„Pro někoho je to obtížnější, hubnutí vyžaduje větší úsilí, popřípadě i podporu farmakologickou či chirurgickou, ale šanci má každý,“ říká obezitoložka Karolína Hlavatá z iniciativy Vím, co jím. A dodává, že – bohužel pro nás – vůbec nejtěžší je hubnutí pro ženy středního věku, protože mezi čtyřicátým a padesátým rokem dochází k poměrně velkému zpomalení klidového metabolismu – v průměru o 15 procent.

Období menopauzy je pro udržení tělesné hmotnosti obtížné a odborníci o něm mluví jako o kritickém období, kdy hrozí, že váha půjde nahoru. Paradoxně to později, kolem šedesátky, bývá snazší. Dá se to vysvětlit především tím, že člověk už má jasno v tom, že zdraví je prioritou, a je disciplinovanější.

Kdo se nadchne a na koho platí nátlak

U mužů je to trochu jinak. „Ženy se pro hubnutí snáze nadchnou, ale pak mají problémy vydržet, muže je těžké přesvědčit, ale pak už jedou,“ vysvětluje Pavel Suchánek, odborník na výživu ze společnosti FitBee.

Podle něj přibývá mužů, kteří se o sebe starají, ačkoli není úplně jasné, zda je k tomu nutí jejich ženy, či zda jde spíše o tlak okolí. Muži často vše začínají řešit, až když mají nějaký problém. Dokud jim někdo neřekne, že na vysoký cholesterol umřou, většinou se sebou podle Suchánka nic nedělají. Ženy tyhle věci daleko více řeší preventivně, jsou zvyklé se o sebe více starat, možná i proto, že mají na starost děti. „Na chlapy často musíte nastoupit s hrubým násilím,“ dodává Suchánek.

Podle něj na ně zabírá, když jim odborník řekne, že mají tolik cholesterolu či takový krevní tlak a cukrovku, že je to může zabít, což je vyděsí. „Když už je takhle přesvědčím, jedou jako hodinky, kdežto ženy jsou takové zkoušečky a je potřeba je v průběhu hubnoucího programu mnohem více motivovat. Muže pak už tolik povzbuzovat nemusíte, mají dlouhodobější výdrž, ale zase je těžší je nastartovat,“ popisuje Suchánek ze své praxe.

Muži své zhubnutí často berou jako projekt, který postupně plní, zajímají se o to, co pro to mohou udělat a snaží se. A jsou na sebe mnohem přísnější, kdežto ženy spíše řeší, co by ještě mohly, zda třeba nevadí tamhle sklenka vína a podobně.

V čem se liší motivace

Muži nehubnou kvůli tomu, aby měli lepší postavu, ale protože chtějí například uběhnout pět kilometrů pod půl hodiny. Zatímco ženy chtějí dosáhnout nějaké hmotnosti nebo se vejít do velikosti oblečení, kterou si koupily. Muži neusilují o lepší postavu, ale o lepší výkon. A také platí, že dieta je pro ně sprosté slovo. Spíše chtějí poradit sportovní výživu pro jejich typ tělesné aktivity. Jde jim hlavně o kondici.

Jejich velkou výhodou je, že když se do hubnutí dají, jde jim to lépe, protože v průměru mají v těle o deset procent svalové hmoty, která spaluje energii, více než ženy. Mužům proto mnohdy skutečně stačí pouze přidat více pohybu a váha jim půjde dolů i bez úpravy jídelníčku, kdežto ženy prakticky vždy musí kombinovat úpravu stravy a pohyb.

Mimochodem, zhruba do čtyřiceti až padesáti let jsou na tom muži s váhou hůře než ženy, poté se situace mění. Ženy totiž často v období klimakteria naberou za krátkou dobu pět i deset kilo. Kolem pětašedesáti nebo sedmdesáti let průměrné BMI klesá, ale neznamená to, že by starší lidé méně jedli nebo více hubli. Je to dáno tím, že ti s extrémně vysokým BMI, což jsou navíc častěji muži, zemřou a sedmdesátky se vůbec nedožijí.

Počet lidí s nadváhou a obezitou do velké míry kopíruje statistiky onemocnění srdce a cév, s výjimkou žen v mladším věku, které chrání ženský hormon estrogen. Jeho ochranný vliv je dokonce takový, že žena může mít nadváhu třicet nebo čtyřicet kilo, ale přesto má v pořádku hladinu cholesterolu i cukru v krvi. Jakmile se však dostane do menopauzy, už se na to spoléhat nemůže.