V létě nevěděla, kam dřív skočit – pendlovala mezi nahrávacím studiem v Jevanech, ateliérem, kde se natáčí seriál Gympl, pár dnů si odpočinula na svém hausbótu a deset dní si vyhradila na Kanárské ostrovy. S příchodem podzimu se ale její tempo mírně zvolnilo. S manželem Martinem Michalem vyrazili do sousedního Německa, kde ji zastihla smutná zpráva o smrti Zdeňka Rytíře, skvělého textaře, který byl nejen letitým Heleniným spolupracovníkem, ale na počátku její kariéry i její velkou láskou. „Modlila jsem se, aby to nebyla pravda. Ale nakonec mi tuhle informaci potvrdily spolehlivé zdroje.“

Co vám jako první proletělo v té chvíli hlavou?

Hlavou mi proběhly všechny situace, které jsme společně prožívali. Začátky v Rokoku, první texty... I když jsme se po pár letech rozešli, zůstali jsme přáteli celý život. Nesmírně jsem si ho vážila, byl to moudrý, sečtělý člověk, s originálními nápady a ohromnou invencí. Měl velký přehled a osobní postoj, který neměnil. Byl svůj. Pokud vím, složil vám na 70 textů, v případě kterého jste byla, řekněme, ohromená? Všechny jeho texty měly vždy nápad a mně se velmi líbily. Jeden z nejkrásnějších textů pro mne byl Ostrov pokladů. Oslovila mne ale i další jeho dílka, třeba Vzdálený hlas, Miláčku, Časy se mění, Cínový vojáček, Sólo pro tvé oči..., a to je skutečně jen útržek z toho množství, co pro mne napsal.

Čtěte také

Královna vždy ráda fotila, měla fotoaparát Leica, v roce 1982 fotila například koňské dostihy. Ve fotografii nalezla zálibu i vévodkyně Catherine, manželka královnina vnuka, prince Williama. Ta fotí nejraději svou rodinu.

Čtěte také

Fotoalbum královny Alžběty. Tak šel čas s britskou panovnicí

Uvažovala jste o tom, že by vám Zdeněk napsal nějaký text i na novinkové album, které nyní vydáváte?

Je to tak tři čtvrtě roku zpátky, kdy jsme začali album Touhy připravovat, a hlavou mi skutečně proletělo, že bych ho oslovila... Brzy jsem ovšem tuto myšlenku opustila, vzhledem k závažnosti jeho onemocnění.

Čím je tato vaše hudební novinka odlišná od těch předchozích?

Nové CD se nese v klidnějším romantickém, až baladickém duchu. Na rozdíl od mých předešlých alb. Oslovila jsem mladou generaci autorů. Jako jsou např. Ondřej Brzobohatý, Václav Noid Bárta nebo David Deyl. Obsahuje osm původních nových českých písní s texty Václava Kopty, Jana Dvořáka (autor mnoha písní pro Petra Muka), Edy Krečmara a dalších. Kromě toho na ní najdete čtyři zahraniční skladby. Udělala jsem si radost remakem písničky Málo mám lásky tvé, kterou jsem natočila v sedmasedmdesátém roce. A nyní ji nabízím posluchačům v moderním, úplně novém kabátě. Myslím, že se může hodně líbit novinka Nemůžu bez tebe žít, což je česká verze italské Non vivo più senza te, která mě minulý rok doslova uchvátila v italském Turíně, kde jsem s Davidem Mattiolim a Andrea Andreiem natáčela videoklip. Po celou dobu našeho pobytu tam právě tato písnička zněla od rána do večera a byla hitem italského léta. A mám obrovskou radost, jak se nám povedl celý přebal alba. Myslím, že tyto fotky vážně nelze přehlédnout.

Čtěte také

Zemřela Hana Zagorová

Čtěte také

Retro z 1982: Hana Zagorová: Před slávou utíkala do lesů mezi myslivce

Pokud byste byla dnes na začátku kariéry a věděla, že hudební nosiče se už příliš neprodávají, natočila byste desku?

Přes všechna úskalí dnešní doby bych to zcela jistě zkusila. Protože deska je vizitkou vaší práce. Dávala bych důraz na schopný pracovní tým lidí, kteří by byli mými rádci a pomocníky. V prvé řadě bych hledala dobrého producenta, který by album umělecky zaštítil a zajistil například dnes již neodmyslitelnou pomoc sponzora. Důležitá je jistě i silná mediální podpora, včetně rádií. Ale bohužel právě tento způsob mediální prezentace – tedy prostřednictvím rádií, bývá často problematický a někdy i neprůstřelný. Často slyšíte argument, že nové skladby nehrají, pouze osvědčené hity.

Počkejte, ale pokud se novinky nedostanou k posluchačům přes rádia a televize, hity se z nich nikdy nestanou.

A v tom je právě celý ten problém. Čili ti mladí to dnes určitě nemají lehké, přesto jim radím vydržet a držím jim palce.

Doslechl jsem se, že vám ve Francii připravují voskovou figurínu.

