Církev určovala pravidla, ale lidé jsou stále stejní, takže středověké milostné hrátky neprobíhaly jen v její režii.

Sexu byly plné zámky, kláštery, ale i chalupy nevolníků. Nejlépe na tom byli urození muži, ti si mohli dovolit dost, zato ženy a ještě chudé? Tak ty to lehké neměly.

V době vrcholného středověku byla moc a vliv katolické církve v podstatě největší. Ovládala každý aspekt života lidí, od obyčejného člověka až po krále a jeho nejbližší. Nahota byla téměř tabu. O sexu bylo nevhodné mluvit, myslet na něj, natož se mu věnovat. Přes všechny restrikce byl ale stále významnou součástí lidského života, ať dělala církev, co mohla. Svědčí o tom i to, že ani tato přísná doba se neobešla bez prostitutek a prostitutů. Lidské sexuální úchylky a odchylky byly i tehdy běžné a kde nestačil zákonný partner, tam nastupovala placená síla. Ale tajně. A jen pro někoho.

Ani v manželství bez omezení

Z hlediska církve směli sexuálně žít jen sezdané páry, a to pouze za účelem zplození potomstva. Nesezdané páry se měly setkávat jen za doprovodu třetí osoby, nejčastěji matky budoucí nevěsty. Správně měly s prvním sexuálním stykem počkat alespoň tři dny po svatbě, ale v případě královských a šlechtických párů byly učiněny výjimky. Tam bylo potřeba co nejdříve potvrdit, že nevěsta je panna. Pokud se prokázal opak (tzn. nevěsta při protržení panenské blány nekrvácela), sňatek mohl být zrušen.

Ani v manželství nebyl sex povolen vždy. Církev vydávala jasná nařízení. Sex nesměli mít manželé ve čtvrtek, v pátek, v sobotu i v neděli, během postní doby (47–62 dní), před Vánoci a během Vánoc (většinou více než 35 dní) a během svátků Letnic (40–60 dní). Dále byl sex zakázán, pokud byla žena těhotná, kojila nebo menstruovala, a o některých dalších svátcích. Pro správného křesťana to byl tedy opravdu oříšek mít se svou právoplatnou ženou sex. Pokud se to povedlo, mělo se to obejít bez polibků, citů (nejlépe s odporem na obou stranách), nemělo se to nikomu líbit, sex směl proběhnout pouze v předepsané tzv. misionářské poloze. Samotný akt měl trvat nejkratší možnou dobu a vést ke zplození potomka. Jakékoliv ostatní polohy byly považovány za hříšné. Pochopitelně byl církví zakázán orální a anální sex, masturbace, sodomie všeho druhu (sex lidí stejného pohlaví, sex člověka se zvířetem, sadistické a masochistické praktiky), incestní vztahy... Co se týkalo vztahů mezi příbuznými, aristokraté, například Habsburkové, využívali výjimku. Jmenovala se papežský dispens a ten umožňoval sňatky mezi sestřenicemi, bratranci, strýci a neteřemi… To se ale netýkalo obyčejného lidu.

To říkal farář

Velká část lidí, kteří obdělávali půdu, bydlela v obydlích asi o třech místnostech. Většina života se odehrávala přes léto venku, v zimě uvnitř jedné místnosti – tzv. sednice. Ta bývala jediná vytápěná kamny nebo pecí, které zároveň sloužily pro vaření a pečení. Na peci se také spalo, hlavně v zimě. Dospělí spali na lavicích nebo na posteli, děti na peci. Z tohoto je jasné, že se děti účastnily veškerého dění v chalupě. Přístup dospělých k sexualitě byl v podstatě jediný způsob, jak se něco dozvědět o dospívajícím těle a o jeho fungování. Devadesát pět procent obyvatel bylo negramotných a vše se dozvídali prostřednictvím kázání kněží nebo z vyprávění starších členů rodiny. Pro středověkého člověka však byly hovory o sexu v podstatě tabu, nezletilí a mladí získávali zkušenosti jen z toho, co viděli. A to bylo hlavně chování jejich okolí.

Sex za chalupou

Nicméně i přístup lidí k sexu byl jiný než dnes. Rodiče se vlastně neměli kam zavřít, ložnice jako taková v chalupách neexistovala, děti tak byly přítomny rodičovským hrátkám a záleželo jen na jemnocitu rodičů, zda počkali, až děti usnou, nebo ne. Pochopitelně děti byly přítomny i porodu, ošetřování nemocných a podobně. Obecně ve středověku se s dětmi zacházelo jako s malými dospělými, takže vlastně o nic nešlo. O sexu se nemluvilo, bral se jako přirozená součást života, stejně jako nemoci, úmrtí... Příležitost k poučení o životě přicházela také v období poutí, oslav a svátků. Po hodování probíhaly milostné hrátky mladých, případně dobře utajené manželské nevěry obojího pohlaví ve tmě za domy nebo ve křoví. Církevní zákazy měly úplně opačný efekt, než jaký byl původní záměr.

