Léčebný proces a jeho délku ovlivňuje především závažnost vady, kterou vám ortodontista diagnostikuje. Jako další faktory můžeme uvést druh použitých rovnátek, případnou extrakci některých zubů. Svou roli hraje také zodpovědnost pacienta a jeho věk.

Samotnou léčbu dělíme na dvě hlavní části:

  • Aktivní léčba – rovnání
  • Pasivní léčba (retence) – stabilizace, korekce

Prvním krokem je aktivní léčba

V průběhu aktivní léčby nosí pacient zvolený typ rovnátek tak dlouho, než se jeho chrup dostane do požadované polohy. Každý případ je zcela individuální, proto je délka léčby u všech pacientů odlišná. Hlavním kritériem je náročnost vady, která pacienta trápí.

Při drobných ortodontických úpravách může léčba zabrat několik měsíců, zatímco u složitých případů může celý proces trvat i déle než 5 let. Pro lepší odhad je zapotřebí poradit se s odborníkem, který navrhne postup léčby a především vhodný typ rovnátek.

Například doba léčby s využitím fixních rovnátek se u běžných vad pohybuje od 12 do 30 měsíců. Snímatelná rovnátka se většinou používají pro drobné úpravy chrupu nebo jako předléčení, proto se nosí kratší dobu než rovnátka fixní.

Právě zvolený druh rovnátek může razantně uspíšit celou léčbu. Totožného výsledku lze dosáhnout mnohem rychleji i za pomoci moderních materiálů.

S rovnátky Invisalign a Damon je léčba dokončena podstatně dříve, než tomu bývá u standardních rovnátek. Další výhodou zmíněných rovnátek je také o dost nižší frekvence potřebných návštěv u ortodontisty.

V případě léčby rovnátky Invisalign je možné docílit požadovaného výsledku dokonce až dvakrát rychleji. Je to způsobeno častou výměnou dlah, které rovnají zuby do požadované polohy.

Následuje pasivní část ortodontické léčby

Cílem pasivní léčby, takzvané retence, je zabránit zubům, aby se nevrátily do původní polohy. Tedy stabilizovat je v aktuální poloze.

Rovnátka splní svůj účel ve chvíli, kdy je pacientův úsměv přesně podle jeho představ. Po jejich odstranění je však bezpodmínečně nutné zajistit, aby nedošlo k nežádoucímu pohybu zubů.

Nejčastějším pomocníkem v průběhu pasivní léčby jsou různé druhy retainerů, které pacient dostane od ortodontisty. Nejběžnějším typem retaineru je snímatelná dlaha, která je velmi podobná klasickým sundavacím rovnátkům. Doba takovéto retenční léčby se obvykle pohybuje v řádech měsíců, případně několika let.

Další variantou je fixní retainer – drátek nalepený na vnitřní plochu zubů. Jeho přítomnost je dlouhodobá, v komplikovaných případech dokonce trvalá.

V drtivé většině případů nelze nechat zuby po ukončení aktivní léčby bez následné péče. Jinak by došlo k určité formě opětovného zkřivení. Bez retenční léčby by tak nebylo možné zachovat dosažený výsledek.

Především u retence platí, že délka této části léčby se liší případ od případu. Její trvání se odvíjí od původní ortodontistické vady a stanovené léčby.