, kdy jsem s dlouhými trasami začínala, drželi všechny rekordy muži, protože ženy se do takových přechodů víceméně nepouštěly. Rekordy, kterých jsem postupně dosáhla, byly průlomové. Nejen proto, že je vytvořila žena, ale i tím, že jsem měla lepší časy než někteří muži. Stála jsem tak u zrodu ženského thru-hikingu (dlouhý přechod), který se během dvaceti let velmi rozšířil. I ženy se už vydávají na přechody dálkových stezek z jednoho konce na druhý (v USA se označují jako end-to-end, pozn. aut.). Konkrétně jde o tři nejdelší trasy: již zmíněnou Pacific Crest Trail, Appalachian Trail a Continental Divide Trail (česky Pacifická hřebenovka, Appalačská stezka a Stezka kontinentálního rozvodí, pozn. aut.).

To vás musí těšit!

Velice! Před dvaceti lety jsem neměla žádný vzor – neznala jsem žádnou ženu, která by chodila sama, protože na stezkách většinou doprovázely své partnery. Teď už se ženský thru-hiking stává širším fenoménem a asi čtyřicet procent sólo chodců tvoří ženy. V roce 2018, kdy jsem od března do listopadu prošla všechny tři zmíněné traily, jsem jich potkávala už opravdu hodně. Ale tak do roku 2013, kdy se to lámalo, jsem jinou sólo chodkyni potkala výjimečně. O to vřelejší setkání to bylo.

Motivační songy, které nakopnou. Zažeňte smutek a začněte nový rok zvesela
Cestování

Motivační songy, které nakopnou. Zažeňte smutek a začněte nový rok zvesela

Čím si tu změnu vysvětlujete? Čtyřicet procent je pěkné číslo!

Důvodů je víc. Obecně se thru-hiking stal populárním sportem, takže na stezkách potkáváte nejen víc žen, ale i mužů nebo skupinek. A ženám v tom skutečně hodně pomohlo, že existují ženské vzory, které jim dodávají odvahu jít samotné. Napomohla tomu samozřejmě i sociální média, kde se sdílejí zážitky, fotografie, rady…

Kam jste se posunula vy během uplynulých dvaceti let?

Všechno se změnilo a já jsem především dospěla. Vždyť mi bylo jednadvacet, když jsem s dlouhými přechody začínala! Měla jsem tehdy jediné očekávání – zažít velké dobrodružství. Neměla jsem žádné zkušenosti, všechno pro mě bylo nové. Během cest jsem se do thru- -hikingu zamilovala a uvědomila si, že přesně tohle bych chtěla dělat celý život. Naštěstí se mi to podařilo a žiju život, jaký jsem si jako mladá holka vysnila.

Co bylo na začátku vašeho snu?

Jeden článek o přechodu Appalačské stezky, který jsem si přečetla. Líbil se mi tak moc, že jsem si řekla „Zkusím to taky!“. Ve dvaceti prostě neděláte ta nejrozumnější životní rozhodnutí…

Jak usnout během 2 minut kdykoli a kdekoli. Jde o vojenskou spánkovou techniku
Cestování

Jak usnout během 2 minut kdykoli a kdekoli. Jde o vojenskou spánkovou techniku

V roce 2018, kdy jste prošla celou trojici stezek, vám bylo sedmatřicet. Jak dlouho jste se připravovala?

Šest týdnů. Fyzicky jsem se připravovat ani nemusela. Tím, že se hodně pohybuju, mám celkem dobrou fyzičku. Musela jsem si ale vytvořit plán a připravit věci, které budu cestou potřebovat a které jsem si pak nechala poslat na několik míst, abych si mohla průběžně doplňovat zásoby. Nejnáročnější Appalačskou stezku jsem šla pokaždé sama a bez podpory (v roce 2018 se na ni vrátila po dvanácti letech, pozn. aut.). Jinde mě chvíli doprovázel můj manžel, který mi pomohl doplnit zásoby. Ale kdykoli se jednalo o přechod, kde jsem usilovala o rekord, šla jsem sama.

