Narodila se jako třinácté dítě Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Současníci ji vykreslovali jako rozpustilou, prudkou, tvrdohlavou, ale činorodou, odvážnou, upřímnou a otevřenou. Do patnácti let zůstávala stranou politických sňatků a nejspíše by nebyla provdána ještě několik let nebýt toho, že její sestra Marie Josefa zemřela na neštovice krátce před svatbou s princem Ferdinandem neapolsko-sicilským. Marie Terezie jako zručná politička hledala náhradní nevěstu a volba padla právě na Marii Karolinu. Bystrý kancléř Václav Kounic rozšířil její výuku o umění diplomacie a taktiky. Vzhledem k charakteru jejího budoucího manžela to bylo to nejlepší, co pro mladou dívku mohl udělat. Ferdinand nebyl přitažlivý ani vzhledem, ani osobnostními vlastnostmi. Popisován byl jako náladový, těžkopádný, vzteklý, vzpurný a mstivý. Tvář měl podlouhlou a bledou s velkým nosem (odtud přezdívka – Nosatec), široká ústa a byl menší robustní postavy.
Svatba v zastoupení
Svatba se konala v zastoupení. Nešťastná Marie Karolina byla vdaná za muže, kterého vůbec neznala. Matka ji sice milovala, ale státní zájmy byly přednější. Po svatbě na rodném rakouském dvoře se čerstvá novomanželka odebrala za svým manželem, vybavena několika matčinými dopisy s instrukcemi a dobře míněnými radami. Měla být pokorná, poslušná a stranit se politiky. Věnovat se hlavně plnění povinností, což znamenalo především rození dědiců trůnu. Na cestu za manželem ji kromě dopisů doprovázelo 57 vozů, komorné, služky, kuchaři a další členové personálu včetně osobního zpovědníka, podkoního, lékaře i chirurga.
Co se bude dít?
Po cestě navštívila v Toskánsku svého bratra Leopolda a jeho manželku Marii Ludoviku. Ta ji měla zasvětit do toho, co ji čeká o svatební noci a měla tak zmírnit její nervozitu. Ve Florencii se také musela rozloučit se všemi, kteří ji doprovázeli. Jako neapolsko-sicilskou královnu ji čekal nový dvůr. Zcela neznámé a cizí prostředí. Na patnáctiletou dívku to bylo přílišné vypětí. Během loučení se neudržela a plnou silou se vrhla do náruče svých dam. Dochoval se komentář jejího bratra, který o pohnuté scéně informoval matku ve Vídni. „Nikdy, ani za celé království, bych takovou scénu nechtěl znova zažít.“ První setkání s manželem bylo rozpačité. Marie Karolina byla svým mužem zklamaná. Ani jeden z manželů nemluvil jazykem toho druhého, Marie Karolina se italštinu teprve učila. Možná i proto pro ni byla svatební noc velmi traumatická. Své vychovatelce napsala: „Otevřeně přiznávám, že bych raději zemřela, než abych to musela zažít znovu…, neboť to bylo peklo.“ Ani Ferdinand nebyl nadšen.
Podivné manželovy zábavy
Oproti uvolněné atmosféře ve Vídni panoval na neapolsko-sicilském dvoře přísný řád. Marie Karolina si nesměla sama nalít ani vodu. Vše dělalo služebnictvo. Šaty byly tuhé, zakrývaly celé tělo včetně krku, zápěstí a kotníků, nesměla být ani na okamžik sama. I na toaletě postávala služka, kdyby královna něco potřebovala. Navíc se u dvora téměř neustále jedlo a Marie Karolina tedy začala tloustnout. Její manžel se choval jako neotesanec. V paláci choval zvířata včetně myší a krys a rád je vypouštěl na dvorní dámy. Na veřejnosti osahával své ženě poprsí a nestyděl se ani používat přenosný záchod, s jehož obsahem poté honil přítomné pány ve snaze je potřísnit. U všech těchto kratochvílí se smál jako malé dítě.
Cesta k moci
Jediné, kde manželství navzdory neslavným začátkům klapalo, bylo manželské lože. Marie Karolina porodila 18 dětí, v roce 1775 rodila dokonce dvakrát. Poprvé na počátku ledna a podruhé na konci listopadu. Dospělosti se však dožilo jen osm dětí. Neustálých těhotenství a porodů měla plné zuby a jednou svému muži před společností řekla: „Zemři si nebo pukni, nejméně jeden rok nebudu těhotná.“ Ferdinandovi to nevadilo, stejně měl kromě manželky ještě milenku a občas si odskočil k tanečnicím, služkám nebo děvečkám. Ty mu Marie Karolina tolerovala, nesměl si však začít s žádnou dámou z vyšší společnosti.
Postupně měla i větší podíl na moci. Obratně získávala Ferdinanda na svou stranu a po dvou letech dosáhla toho, že Ferdinand se stále častěji zdržoval raději na honu než ve státní radě. Marie Karolina tedy mohla dojednávat sňatky pro své děti. A nešla daleko.