O sexualitě lidí svědčí obrazy, karikatury i různé bajky, které se zaobíraly právě zakázanými sexuálními praktikami. Obzvláště populární byly ve Francii a jednu dokonce vpašoval i Geoffrey Chaucer do svých Povídek canterburských. Různé praktiky fascinovaly jak kanovníky, tak židovské rabíny, muslimské lékaře, filozofy a další odvětví středověké inteligence. Sepisovali sáhodlouhé traktáty a spisy, aby varovali ostatní před konkrétními hříšnými zvrhlostmi, ale nezřídka dosáhli pravého opaku.

Princ a prostitutky

Vztahy aristokratů se vyznačovaly jistými specifiky. U mužů byl například podporován sex před vstupem do manželství, protože někde přece museli nabrat zkušenosti. Nezřídka byly do postelí budoucích ženichů posílány profesionálky, aby je naučily sexuálním dovednostem. A kdo tyto dívky chlapcům objednal? Často to byl otec nebo strýc, protože i oni takto získávali své zkušenosti. V pozdějších dobách se muži vydávali na tzv. kavalírské cesty, aby nejen získali kontakty a poznali šlechtické rody Evropy, ale také aby se vybouřili a do manželství vstupovali klidní.

Naproti tomu u žen bylo vyžadováno panenství. Například Eliška Přemyslovna musela před sňatkem s Janem Lucemburským podstoupit ponižující zkoušku panenství, u které byla přítomna její budoucí tchyně a dvě porodní báby, které její panenství potvrdily. Bylo to nutné, protože se šuškalo o jejím příliš důvěrném vztahu s některými českými velmoži.

V manželství potom mužská nevěra příliš nevadila, nemohla totiž v podstatě přinést žádnou komplikaci. Např. o Janu Lucemburském i o Karlu IV. je známo, že v určité době byli velmi náruživými společníky. Od manželky se vyžadovala tolerance a věrnost. Její případné těhotenství totiž muselo být plodem manželské lásky, jinak se vystavovala možnosti zapuzení, vyhnání a v úplném extrému i zazdění zaživa. To vše ovšem neznamená, že by dámy byly vždy věrné, jen musely být výrazně opatrnější než muži a provádět své zálety pokud možno v době, kdy byl manžel a většina služebnictva, tedy možných svědků, pryč. Ale kdo chtěl, příležitost si našel. Jsou doložené manželské nevěry v kočárech, na lovech, po manželových pijatykách.

Homosexuálové?

Po celou dobu existence také provázejí lidstvo homosexuálové. A ve středověku se jim dobře nedařilo. Museli se podstatně lépe ukrývat než například ve starověkém Řecku. Homosexuální vztahy nejčastěji vznikaly v organizacích sdružujících jednotlivá pohlaví a striktně je oddělujících od pohlaví druhého – v klášterech, ústavech pro bohaté dámy, ústavech pro nemajetné a věznicích. Ve věznicích a ústavech byly takové vztahy utajovány, ale tolerovány, v klášterech naopak tvrdě potírány. Samozřejmě záleželo na tom, o koho se jednalo. Pokud se jednalo o šlechtický pár, stával se vztah veřejným tajemstvím, o kterém se nemluvilo a bylo zapotřebí ho rychle odstranit nebo využít v nějaké intrice. V případě Richarda Lví Srdce se o homosexualitě nemluvilo, ale v případě anglického krále Eduarda II. posloužila jako jeden z prostředků jeho sesazení. Pokud bychom zůstali v českých zemích, tak se o možné homosexualitě hovoří u krále Václava IV. a jeho skupiny takzvaných milců.

Co se týkalo „obyčejných“ lidí, ti nebyli pod takovým drobnohledem, ale také si museli dávat velký pozor, aby si nikdo odlišnosti nevšiml. Jinak se mohla sexuální orientace člověku zle nevyplatit. Nebylo nic jednoduchého se z obvinění ze sodomie dostat. Pokud by totiž bylo prokázáno, byl by dotyčný potrestán ztrátou majetku a často i života.

V klášterech bylo homosexuálních vztahů přirozeně více. Jeptišky i mniši je museli udržovat v přísné tajnosti. Kdyby se o nich někdo dozvěděl, čekalo by je doživotní věznění, upálení a předtím samozřejmě výslechy, mučení, snaha o vyhnání ďábla a další drsné tresty.

ZDROJ: časopis Vlasta, https://www.openculture.com/2022/10/what-sex-was-like-in-medieval-times.html