Leckde se začaly objevovat návody, jak na to, přímo nad umyvadlem. Proč taky někde jinde. Vezměte si, kdyby návod na mytí rukou byl například v restauraci součástí jídelního lístku.

Mohl by se sice nalézat hned vedle seznamu alergenů, což by bylo stylové, protože v obou případech přece jde o zdraví. Jenže než bychom došli k umyvadlu, většina z nás by úplnou informaci o správném mytí rukou v hlavě neudržela. A tak je dobře, když se návod, jak si správně mýt ruce, nejen v leckterých restauracích, ale například i v obchodních domech, nalézá právě přímo u umyvadla. A pěkně v komiksové podobě, tedy nejen s psaným textem, ale i s obrázky, aby tomu rozuměl opravdu každý, a navíc hezky krok za krokem.

Poprvé jsem si opravdu umyl ruce

Sice jsme si možná mysleli, že si ruce mýt umíme, ale to jen do doby, než jsme se poprvé setkali s takovýmto podrobným návodem. Teď už víme, co si myjeme po čem a jak dlouho. Návod je to začasté tak podrobný a vyčerpávající, až mám svým způsobem pocit, že jsem si poprvé pořádně umyl ruce až letos. A také až letos k pouhému mytí rukou přibyla jako samozřejmost i dezinfekce. Doby, kdy jsme se v lepších podnicích vrhali na toaletách po mytí rukou na nejrůznější zjemňující krémy, jsou ty tam. Dneska se totiž dezinfikujeme.

V tomhle směru se musím přiznat, že jsem si na nejrůznějších záchodcích mnohokrát spletl nádobu, z níž se vymačkává mýdlo, tedy takzvaný dávkovač, s nádobou právě s dezinfekcí. Jestli při úplném finiši boje s pandemií covidu-19 bude chybět trochu dezinfekce, s níž bychom to byli mohli nakonec vyhrát, kdybychom ji měli, tak to bude nejspíš právě moje chyba. Vyplýtval jsem totiž na jednu osobu poměrně velké množství dezinfekce, neboť jsem se často domníval, že se nejedná o ni, nýbrž o mýdlo. Jak nerad jsem smýval už jednou nanesenou dezinfekci mýdlem a vodou s pocitem strašného plýtvání.

Moje malé dcery uvítaly dezinfekci na veřejných místech s jásotem. Jejich víra ve spásnost tohoto vynálezu je ještě větší než u nás dospělých. Důkazem toho je, že když na ně nedáme pozor, mýdlo radši přeskočí a vrhají se rovnou na dezinfekci. Ostatně pokud je necháme, tak samy od sebe před mytím rukou dávají přednost například i pudrování se. Nápadně mi jejich přístup připomíná zvyky na dvoře krále Ludvíka XIV. To pochopitelně jenom svědčí o nezralosti dcer. Ony svým přístupem k hygieně vlastně připomínají vývoj hygienických návyků lidstva, kdy přístup k čistotě byl také nejprve v plenkách, pak dělal své první dětské krůčky, načež ještě nějakou dobu trpěl dětskými nemocemi. Takže naše dcery jsou nyní evidentně v období Versailles na přelomu 17. a 18. století.

Možná že i náš dnešní přístup se bude jednou lidem budoucnosti jevit jako zaostalý a nedokonalý. Jistě se změní naše návyky a tím i bezpochyby způsob vyjadřování na dané téma. Představuju si, že jednou se nebude večer říkat dětem před spaním: „Myl ses? Zuby máš vyčištěný?“ Ale třeba: „Dezinfikoval ses? Přejel sis zuby laserem?“

Už jsme si zvykli

To bude nejspíš v době, kdy si budeme doma u večeře sdělovat s očima navrch hlavy jako nejzajímavější zážitek dne, že jsme potkali někoho bez roušky. Podobně jako když pro nás před časem byl zážitek potkat někoho naopak s rouškou. Mě například na přelomu letošního února a března vylekalo, když jsem v metru potkal pár Asiatek s rouškami. Nebyla to ode mě pražádná xenofobie. Jen mi ta kombinace šikmých očí a roušky připomněla, že s problémy ze zpráv přece jenom žijeme ve stejném světě. Jen nám to často nedochází, protože to, co je ve zprávách, většinou zůstane jenom na obrazovce. A po čase to zmizí i odtamtud, protože to překryjí další, aktuálnější či naléhavější zprávy.

A ještě jedna věc mě v souvislosti s rouškami napadá. Bude to téma, jež nebude leckomu z vás vonět. A to doslova. Bylo ode mě fér začít s ním až na konci tohoto fejetonu, protože kdo nechce, nemusí číst dál. Většinu jste si už i tak přečetli. Kdo však neodolá a číst dál bude, ať si prosím následující nepředstavuje příliš naturalisticky. Zaobírejte se tím jen jako myšlenkou.

K různým poprvé, která tu byla až dosud, jako například první pusa, první vysvědčení, poprvé v tanečních, nám právě letos přibylo jedno zcela nové poprvé. Dneska už totiž víme, jaké to je poprvé si říhnout do roušky. Já například nyní již vím, co přesně mé manželce vadí na mém dechu a proč se ode mě občas distancuje i bez doporučení ministerstva zdravotnictví. Ale tohle téma už vážně nebudu rozebírat, i když by to šlo. Myslím, že úplně stačí, když jsme k němu jenom tak, jak se říká, přičichli.

Autor Petr Vydra se narodil v Turnově. Vystudoval dramaturgii. Vystupuje jako klubový komik. Publikuje povídky, fejetony a reportáže. V roce 2020 vyšla jeho první kniha Hlas a jiné povídky.