Vyhlédla si děti svého bratra Leopolda. Její nejstarší dcera Marie Terezie se provdala za bratrance Františka a mladší Marie Luisa za Ferdinanda. Syn Marie Karoliny, Francesco, byl zaslíben sestřenici Klementině. Všechny svatby se odehrály ve Vídni a Marie Karolina tu pobyla celý rok. Krátce po jejím návratu se jí narodila první vnučka – Marie Luisa, budoucí manželka Napoleona. Na dlouhou dobu to byly poslední dobré události.
Útěk na Sicílii
V roce 1792 se zeť Marie Karoliny stal císařem Františkem II. Následující rok padla pod gilotinou hlava Ludvíka XVI. a i jeho manželky a sestry Marie Karoliny – Marie Antoinetty. Moci se chopili revolucionáři a po nich ctižádostivý Napoleon Bonaparte. Korsičan postupně obsadil Miláno i Papežský stát, přímého souseda království Marie Karoliny, a to ji donutilo jednat. Bohužel však její manžel konzultoval své kroky s císařem Františkem a ten postavil do čela neapolsko-sicilské armády neschopného rakouského generála. Počáteční úspěch se brzy změnil v přípravy na útěk královské rodiny. Aby se zachránili, museli tajnou chodbou opustit neapolský zámek a přesídlit do Palerma na Sicílii. Zdejší obydlí však postrádalo jakékoliv vybavení a bouřlivá plavba na náladě královně také nepřidala. Sicílii nesnášela, nudila se a jediné, co ji vytrhlo z nudy, bylo psaní dopisů. Její manžel se rychle vrhl do víru radovánek a lovů. Jedinými přáteli jí byl admirál Horatio Nelson a lord a lady Hamiltonovi, kteří na Sicílii pobývali ze stejného důvodu jako ona. Lord Hamilton byl vyslanec Anglie v Neapoli a musel také prchnout před francouzskými okupanty.
Nenáviděný Napoleon
Když se podařilo vytlačit francouzské vojsko z Neapole a admirál Nelson i manželé Hamiltonovi byli povoláni zpět do Anglie, nic Marii Karolinu nedrželo u dvora a vydala se na cestu do Vídně. Její cesta se protáhla na dva roky a ve Vídni se shledala s dalšími příbuznými, kteří byli nuceni utéct před Napoleonem. Marie Karolina se netajila nenávistí k tomuto muži. Nazývala ho například korsickým despotou nebo metlou Evropy. Ani on ji neměl rád. Nazýval ji „neapolskou fúrií“ a toužil po jejím pokoření. Na Neapolsko znovu zaútočil v roce 1806 a Marie Karolina musela znovu utéct na Sicílii. O tu Napoleon nestál, tak zde byla v bezpečí. Navázala spojenectví s Anglií, což jí poskytovalo vojenskou pomoc na Sicílii. Zasáhla ji zde však zpráva, že se její vnučka Marie Luisa provdala za nenáviděného Napoleona. Tuto zprávu nesla velmi těžce a sama se nazývala „ďáblovou babičkou“.
Od této chvíle jako by se proti Marii Karolině všechno spiklo. Její manžel si užíval v náručí další milenky, Angličané na Sicílii využívali své moci a donutili Ferdinanda předat královskou moc synovi Francescovi a Marii Karolinu odplout a odcestovat do Vídně. Cesta však vedla rozbouřenou napoleonskou Evropou, musela tedy jet mnoha oklikami přes Konstantinopol a Oděsu. Její cesta z Palerma do Vídně trvala osm měsíců. Ve Vídni ji bouřlivě přivítalo obyvatelstvo. Koneckonců, byla poslední žijící dcerou Marie Terezie. Žila zde obklopena vnoučaty a pravnoučaty, ale stále bojovala o navrácení Neapolska jejímu muži.
Související články
Zde se dožila návratu Marie Luisy a jejího syna, kterého si zamilovala, ačkoliv byl Napoleonův. Připravovala se na účast na Vídeňském kongresu (setkání zástupců téměř všech zemí Evropy po napoleonských válkách, které upravilo mezinárodní vztahy soustavou smluv), psala dopisy, žádala o podporu a chtěla získat Neapolsko zpět. Kongresu se ale nedožila. Zemřela 8. září 1814 na srdeční mrtvici. Necelý měsíc před kongresem. Byla pohřbena v kapucínské hrobce ve Vídni. Její manžel ani nedodržel předepsaný šestiměsíční smutek a již v listopadu se oženil se svojí milenkou a v roce 1815 získal zpět Neapolsko, kde dožil.
ZDROJ: časopis Vlasta, https://www.unofficialroyalty.com/maria-carolina-of-austria-queen-of-naples-and-sicily/, https://www.britannica.com/biography/Maria-Carolina