Jak jste se dozvěděla o homesharingu?

Asi tak před dvěma a půl lety jsme doma viděli reportáž v České televizi, bylo to před Vánocemi, krátce před covidem, s výzvou, kdo by měl zájem o hostitelství, ať napíše. Mně to přišlo úžasné, protože mám ráda děti, ty moje už poměrně dávno vyletěly z hnízda a na vnoučata to zatím nevypadá. Mám sice hodně práce – zaplaťpánbůh – ale děti mi chybí, a navíc tady můžete pomoci, což mi přišlo jako to nejlepší na světě.

Chtěla jste se přihlásit hned po zhlédnutí pořadu?

Okamžitě. V té reportáži byla paní zhruba mého věku, tak jsem si říkala, pokud berou i starší ženské jako jsem já, tak jdu do toho.

Jak na váš nápad reagoval manžel?

Ze začátku říkal, že nebude mít čas, že má hodně práce, byl trochu rezervovanější. Přesto jsme tam napsali a hned druhý den se nám ozvali z organizace Děti úplňku a pozvali nás na lednové setkání zájemců o hostitelství. Tam se nás sešlo asi třicet, byl tam i Petr Třešňák se ženou, iniciátoři projektu a rodiče dcerky s autismem. My kladli dotazy a na závěr besedy jsem byla úplně přesvědčená, že do toho jdu. Muži se to také začalo více líbit a dneska jsou s Lucinkou – naší holčičkou – obrovští kamarádi.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Alice Horáčková: Mám v rodině nacisty. Doma se o tom nikdy nemluvilo

V čem spočívá příprava na hostitelství?

Je to poměrně dlouhý proces přípravy, který předchází samotnému – jak se říká – párování rodin, tedy propojení hostitelské a pečující rodiny. Navíc to ani nemusí dopadnout. My jsme měli trochu speciální přípravu, mělo to být několik víkendových sezení, ale kvůli pandemii se odehrávaly hlavně online. Osobně jsme se sešli jen jednou, tehdy nám vysvětlovali, co je to porucha autistického spektra (PAS), co způsobuje, jaké formy projevu mají děti s PAS a jaká je v současnosti péče u nás i ve světě. Také jsme probírali základy psychologie a hráli různé psychologické hry.

Jak jste zjistili, že budete mít zrovna Lucku?

To je zajímavé, do konce přípravy jsme nevěděli, s jakou rodinou se budeme „kamarádit“. Párování vyhodnocují koordinátoři z organizací, kteří zohledňují například vzdálenost nebo preference, které napíšou jak hostitelé, tak pečující rodiny. Když pak skončila covidová opatření, naznačili nám, že to bude trochu starší holčička, bylo jí čtrnáct let, že je veselá, hodně rychle chodí – což tato děcka mají často v povaze – a miluje vodu. No a my máme na zahradě takový malý bazének, tak jsme si říkali, že by se jí u nás mohlo líbit. Teď už se vídáme přes rok.

To zní ideálně.

Ano, ale přesto jsme se všichni trochu obávali, že to nevyjde, protože Lucka se hodně bála zvířat a my máme dvě kočky a psa. Kocouři jsou v pohodě, ti se vždy sami schovají, když někdo přijde, ale seznamování s naším zlatým retrívrem chvíli trvalo. Zprvu s ním manžel chodil na dlouhé procházky, pak jsme se ale začali snažit trochu je sblížit.

Čtěte také

Anglicky York

Čtěte také

Anglický York: kouzelné město filmových scenérií, které stojí za výlet

A to se asi povedlo.

Ano, voda asi byla silnější lákadlo. Každopádně i její rodiče tehdy souhlasili s párováním, to se tak rodiny testují, sejdou se společně u hostitelské rodiny, a bylo to bezva. My máme asi i velké štěstí – Lucinka je báječná, není nic, co bychom nemohli komunikačně vyřešit, je společenská, nebojí se lidí, jen ta zvířátka byla zpočátku trochu problém. Nedávno si ale našeho psa i pohladila.

Nebála jste se, když jste byli poprvé sami?

