Kunhuta byla druhou manželkou českého krále železného a zlatého – Přemysla Otakara II. Vybral si ji pro její uhrančivou krásu, temperament a schopnost vášnivě milovat, milovat celým srdcem a nehledět na okolnosti. Koneckonců byl pár let bigamistou, protože rozvod s Markétou Babenberskou se poněkud protáhl a Přemysl nehodlal čekat. Mohl si to dovolit. V té době nebylo v Evropě mocnějšího muže.

Mladá, tehdy asi patnáctiletá Kunhuta se tedy provdala za muže mocného, bohatého, pohledného a za čtyři roky mu porodila první děvče, za další čtyři roky druhé a po dalších dvou dědice – Václava. Všichni potomci měli před sebou slibnou budoucnost – Václav jako budoucí král, Kunhuta a Anežka jako princezny významného rodu. Zdálo by se, že rodinné štěstí bylo nekonečné. To se však mělo brzy změnit.

Přemyslovi rostl konkurent – původně nevýznamný hrabě Rudolf Habsburský. Když byl Rudolf zvolen říšskými knížaty jako nový král Svaté říše římské, Přemysl se cítil uražen. Nejenže byla zcela opomenuta jeho kandidatura, ale ještě se měl poklonit novému králi z dosud neznámého rodu. To bylo pro jeho pýchu příliš a začalo období dlouhého poměřování vzájemných sil. Zlé jazyky tvrdily, že Přemysla do dlouhého sporu vehnala jeho ctižádostivá mladá žena. Vzala si přece mocného krále, který nepodlehne hraběti z Rakous.

Nakolik hnala Přemysla pýcha a jakou roli v tom sehrála jeho manželka je nakonec zcela nepodstatné. Podstatné je, že vše vyvrcholilo bitvou na Moravském poli (1278), kde Přemysl zahynul. Kunhutě bylo 28 let, české království mělo jen mladého prince a dvě princezny a přišlo o krále. Kunhuta nevěděla, co dělat. Obrátila se tedy na Otu Braniborského a doufala, že ji a její děti ochrání. Ota nelenil a sešel se s Rudolfem. Společně si oslabený stát rozdělili – Ota si nechal Čechy a Rudolf Moravu. Pro jistotu Kunhutu a děti uvěznili na Bezdězu.

Náhle byla sama v nezáviděníhodné situaci. Na Bezdězu měla celá rodina pravděpodobně pohodlí, služebnictvo, chůvy, ale stále to bylo vězení. Aby upevnila svou pozici, potvrdila Rudolfovi zasnoubení Václava s Rudolfovou dcerou a Anežky s Rudolfovým synem. Díky těmto jednáním byla občas pouštěna z vězení. Jednoho dne se již nevrátila a utekla. Azyl našla dočasně u svého nevlastního syna Mikuláše Opavského a dvůr si zřídila na Hradci u Opavy.

Setkání se Závišem

Nejpozději zde se setkala se šlechticem Závišem z Falkenštejna. Byl jí představen jako ten, který možná zradil jejího muže a možná zavinil jeho smrt. S takovou reklamou nebyl zprvu vřele přijat, ale svou výmluvností, inteligencí, dvorností, urostlostí a věrností si brzy získal královnino srdce. A právě tehdy začala královna výrazně ztrácet sympatie ostatních šlechticů.

Co je vlastně na tom, že se šlechtic a královna do sebe zamilují? Vlastně nic, ale jen, pokud to byl platonický vztah. Ve 13. století měla být královna nedotknutelnou, opěvovanou, milovanou ženou, pro kterou jsou rytíři ochotni padnout. Ne ženou, kterou je možno svést, zamilovat se do ní a vzít si ji. Obzvlášť, když muž není panovníkem, ale „pouhým“ šlechticem. A láska Záviše a Kunhuty poprvé v českých dějinách tuto hranici překročila.

Záviš dokázal okouzlit každou ženu a Kunhuta byla krásná, mladá, královna-vdova, matka budoucího krále, vlivná, vášnivá a toužící po lásce. Královnám však byly tyto tužby zapovězeny, proto se začaly šířit pomluvy, že královna je očarovaná. Záviše obviňovali z kouzelnictví a čarodějnictví. Současníci si odmítali připustit, že krásný, jemný Záviš Kunhutu okouzlil básní, podporou, rytířskostí, která jí po ztrátě silného a mocného Přemysla tak chyběla.

