Na ledacos najdete nové využití, ze starého trička praktické hadérky na čištění toalety, z milovaného svetru při troše šikovnosti můžete mít polštář na gauči, nakřáplý květináč se dá rozbít na drť a použít na dno pro nově zasazenou domácí kytku, vysloužilý kastrol se může hodit v jiné rodině...
Mnohem obtížněji se hledá nové využití pro velké domácí spotřebiče, které nám umožňují neselhat ve dvojroli rodič/pracující. Najít náhradní plán pro vysloužilý automobil se mi hledá opravdu těžko. Opravit podle internetu jde ledasco, ale výrobci vozů se jistí, a vedle automechanika amatéra, aby se jeden stal i IT inženýrem, aby si protestující motor po jeho zásahu opět vyladěně zaprděl.
Co je srdci blízké, s tím se těžko a bolestně loučíme. Já, jako chorobný sběrač, často definitivní konec vyhlašuji až poté, co daná věc nefunguje roky, a ještě začne překážet. Deset let jsme žili v malém bytě se skříňkovým šicím strojem po babičce, na němž jsem neušila nikdy ani utěrku. Náhradní role jsem si pro něj byla schopná šalamounsky vymýšlet opravdu dlouho, nakonec ale bylo rozloučení nevyhnutelné.
Úplně nejtěžší je opravovat vztahy. Ty jsou srdci ze všeho nejblíž. Jsou přátelé, které jsem měla upřímně ráda, přesto mi ze života zmizeli. Odhalit skryté závady ve vztazích s lidmi je sakra těžká práce. Co teprve, když je třeba opravit lásku. I to se dá, vážně. Stojí to hodiny těžké práce, často si při tom zavaříte hlavu, přesto se mi taková oprava jeví jako nejsmysluplnější investice.