Do měst podél stezek jste si předem poslala i náhradní boty. Chodíte v kožených pohorkách, nebo naopak v něčem odlehčeném?

V lehkých trekových teniskách. A každých pět set mil si je musím vyměnit za nové (to je po cca 800 kilometrech, pozn. aut.).

Za dvacet let se vybavení na horskou turistiku neskutečně proměnilo, že?

Vyvinuly se především technologie, díky novým materiálům mám stan výrazně lehčí než tehdy. Ale největší změna nastala v navigaci, papírové mapy se už vůbec nenosí. Většinou používám mobil, ale na stezkách nebývá signál, takže manželovi můžu zavolat, jen když se dostanu do nějakého městečka.

Potraviny, které pomohou zhubnout a zaženou vlčí hlad. Čokoláda je tam taky
Hubnutí

Potraviny, které pomohou zhubnout a zaženou vlčí hlad. Čokoláda je tam taky

Nebojí se o vás, když se vydáváte na sólo přechody?

Potkali jsme se před šesti lety a tehdy už jsem měla leccos za sebou. On má taky sportovní minulost a ví, že to zvládnu i příště. Ale moje maminka, ta se o mě bojí.

Vy sama někdy míváte na cestě strach?

Ano, protože se mnoho věcí kolem mě může pokazit. Na druhou stranu, jsem dost racionální člověk, takže vím, že se to nestane. Prostě si to radši nepřipouštím.

A když se něco pokazí ve vás a vaše tělo řekne „Už nemůžu, nezvládnu to!“?

Snažím se ho poslouchat, ale velmi často vám tělo říká Ne!, přitom to tak úplně nemyslí. Důležité je poznat, kdy jeho protest znamená skutečný nesouhlas. Tohle jsem se už naučila a hodně jsem v tom dospěla. Často se mi něco stalo, když jsem usilovala o rekord. Je důležité uvědomit si, zda mi na výsledku záleží natolik, abych pokračovala, nebo jestli můžu skončit. Většinou se rozhodnu jít dál. Jednou mi ale bolestivě otekla noha, myslela jsem, že ji mám zlomenou. Po dlouhém přemlouvání sebe sama jsem pokus o rekord přerušila. Nohu jsem nakonec zlomenou neměla, byl to zánět šlach.

Vivienne Westwood: "Švadlenka", která prodala punk jako nikdo jiný
Příběhy

Vivienne Westwood: "Švadlenka", která prodala punk jako nikdo jiný

Být vůči sobě vnímavá je v náročných situacích cennější než být k sobě tvrdá?

Víte, na dlouhých trasách se naučíte, že nic není komfortní. Celý den trávíte venku, od rána do večera jdete pěšky a sama, vše si nesete na zádech… Ale vaše puchýře nejsou problém, jsou nedílnou součástí nepohodlí, které zažíváte. Není to nic, kvůli čemu byste musela přechod zastavit. To jsou přesně ty chvíle, ve kterých se učíte rozlišit, kdy jde jen o diskomfort, který k tomu všemu patří, nebo kdy se začíná dít něco vážnějšího.

Je pro vás dosažení rekordu hnacím motorem?

Na začátku to pro mě bylo velmi důležité, právě jako hnací síla v mém osobním růstu. Ale poté, co jsem dosáhla rekordu na již zmíněné trojici nejdelších stezek (říká se tomu Triple Crown, česky Trojkoruna, pozn. aut.), se dostavil pocit „Dokázala jsem to, mám splněno, už jsem velká holka!“.

Když máte splněno, co vás požene na další přechody?

Láska, protože mám hiking opravdu ráda a naplňuje mě.

Už se tedy nehoníte za rekordy, ale přednášíte o svých zážitcích a zkušenostech, napsala jste o tom tři knihy…

A taky mám napsaný dlouhý seznam všeho, co bych chtěla ještě vidět a čeho bych chtěla dosáhnout. Číslo jedna bylo strávit s manželem deset týdnů chozením po Skotsku – splnila jsem si to letošní sezonu. Doufám, že mě čekají ještě další dobrodružství.