Je to pravda. Pařížské, vskutku prestižní Musée Grévin, které je k mání i v Montrealu a příští rok na jaře otevře tady v Praze taktéž svůj stánek, mne oslovilo, že by rádi udělali moji voskovou figurínu. Mám za sebou už první návštěvu, při které mi brali otisky zubů, skenovali obličej, oblékli mne do těsného trikotu, postavili na otáčivý kruhovitý panel a snímali celou postavu. Nicméně ruce dělali zvláštním způsobem. Já si myslela, že mi přinesli v takové kádičce jahodovou zmrzlinu, ale ona to byla speciální směs. Do ruky mi vložili mikrofon, jak jsem zvyklá jej držet, pak mi ho vytáhli a já v té pozici musela ruku udržet. Celou mi ji namazali tou „jahodovou“ směsí, nějakých pět minut jsem s tou rukou nesměla vůbec hnout, směs zgumovatěla a pak mi to stáhli doslova jako rukavici.

Čtěte také

Veronika Žilková na MFF KV 2022

Čtěte také

Retro z Vlasty. Veronika Žilková: Můj první film? „Když rozvod, tak rozvod"

Jste odvážná, nechala jste ve Francii, řekl bych, dost osobní „stopu“, to jste neměla strach? Dnes se zneužívá kdeco...

Neměla, v tomto případě rozhodně ne, navíc já jsem člověk nebojácný. Tato nabídka mi udělala velkou radost, protože jsem byla oslovena jako vůbec první z České republiky. Vím, že od nás byli ještě osloveni Karel Gott a Lucka Bílá. Nyní v Musée Grévin dodělávají celou postavu a začínají probíhat jednání ohledně šatů. Vybrali si šaty, které pro mne ušila Táňa Kovaříková na vystoupení v newyorské Carnegie Hall. Každopádně zanedlouho opět do Paříže odlétám, abychom doladili detaily.

Co se týká detailů, jeden z vašeho života byl nedávno také dořešen. Bývalý komunistický pohlavár Miroslav Štěpán vydal knihu, kterou vám musel udělat velkou radost...

No konečně tu moji údajnou a samozřejmě smyšlenou kauzu, že jsem snad někdy něco měla s Lubomírem Štrougalem, osvětlil taky někdo jiný. I když se s panem Štěpánem neznám osobně, a nikdy jsem s ním ani nemluvila, za tohle mu vážně blahořečím. Potvrzuje to, co už jsem několikrát vysvětlovala. Jenomže když to tvrdím jen já sama, spousta lidí tomu nemusí věřit, takže mne potěšilo, že pan Štěpán jen potvrdil moje slova.

Čtěte také

Daniela Kolářová

Čtěte také

Retro z Vlasty – Daniela Kolářová: Doma je „šéf“ žena, to znají všechny maminky

Čili vaše pravda byla potvrzena a pravdou zůstává i fakt, že jste letos začala hrát v novém seriálu.

Musím říct, že nabídku na natáčení Gymplu jsem přijala velmi ráda a vysloveně s veselou myslí. Navíc tam hraji samu sebe, což je fajn. Celá parta, která se na tomto seriálu sešla, je báječná, všichni se k sobě chovají velmi zdvořile a mile, je to oáza pro duši. Vážně. Cítím se tam doslova jako královna a pokaždé když dorazím na natáčení, mám pocit, že by mi snesli modré z nebe.

Máte tip, jak letos skončíte ve Slavíkovi?

Nemám, nechávám tomu zcela volný průběh. Vím, že tato soutěž je ovlivnitelná, čili bych to neřešila.

Dara Rolins se nechala slyšet, že tato anketa je už přežitek. Co vy na to?

Má pravdu. Už léta je jí přisuzována zbytečná důležitost. Dřív měl Slavík mnohem větší váhu, i když vždy byl a bude jistým způsobem ovlivnitelný. Je to sice anketa popularity, nikoli ale kvalit toho či onoho interpreta. Nehledě na to, že dříve hlasovalo mnohem více lidí, než je tomu dnes, takže i tohle je důkaz jistého přežitku.

Jaká je momentálně vaše největší touha?

Aby se moje album Touhy dostalo do povědomí lidí. Nechci trhat rekordy, ale ráda bych touto deskou udělala lidem radost. Přinést jim alespoň trochu pohody a příjemné atmosféry, když si moje nové písničky budou pouštět. Třeba si v nich někdo najde i svou touhu nebo svůj příběh.

Zdroj: www.vlasta.cz časopis Vlasta

Čtěte také

Jana Brejchová s Vlastimilem Brodským ve filmu Noc na Karlštejně

Čtěte také

Retro z Vlasty – Jana Brejchová: Závislost na obsazování bývá někdy krutá

Čtěte také

Marta Kubišová na premiéře recitálu Marta v červnu 2022

Čtěte také

Retro z Vlasty - Marta Kubišová: Nejsem žádná partyzánka ani barikádnice

Čtěte také

Václav Neckář s bratrem Janem

Čtěte také

Retro z Vlasty - Václav Neckář: Spíš než sebe si poslechnu konkurenci