Pravidla pro sběr hub

  • Houbu neodřezávejte, ale vždy vyjměte ze země celou opatrným vytočením. Na spodní části nohy houby jsou totiž mnohdy důležité znaky pro určení druhu. Navíc tímto způsobem neporušíte podhoubí a na místě pak bude moci vyrůst další houba.
  • Sbírejte jen ty houby, které mají dostatek znaků pro spolehlivé určení. Příliš mladé nebo neobvyklými povětrnostními vlivy pozměněné plodnice ještě nemusí mít všechny typické znaky vyvinuté a vy se tak snadno můžete splést. Mějte na paměti, že za případný omyl se platí vysoká cena. Nejste si jistí? Pak houbu raději nechte v zemi.
  • Pokud si budete chtít rozšířit repertoár jedlých hub, nejprve se naučte dobře znát nejen nově sbíraný druh, ale i jemu podobné nejedlé, zejména jedovaté druhy. Svůj tip si pak nechte opakovaně ověřit u odborníků, například v mykologické poradně. Vždy studujte a porovnávejte živé houby, jen fotografie ke stoprocentnímu určení nestačí.
  • Při sběru hub dohlédněte na děti, aby houby neochutnávaly. I mnoho jedlých druhů je v syrovém stavu nejedlých. Tak pozor na to!
  • Zvýšené opatrnosti je třeba dbát při sběru hub v zahraničí. Přestože tamní druhy mohou být velmi podobné těm našim, jednat se může o zcela jinou houbu, o jejíž jedlosti či jedovatosti nemusí existovat žádné údaje.

6 nejčastějších mýtů o houbách

Mýtus 1: Houby rostou pouze a jedině ráno!

Skutečnost: Na houby můžete vyrazit v kteroukoli denní i noční dobu. Rostou totiž neustále. Potíž je spíš v tom, že pokud si ráno přispíte a do lesa vyrazíte až po obědě, nejspíš jich tam na vás už moc nezbyde. Ranní ptáčata už všechno vysbírala.

Mýtus 2: Sbírat se dají do čehokoliv!

Skutečnost: Našli jste v mechu celou rodinku podhříbků a nemáte je kam dát? Pokud se vám v kapse krčí jen zmuchlaný mikrotenový sáček nebo igelitová taška, na takovou možnost rovnou zapomeňte. Houby by se zapařily, namnožily by se v nich bakterie a mohlo by vám z nich následně být pořádně nevolno. Sbírejte proto jedině do košíku, kde houby mohou volně dýchat. Nemáte košíček po ruce? Pak vám nezbývá nic jiného než houby nést v ruce či obětovat některou část oblečení, například triko, které po příchodu domů vyperete.

Mýtus 3: Houba ohlodaná od zvířat je jedlá!

Skutečnost: Touhle radou se rozhodně neřiďte! Mohla by to totiž taky být úplně poslední rada, kterou jste kdy dostali. Živočichové mají zcela odlišný trávicí systém, a tudíž si pochutnávají i na houbách, které jsou pro člověka jedovaté. Příkladem mohou být slimáci, červi, nejrůznější hmyz anebo třeba veverka, která ráda okusuje muchomůrky červené.

Mýtus 4: Prašivky v jídle odhalí kov!

Skutečnost: Tahle babská rada tvrdí, že když do smaženice, kulajdy, houbového rizota či jiného pokrmu z hub vložíte kovovou lžičku, odhalíte, zda se vám do jídla nepřimíchala jedovatá houba, protože lžička zčerná. Bohužel se jedná o hloupost až na půdu. Jed obsažený v houbách s kovem nijak nereaguje.

Mýtus 5: Otravu houbami zažehná mléko!

Skutečnost: Pokud vás po konzumaci hub dostihnou střevní či žaludeční obtíže, jako průjem či zvracení, měli byste hodně pít, abyste zavodnili organismus. Rozhodně ale ne mléko, které se v zažívacím traktu srazí a nadělá víc škody než užitku. Vždy vyhledejte odbornou lékařskou pomoc.

Mýtus 6: Jídla z hub se nesmí ohřívat – byla by pak jedovatá!

Skutečnost: Tenhle mýtus vymyslela nejspíš nějaká fajnovka, která nemá ráda ohřívaná jídla z předešlého dne. Pokud je totiž houbový pokrm správně tepelně upravený a uskladněný v lednici, není důvod si ho neohřát a nepochutnat si na něm i druhý den.

Přinesli jste si domů z lesa plný košík cenných úlovků a přemýšlíte, co z nich připravit? Mezi nejoblíbenější a nejrychlejší pokrmy patří smaženice, houbová polévka či řízky. Výborné jsou však také nejrůznější omáčky. A co teprve hříbkové rizoto? Zkuste ho a už nebudete chtít jiné!

Houbové krémové rizoto

Příprava houbového rizota je nesmírně jednoduchá a vyžaduje takové ingredience, které má téměř každý běžně doma. Výsledný pokrm je nesmírně chutný a může příjemně překvapit právě ty, kteří se klasicky pouští jen do vaření smaženice či houbové omáčky a málokdy experimentují. Za zkoušku to rozhodně stojí!

Suroviny:

1,5 hrnku čerstvých hub (lze ale použít i mražené či sušené)
1 velkou cibuli
1 lžíce olivového oleje
1,5 hrnku rýže (ideálně kulatozrnné)
1 litr masového nebo zeleninového vývaru
3 stroužky česneku
1/2 lžičky mletého kmínu
1 lžíce citronové šťávy
2 lžíce másla
sůl
pepř

Jak na to:

Ve větším hrnci rozpalte olivový olej a přidejte najemno nakrájenou cibuli a česnek. Nechte chvíli restovat a přisypte nevařenou rýži. Tu důkladně promíchejte tak, aby ji olej ze všech stran pokryl. Následně přilijte zhruba 600 mililitrů vývaru a přiveďte k varu. Směs osolte a opepřete. Raději méně, koření vždy můžete později podle chuti přidat více.

Hrnec zakryjte poklicí a rýži na mírném plameni vařte asi 15 minut. Čas od času rýži promíchejte, kdyby se přichytávala na dně hrnce.

V mezičase si vezměte pánev a rozehřejte na ní máslo. Na něm pak osmažte dobře očištěné a nakrájené houby. Osolte je, opepřete a přidejte k nim kmín a citronovou šťávu. Osmažené houby ve finále přidejte k uvařené rýži a promíchejte. Pro ještě lepší chuť můžete do rizota přidat i zhruba jednu hrst strouhaného parmezánu.

Takto je pokrm hotový a můžete podávat! Uvedené množství vystačí na čtyři porce.

Zdroj: ireceptar.cz houby-rostou.cz

Související články