Celer: Elixír zdraví v receptech, ale i u babek kořenářek
Recepty

Celer: Elixír zdraví v receptech, ale i u babek kořenářek

Například?

Chtěla bych projít Arctic Circle Trail – jednu z nejznámějších tras v Grónsku, která měří asi 180 kilometrů.

Jaké to je chodit ve dvou?

Rozhodně mám lehčí batoh! Já i můj muž máme chození po horách rádi, ale já jsem tím fakt posedlá. V tom je mezi námi rozdíl. Adam mě následuje, ale když už se na horách začne nudit, sestoupíme dolů. Ve Skotsku jsme prošli dvě horské trasy, což nám trvalo sedmnáct dní, jinak jsme putovali krajinou a poznávali zemi.

Když chodíte sama, máte radost, že někoho potkáte?

Určitě! Ráda se zastavím a popovídám si, ale dál jdu sama. Za ty roky jsem potkala spoustu zajímavých „hikerů“, ale i místních lidí. Slyšela jsem mnoho příběhů, které asi nebyly vždy úplně pravdivé, ale ráda jsem si je vyslechla. Většinu svých přátel jsem potkala právě na cestách, kde se naše trasy třeba jen protnuly, a dál se potkáváme na cestovatelských festivalech.

Od roku 2003 jste ušla přes 64 000 kilometrů. Loni vám bylo čtyřicet. Bilancovala jste, při pohledu zpátky?

Ani ne. Minulost nevyhodnocuju, beru ji tak, že se prostě stala. Snažím se žít přítomností a připravovat se na to, co přijde.

Snažíte se popularizovat ženský „thru-hiking“. S jakými reakcemi se při tom setkáváte?

Nejčastěji se mě ženy ptají, zda je nebezpečné chodit sama, jak překonávám strach, když kempuju v divoké přírodě, a proč chodím v sukni?

Tomáš Töpfer: První manželství je jako mléčný zub, ten musí ven!
Rozhovory

Tomáš Töpfer: První manželství je jako mléčný zub, ten musí ven!

Ta sukně mě taky zajímá!

Je to nejpohodlnější. Jednu dobu jsem chodila v šortkách, ale měla jsem z nich odřené nohy. Když jsem usilovala o zimní rekordy, nosila jsem zateplenou prošívanou sukni a pod ní teplé punčocháče. Ani na ledovci mi v tom nebyla zima.

Když jste celý den sama na cestě, jaké chvíle máte nejraději?

Nejradši mám pár hodin před setměním. Ale ráda chodím i v noci, kdy se probouzejí sovy. Jít pod hvězdnou oblohou je opravdu krása.

A když potkáte divoké zvíře?

Mám to ráda. V americké divočině jich žije spousta, nejčastěji tam potkáte veverky a jeleny. Všichni se mě ale ptají na medvědy, pumy a jedovaté hady.

To chápu. Potkat je – to jsou jistě výjimečné okamžiky.

Díky tomu si uvědomuju, jak moc jsme se jako lidé vzdálili přírodě, byť jsme stále její součástí. Když se to stane a potkám právě šelmu, cítím v sobě jistou živočišnost, jako bych tam taky patřila. Najedou jsme tam spolu, proto se snažím zvířeti přiblížit a setkání s ním intenzivně prožít. Ale respektuju jeho prostor a ono můj.

Horoskop na tento týden: Váhy, ukončíte známost, Ryby, pozor na nemoc v rodině
Horoskopy

Horoskop na tento týden: Váhy, ukončíte známost, Ryby, pozor na nemoc v rodině

Na začátku jste zmínila, že jedno z vašich témat je ochrana životního prostředí.

