18. století a koupání kvůli zdraví
Do 18. století byly běžnou praxí rituální koupele. V lázních mohl člověk najít léčbu, společenství i odpočinek. Ve starověku se však lidé nechodili do lázních koupat rekreačně, nýbrž pro zdraví. Plavky v té době většina z nich na sobě neměla a lidé se zkrátka koupali nazí.
V 18. století se věřilo, že koupání v moři přináší dobré účinky na zdraví a začalo se doporučovat jak mužům, tak ženám. Ženy si na koupání museli oblékat volné šaty podobné košili.
Koupací šaty byly mnohem pohodlnější než denní oblečení, které bylo svazující. Šaty byly nepadnoucího střihu a mívali v sobě všitá malá olověná závaží, aby látka neplavala ve vodě a neodhalila tak lýtko nebo něco víc.
19. století a obliba rekreačních vodních aktivit
O století později koupání kvůli zdraví vystřídaly rekreační aktivity ve vodě. Košilové šaty začínaly mít stále více tvar kopírující siluetu dámské postavy. Ženy, které byly ve vodě při těchto aktivitách měly jasnou prioritu, a to zachovat si skromnost.
Intenzivní cvičení ve vodě totiž nikdo nepovažoval za dámské, a tak i plavky musely tuto skutečnost odrážet – skládaly se tak z:
- koupacích šatů,
- kalhotek,
- punčoch.
Velmi často tyto části byly z materiálů jako je vlna nebo bavlna. Takové látky jako mokré ztěžknou a o nějakých aktivitách si dotyčná mohla jenom nechat zdát. Dámské plavky zkrátka zakazovaly pohyb ve vodě.
Až do 80. let 19. století se nosily koupací šaty s dlouhými rukávy, vysokým výstřihem a sukní ke kolenům. Často na nich ještě ženy měly pásek pro zvýraznění siluety. Pod šatami ještě každá žena měla kalhoty.
Ke konci viktoriánské doby se začal jako plavky nosit jednodílný oděv s dlouhými nohavicemi. Navrchu na něm ženy nosily sukni, aby odváděly pozornost od své postavy. Tyto plavky bývaly tmavých barev, aby nebylo poznat, jestli jsou mokré.
Pak se vývoj plavek poněkud urychlil. Výše zmiňovaný oblek byl nejspíše počátkem jednodílných dámských plavek. Bylo to i tím, že aktivity žen ve vodě se začaly pomalu stávat společensky přijatelnějšími.
Co se tedy stalo? V 90. 19. století se zkrátily kalhoty plavek, aby nebyly vidět pod sukní a také se proměnil materiál. Ze za mokra těžkého flanelu se používaly pletené materiály, které byly lehčí.
20. století a materiálový i liberální pokrok
Plavání se objevuje jako soutěžní sport na olympiádě a s tím přišla na řadu i modernizace ženských plavek. V roce 1910 se začaly vyrábět tzv. vlněné plavky pro veslařské kluby. Jejich obliba však vzrosla, a tak byl tento typ plavek uveden na trh pro větší publikum. Jako plavky je však začal výrobce označovat až v roce 1921.
Po první světové válce se v Americe a Evropě nosily plavky pletené. Američanky dávaly přednost praktickému a sportovnímu vzhledu, Evropanky si oblíbily plavky přiléhající k tělu, které byly elegantnější. Plavky v meziválečném období měly však stále své nedostatky. Materiál se za mokra deformoval, plavky se prověšovaly.
V této době začaly být plavky pojem i v módě a módních časopisech. I návrháři se jim začínají věnovat (např. Coco Chanel a její jednodílné plavky).
20. století se přelilo do třicátých let a ženy byly vybízeny ke cvičení. Mělo to ale jeden háček, museli cvičit ženským způsobem a do toho spadalo plavání. S tím šlo ruku v ruce i opalování. V roce 1932 proběhlo patentování plavek bez zad se zabudovanou podprsenkou, aby při opalování nevznikaly linie od ramínek plavek.
V roce 1931 byla vynalezena příze Lastex, která přinesla úplnou plavkovou revoluci. Pletené plavky se vyráběly z vlny, která za mokra neměla tvar. Tato nová příze držela tvar plavek ve vodě i mimo ni! K přízi se přidávala umělá lesklá vlákna a díky tomu mohly mít plavky větší škálu barev a potisků.
Rok 1946 a dvoje bikiny
Nezávisle na sobě v roce 1946 přišli 2 různí návrháři s návrhem bikin. Ten první Jacques Heim vytvořil dvoudílné plavky s horním dílem podobným podprsence a spodním dílem zakrývající pupík a spodní část. Druhý návrhář Louis Réard udělal návrh pouze ze 4 trojúhelníků spojených provázkem.
Hollywood měl na plavky taky vliv. Jako jedna z prvních žen v roce 1952 hrála Bidget Bardot ve filmu v bikinách. Bylo jí jen 17 let. Díky stříbrnému plátnu se bikiny dostaly do módy a proměnily se ze šokujícího oděvu na každodenní.
Plavky ale nebyly jen módní záležitostí. V závodním plavání se objevil nový materiál nylon v roce 1956. V 70. letech přišel elastan. Kombinace nylonu a elastanu zlepšila odolnost plavek a snížila odpor vody.
Návrháři se v plavkách uměli a umí vyřádit. Giorgio Armani, Oscar de la Renta nebo Calvin Klein začali v šedesátých letech prodávat konfekční plavky. V roce 1964 se objevily tzv. monokiny, oděv bez horního dílu – úzké kalhotky s vysokým pasem, které držely jen tenkými ramínky.
Módní trendy konce 20. století přinesly plavkám výraznější barvy. Seriál Pobřežní hlídka znovu zpopularizoval jednodílné plavky v novém tvaru a to díky jasně červeným a vykrojeným plavkám postav.
21. století a další technologický pokrok
V roce 2008 na OH v Pekingu měly některé sportovkyně nový typ plavek z elastanu-nylonu a polyuretanu v délce těla. Kdo tyto plavky měl, dosáhl mnohem lepších výsledků, a proto došlo k upřesnění pravidel pro plavky na hrách. Dámské plavky tam mohou být jen v délce od kolen po ramena.
Móda, jak je známo, se neustále vrací a opakuje, a to platí i u ženských, pánských i dětských plavek. Teď není problém potkat na pláži dívku v bikinách stejně jako ženu v jednodílných plavkách tvarově podobných těm z 50. let nebo třeba v tankiny plavkách. Novinkou v 21. století je u dámských a dívčích plavek to, že výrobci se snaží stále více zohledňovat ženské vlastnosti.