Jejich láska vyvrcholila tajným sňatkem. Kunhutě bylo 35 let a čekalo ji už jen pět let života. Pravděpodobně se již tehdy projevily první příznaky tuberkulózy, ale zatím jim nikdo nevěnoval pozornost. Na královském dvoře se totiž slavilo. Slavil se návrat malého, tehdy dvanáctiletého, krále Václava z internace zpět ke dvoru. Z vězení si odnášel různé fobie (např. ze zvonů a koček) a zkazky o ďábelskosti Záviše a očarované Kunhutě. Zprvu byl proto k Závišovi odměřený, ale matku miloval, tak přijal i otčíma.

Mířil příliš vysoko

Záviš rychle získával pozice na královském dvoře. Stal se královským hofmistrem a co víc, král oficiálně uznal Závišův sňatek s Kunhutou. Oba si získali královu důvěru a lásku. Přijal i svého nevlastního bratra Jana, kterého Kunhuta porodila krátce po tajném sňatku.

Kunhuta Záviše milovala, Záviš Kunhutu nejspíš také (i když moderní historikové uvažují nad tím, že Záviš prospěchářsky využil zranitelnosti královny a vetřel se jí do přízně, aby se dostal na společenském žebříčku výš). O jejich lásce svědčí i to, že i když byla Kunhuta těžce nemocná, Záviš si ji oficiálně vzal krátce před smrtí, v roce 1285. Kunhutě bylo 40 let, zanechala po sobě pětiletého syna Jana, kterého se ujal její starší syn, čtrnáctiletý král Václav.

A Záviš? Po smrti Kunhuty se oženil znovu, ale mířil příliš vysoko. Vzal si sestru uherského krále Ladislava Kumána, Alžbětu. Za sídlo své nové rodiny si vybral hrad Svojanov. Tím ale umožnil svým odpůrcům, aby ho u krále Václava soustavně pomlouvali a očerňovali, takže ztratil jeho přízeň.

Záviš však o ničem takovém nevěděl. Když se jemu a Alžbětě narodil první syn, jel pozvat Václava na křtiny. Netušil, že Václav se s ním setkat nechce a že požádal Mikuláše Opavského, aby záležitost se Závišem vyřešil. Vzhledem k nejasným rozkazům si to Mikuláš vyložil tak, jak potřeboval. Momentálně byl totiž zaneprázdněn revoltou Vítkovců proti králi. Tento mocný rod, který držel jih Čech, se odmítal podrobit a Mikulášovi už docházely nápady, jak odbojné Vítkovce rychle zlomit. Teď se mu nabízel mocný příslušník rodu v podstatě na stříbrném podnose. Mikuláš neváhal a Záviše na cestě k českému králi zajal.

Prozatím ho zavřel v Bílé věži u Pražského hradu a rok a půl zde Záviš žil, aniž tušil, co provedl a jaký trest ho čeká. Mikuláš ho svázaného vozil od hradu ke hradu a Vítkovci postupně hrady vydávali do rukou krále. Mikuláš totiž hrozil, že jinak Záviše popraví. Poslední hrad, který odolával, byl hrad Vítka, Závišova bratra. Mikuláš hrad Hluboká nad Vltavou oblehl a hrozil popravou Záviše. Vítek dobře věděl, že ostatní hrady se ze strachu vzdaly. On však odmítal uvěřit, že by Mikuláš popravil otčíma krále.

Mikuláš však překvapil. Václava, Vítka a v neposlední řadě i Záviše. Nechal postavit popravčí lešení a Záviše před branami Hluboké dal stít. Zprvu se věřilo, že mu hlavu usekli zašpičatělým prknem, ale soudobé rozbory ukázaly, že se jednalo o tzv. „plkno“ čili popravčí meč. Záviš, velká a poslední láska královny Kunhuty, zemřel 24. 8. 1290 na rozkaz levobočka prvního manžela své lásky. Poněkud zamotané rodinné vztahy.

Litoval popravy

Závišova manželka Alžběta se pravděpodobně i s malým synem vrátila do Uher. Žádné dochované další zprávy o ní nejsou. Závišův a Kunhutin syn Jan se v Prusku stal mistrem řádu Německých rytířů. Závišova dcera z prvního manželství se provdala za Hynka Krušinu z Lichtenburka.

Král Václav II. prý smrti svého otčíma velmi litoval a na Mikuláše se rozzlobil za tak definitivní řešení rodinných problémů, ale jiné důsledky z toho nevyvodil. Kunhuta byla pohřbena v Praze, Záviš na Hluboké. I po smrti tedy oba milence, kteří si svou lásku prosadili navzdory tehdejším zvyklostem a překonali společenskou propast, dělí velká vzdálenost. Jako kdyby jim to bylo souzeno.


ZDROJ: časopis Vlasta