Jako dítě jsem žila s rodiči ve státě Michigan obklopena přírodou. Byli jsme na ní závislí, tatínek lovil zvířata, která jsme jedli, sbírali jsme houby, lesní plody… Když jsem začala chodit na túry, často jsem navštěvovala národní parky s nedotčenou přírodou. Přála jsem si, aby se ji podařilo i do budoucna takto zachovat, proto jsem i nějakou dobu pracovala v národním parku jako strážkyně. Celý život je pro mě důležité přírodu chránit a pečovat o ni. Proto o tom přednáším a mluvím s lidmi, kterých obecně chodí do přírody čím dál víc, obzvlášť teď po pandemii, což je dobře.

Pracovala jste v národním parku. Jakou další práci jste dělala?

Na to nemáte dost místa na papíře! Ne vážně, začínala jsem v cestovním ruchu a pohostinství, abych mohla přes zimu pracovat a v létě chodit na túry. Také jsem vydávala elektronické knihy, několik let jsem dělala osobní trenérku, teď se živím i psaním knih.

Společně s dobrodružkou Katie Gerber jste letos napsaly průvodce pro pěší turisty na dálkových trasách. Kniha vyšla v angličtině a jmenuje se Adventure Ready aneb Turistický průvodce plánováním, tréninkem a odolností.

Katie se zabývá i zdravou výživou, já mám zkušenosti jako koučka. Také z toho jsme vycházely, když jsme knihu psaly. Pro nás obě je důležité, aby i další ženy věděly, jak se připravit na dlouhé přechody a jak je zvládnout.

Marta Kubišová: Pomohlo by dodržovat desatero
Rozhovory

Marta Kubišová: Pomohlo by dodržovat desatero

Kdybych s thru-hikingem chtěla začít, jaká bude vaše první rada?

A jste úplná začátečnice?

Pár týdenních přechodů italských Dolomit jsem dala, ale před dvaceti lety!

První krok je uvědomit si své slabé a silné stránky. Pak začněte využívat ty silné a pomocí nich zlepšovat ty slabé. Uvedu příklad: pokud teď nemáte fyzickou sílu a dobrou kondici, ale jste disciplinovaná a organizovaná, vytvořte si plán, jak budete posilovat fyzicky i mentálně, a dodržujte ho.

A musím být odvážná?

Myslím, že nejdůležitější pro dlouhé přechody je být odolná. Spousta věcí se může zhatit, a jedině když jste odolná, budete si umět poradit a podaří se vám danou situaci zvládnout. A odolnost se vám bude hodit i po návratu do civilizace, protože vám pomůže zůstat sama sebou.

Tomáš Savka: Žil jsem na bohémském obláčku, ale už to dál nešlo
Rozhovory

Tomáš Savka: Žil jsem na bohémském obláčku, ale už to dál nešlo

HEATHER ANDERSON (41)

  • Americká dobrodružka, cestovatelka, horolezkyně 
  • Průkopnice dlouhých přechodů, tzv. thru-hikingu, začala s nimi před dvaceti lety. 
  • Rekordmanka a jediná žena, která v roce 2018 prošla tři nejdelší stezky v USA za jednu sezonu. 
  • Držitelka prestižního ocenění od National Geographic – Dobrodružka roku 2019 
  • O svých zkušenostech přednáší a píše, i knihy. 
  • Vystudovala religionistiku na Anderson University. 
  • Pochází ze státu Michigan, s manželem žijí v Pattonu v Pennsylvanii. 
  • www.wordsfromthewild.net

ZDROJ: časopis Vlasta, tlumočila Helena Vágnerová

20 NEJ Sandry Novákové: Největší útrata, ale i nejšílenější nápad jejího života
Rozhovory

20 NEJ Sandry Novákové: Největší útrata, ale i nejšílenější nápad jejího života

Barbora Munzarová: Je sakra těžké vyjít jen z divadelní gáže
Rozhovory

Barbora Munzarová: Je sakra těžké vyjít jen z divadelní gáže

Zuzana Kajnarová: Dcera složila píseň, nestyděla by se za ni ani Ewa Farna
Rozhovory

Zuzana Kajnarová: Dcera složila píseň, nestyděla by se za ni ani Ewa Farna

Tagy Bratislava Česko Heather Anderson kniha National Geographic Society příroda rekord Skotsko Slovensko USA