Všichni mě varovali, abych si Petra nebrala. „Ten schramstne všechno, co před ním neuteče na strom,“ konstatovala naše společná kamarádka. Ale já usoudila, že to bývávalo, že to se s ním jenom táhne jeho pověst úspěšného sukničkáře, kterou si pěstoval mezi osmnácti a pětadvaceti, ale když je mu už třicet, má rozum. Já ho v těch osmnácti nebo dvaceti neznala, což je jenom dobře, protože to bychom se rozhodně nevzali. Ale ve třiceti viděl spoustu svých kamarádů, co už ženatí byli, a asi usoudil, že je to módní trend, jinak si jeho ochotu se oženit neumím vysvětlit. Jasně, že byl do mě nejspíš zamilovaný. Požádal mě o ruku v krásném hotýlku, co mu doporučili ženatí kamarádi. Byla jsem blahem bez sebe a vůbec nepřemýšlela o tom, jestli má naše manželství nějakou budoucnost. Vše bylo dokonalé. Slyšela jsem sice, že Petrovi kamarádi mu uspořádali rozloučení se svobodou se striptérkami, ale říkala jsem si, že to je takové chlapské blbnutí. Taky jsem slyšela, že se Petr ještě na svatbě líbal s něčí přítelkyní. Rozhodla jsem se, že tomu nebudu věřit, protože když jsem se ho zeptala, tvrdil, že to je blbost. „Přece nejsem takový idiot, kdoví koho kdo viděl, copak jsem tam byl jediný chlap v bílý košili?“

Za necelý rok po svatbě se nám narodil chlapeček a bylo by všechno krásné, kdyby mi ale Petr nezačal být nevěrný zrovna, když jsem byla těhotná. Viděla jsem ho sama na vlastní oči. Byli jsme s kamarády na večeři v hospůdce, já s bříškem v šestém měsíci, hledala jsem „dámy“ a omylem vešla do chodby k pokojům v patře. Ona tam stála opřená o zeď a on ji líbal na prsou. Rozhodně se nedalo tvrdit, že si jen tak povídali o počasí, a tak to Petr ani nezkoušel. „Promiň, kočko, já jsem debil, to byla taková náhoda tady,“ prohlásil. Ale to se nelíbilo té slečně, řekla mu, že je kretén, a mně, že to tedy rozhodně není náhoda. „Být vámi, pošlu ho do háje,“ poradila mi.

Otočila jsem se na patě a v breku odjela domů, ani jsem si nevzala kabát. Petr dorazil asi za hodinu, přinesl obrovskou kytku a tvářil se nešťastně. Prý se strašně omlouvá, že to byl úlet, že ví, že je debil, a ať mu to odpustím. V šestém měsíci se hrozně těžko posílá otec vašeho dítěte do háje. Kytku jsem mu sice hodila do obličeje, ale po dvou dnech jsem si to rozmyslela, a když se zapřísahal, že to už neudělá, odpustila jsem mu. Nějakou dobu pak bylo všechno růžové, když chlapeček přišel na svět, naše rodina byla dokonalá. Plnila jsem instagram fotkami miminka a nás všech, činčala jsem byt i chlapečka a cítila se perfektně. Všechno špatné jsem opravdu zapomněla a každému, koho to zajímalo, jsem tvrdila, že se Petr úplně změnil. „Vždyť je taky už starší, bylo by to k smíchu, kdyby se choval jako kluk. Vždyť už je to táta od rodiny a víš, jak se v malém vidí,“ ujišťovala jsem takhle svoji sestru, která jeho úlety dobře znala. Pokývala hlavou a jenom podotkla, že by mi to přála. Já jsem ale vážně neměla důvod k podezírání. Naše rodina byla prostě perfektní, jezdili jsme na hezké výlety na krásná místa, která na instagramu a facebooku doporučovali naši kamarádi, a dodávali tam stejné fotky jako oni.

Až teď jsem odjela na dovolenou sama se synem a mojí mámou. Byla jsem pryč sotva čtyři dny, když mě přátelé na síti odkázali na instagram nějaké mladé modelky, kterou jsem nikdy neviděla. Jenže fotky, které si tam dala, jsem poznala hned. Byly z našeho bytu, z koupelny, pokoje i ložnice. Na nich ona v krátkých šatičkách, jak špulí pusu, láhev vína, talíř s večeří… Nemohla jsem nejdřív pochopit, co to vidím, říkala jsem si, jaká náhoda, že má doma stejné vybavení jako my. Jenže pak jsem si přečetla, co k těm fotkám píše. „Neskutečná romča. Můj tajný miláček mě pozval na večeři, byla rybička se salátkem a opravdické šampaňské ve vaně.“ A spousta srdíček k tomu.

I když jsem byla jak probodnutá, pořádně jsem si ty fotky prohlédla, abych se ujistila, že je to opravdu od nás. Nemohla jsem se splést, nábytek může mít někdo stejný, i tapetu, ale kytky asi sotva, stejně jako drobnosti na vaně. Přeposlala jsem ty fotky Petrovi. Odpověď nedorazila. Nebyla jsem schopná to mámě hned říct, ale večer jsem to už nevydržela a ukázala jí to. „To je jasný, ta to udělala schválně, aby ses to dozvěděla,“ prohlásila hned, jak fotky viděla. „On doufal, že mu to projde, ale narazil na vypočítavou děvečku. Dobře mu tak.“ „Ale co já?“ „Cos čekala? Kdo zahýbá před svatbou, zahýbá i po ní,“ nemazala se s tím máma. Nemůžu se divit, táta jí byl nevěrný imrvére. Vydržela to pět let a pak ho vykopla. „Měla bys ho vykopnout,“ nezklamala mě svým názorem, když jsem se ptala, co mám dělat. Petr se pořád neozýval, až po třech dnech mi napsal: „Je to káča. Těším se na vás.“

Dělá si srandu? Opravdu čtu to, co si myslím, že čtu? Nevydržela jsem a zavolala mu hned zpátky. „Děláš si srandu? Tys tu ženskou dovedl do našeho bytu a teď mi píšeš, že se na nás těšíš?“ Prý ho nenapadlo, že bude zásobovat instagram. Ale o tom, že by ho mrzelo, co se evidentně stalo, ani slovo. „Prosím tě, až se vrátíš, tak to všechno probereme, jo? Doufám, že se máte hezky,“ řekl nakonec a položil telefon. Mně mezitím kamarádi přeposlali její další post z kavárny, kde sedí u stolu, tváří se zamyšleně, zas špulí pusu a píše, že s tajnou láskou je konec. „Hrozně mě zklamal. Tvrdil, že je single, a přitom lhal. Muži jsou strašní.“ A přidala spoustu tragických smajlíků. Tak v tom jsem s ní souhlasila. Muži jsou strašní, minimálně ten, kterého jsme obě potkaly.

Po návratu se Petr snažil nás dát zase dohromady, ale tu ostudu před všemi známými mu odpustit nemůžu. Odstěhoval se a posílá mi smutné smajlíky. Co jsem slyšela, tak denně paří. Ještě se nerozvádíme, ale myslím, že brzo budeme.

ZDROJ: časopis Vlasta