Já se vůbec nebála. Při přípravě mnozí účastníci říkali – a co když se stane tohle nebo tohle, co máme dělat, ale já byla v klidu. Řekli nám přesně, jak situace řešit, věděli jsme, že kdyby se dělo něco nestandardního, co bychom nezvládli vyřešit, tak máme kam zavolat. Vždyť něco se může stát i v běžném životě. Já do toho šla s otevřeným hledím, možná trochu naivně, ale opravdu jsem se těšila. Navíc prvních několik setkání se odehrává se zástupcem organizace, takže když ji rodiče poprvé přivezli sami, byli jsme proškoleni a připraveni.

Jak snášejí rodiče dítěte, že ho na čas převezme někdo cizí?

Musí to pro ně být velmi těžké. Také nás během přípravy upozorňovali, že se může stát, že to rodič nevydrží a řekne, nezlobte se, jste určitě hodní lidé, ale já mám strach. Je to pochopitelné. My máme výborné rodiče, ale samozřejmě hlavně na mamince byla ze začátku vidět nervozita, především ze psa. Oni všeobecně vědí, že pro ty děti je důležité poznat nové prostředí, jen mají zkrátka obavy, jak hostitelé zvládnou třeba komunikaci nebo jídlo, cokoli.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Autismus? Rodiče pomohli synovi tak, že nepotřebuje asistenta. Změnili stravu

Jak komunikujete vy, mluví Lucka?

Lůca mluví trošku, když chce. Většinou ale moc nechce. Snažíme se, třeba vaříme. Ona miluje vaření a především má ráda pravidelné rituály. Teď už to máme zažité – přijede, buď ji přivezou rodiče, nebo si pro ni dojedeme, doma si dáme svačinku a vyrazíme na procházku do lesa, pak se vrátíme a třeba vaříme nebo pracujeme na zahrádce, to má hodně ráda, no a když je teplo, tak samozřejmě bazén. Hlavně ale myslím, že ona rozumí úplně všemu, jen nemá potřebu to slovně komentovat, na rozdíl ode mě, já jsem ukecaná.

Jak často se vídáte?

Jednou za čtrnáct dní v sobotu. Vždy se na to těším, nabíjí mě to a jsem ráda, že mám i dobrou zpětnou vazbu od rodičů.

Jakou?

Lucinka má ráda rituály, doma na lednici má kalendář s obrázky a kartičkami, každý den má rozdělený na hodiny, co bude dělat. Oni si mě vyfotili, takovou „malou Míšu“, a mají mě zastrčenou v té sobotě. Maminka říkala, že Lucka už dva dny předem chodí k lednici, ukazuje na obrázek, že k nám pojede a je vidět, že se těší. A v den odjezdu má připravený batůžek a sedí u dveří.

Čtěte také

Od tradice náušnic se upouští

Čtěte také

Propíchnout uši dětem, nebo ne? Od tradice se upouští. Ve Francii se to zakazuje

Tak to musí být pro rodiče ohromně uklidňující.

Myslím, že ano. Rodiče díky tomu byli třeba v Národním muzeu nebo na Designbloku, maminka si šla zacvičit, s mužem vyklízeli chatu a jela i na nějaký víkend s kamarádkami. Z toho mám velikou radost, to mě naplňuje.

Plní hostitelství i po roce vaše očekávání?

Ono je to právě čím dál lepší. Nejdříve jsme se tak oťukávali, ale teď už si to hlavně užíváme. Lucka má ohromný smysl pro humor, tak si děláme legraci. Má také oblíbenou postavičku z jednoho kresleného seriálu – mašinku Tomáše. Když je nervózní, tak na obrázek kouká, když si někoho oblíbí, tak mu ho ukazuje a největším potěšením pro nás bylo, když mého muže nazvala Tomášem, to jsme měli opravdu velkou radost a dobrý pocit.

MICHAELA VODIČKOVÁ

  • Vystudovala překladatelství- -tlumočnictví na FF UK. 
  • Lektorka angličtiny a překladatelka. 
  • Je vdaná, má dvě děti.

ZDROJ: časopis Vlasta

Čtěte také

Výlet vyčistí člověku hlavu

Čtěte také

Horoskop na tento týden: Štíři, jeďte na výlet, Vodnáři, buďte aspoň chvíli doma

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Martin Kraus: Miluji ženy a jsem s nimi rád

Čtěte také

Naučené vzorce chování, které nám ubližují

Čtěte také

Naučené vzorce chování, které nám ubližují. Terapeutka radí, jak se jich zbavit