„Nechci, aby to vyznělo tak, že moje dětství bylo nějaké peklo. Vůbec ne. Naši byli a jsou fajn, ani společné soužití nebylo žádné drama, ale hádky byly na denním pořádku. A vyvolávala je hlavně máma. Táta je takový kliďas, který si v sobě všechno střádá, a jednou za čas mu bouchnou saze. Oproti tomu máma byla vždycky se vším rychle hotová, emoce jí stříkaly i z uší,“ usmívá se Hedvika. „Problém jsem vnímala spíše v tom, že vlastně neměli mnoho společných zájmů. Táta velký sportovec, máma dříve taky, ale pak se na všechno vybodla. Když jsme byli ještě děti, táta nás tahal po horách na běžkách i na sjezdovkách, máma nelyžovala. Pár pokusů o turistickou výpravu skončilo scénou, tak to vzdal.“

Cigareta? Vždycky a nikdy

Velké problémy vznikly poté, kdy maminka Hedviky začala po třicítce kouřit. Z nikotinu se stala závislost na celý život a táta to upřímně nesnášel a nesnáší doteď. „Máma pálí jednu od druhé. Teď už má vyhrazený balkon, dříve kouřila u otevřeného okna v kuchyni a táta z toho byl na prášky. Čím však byli rodiče starší, tím více bylo impulzů ke konfliktu. Pamatuji si, že jsem jim oběma domlouvala, ať se na to vykašlou a jdou si každý svojí cestou, že mají oba nárok na hezký vztah. Myslím, že spolu od 40 ani nespí, přitom to byli zdraví, krásní lidé. Když mi tyhle okolnosti došly, chtěla jsem pro ně pro oba něco lepšího.“

Přežili to spolu v dobrém i zlém

Hedvičini rodiče to spolu všechno vydrželi, teď se radují z pravnoučat a žijí si takový ten důchodcovský život. Mohlo by se zdát, že vášně už by měly jít stranou. Ale to by musela trochu ubrat maminka. Stala se totiž lehce závislou na fernetu! „Mamka by se pro všechny rozdala a tak to bylo vždycky. Nikdo z nás nikdy neupřednostňoval jednoho z rodičů. S oběma jsme měli hezký vztah, s každým jiný. Posledních pár let však máme s bráchou pocit, že mamka žárlí na náš vztah s tátou. A vždycky když se napije něčeho ostřejšího, vybublá to na povrch. Marně se jí snažíme vysvětlit, že je milujeme oba stejně, ale ona je z podstaty daleko konfliktnější, a proto občas vznikne hádka. Táta všechno řeší v klidu, máma s ním ale neumí mluvit normálně. Ať už přijde řeč na cokoli, hned se staví do opozice, a pokud má trochu upito, chytá se každého nesmyslu a snaží se za každou cenu vyvolat konflikt. Je to někdy trochu k smíchu, ale často to vyvolá spíš smutek.“

Rozvod to už asi nevyřeší

„Našim je kolem osmdesátky a táta říká, že se mamky chování zhoršilo tak markantně, že by to nejradši zabalil a rozvedl se. Vím, že to není řešení, ale hustíme to do mámy horem dolem, že je strašně a zbytečně podrážděná, a ona nám hned začne spílat, že jsme tátu vždycky měli radši, pak se zavře na balkoně a brečí. Nevím, jestli by pomohlo trochu ubrat na fernetu, který vždy vášně ještě rozjitří, ale situace u našich doma je dost extrémní.“

Pohled odborníka: mediátorka Kateřina Bělková, Škola mediace

Pohled odborníka: mediátorka Kateřina Bělková, Škola mediace

Paní Hedviko, děkuji za váš dopis a příběh vašich rodičů, hned v úvodu bych ráda ocenila, že vám na vztahu vašich rodičů záleží a snažíte se jim pomoci. Stejně jako u všech konfliktů, i zde je zásadní komunikace. Aby mohlo dojít ke změně ve vztahu, často stačí přenastavit nebo jen lehce upravit komunikační kód a změny bývají velmi brzo viditelné. Snažte se s maminkou komunikovat pozitivně, oceňovat to, co se jí daří, co na ní máte rádi, čeho si vážíte.

Co se týče vztahu vašich rodičů, i jim je důležité připomínat hlavně to, co je spojuje. Na spoustu věcí mohou mít odlišné názory, ale jsou spolu přes padesát let, tak věřím, že je i spousta věcí, které mají společné. Vzájemný respekt a co nejupřímnější komunikace, která však není zraňující, spolu s aktivním nasloucháním druhé straně dokážou zázraky. Někdy jsou zdánlivě vyvolávané spory „jen“ voláním po pozornosti nebo změně, zkuste se maminky zeptat, jestli je něco, čím byste jí mohli udělat radost.

Kontakt: www.katerinabelkova.cz