Náhradní neboli surogátní mateřství se stalo v posledních týdnech velmi diskutovaným tématem. Zejména kvůli válce na Ukrajině, kde uvízla řada dětí cizinců, které se tam narodily náhradním matkám. Situace je svízelná nejen pro rodiče, kteří se nemůžou dostat ke svým dětem kvůli cestovním omezením a bojům, ale i pro náhradní matky, kterým se blíží termín porodu a musí se skrývat. „Jsem ve složité situaci, volají mi stovky rodičů a samozřejmě děláme vše, co je v našich silách, abychom děti spojili s jejich rodiči,“ uvedl pro The New York Times majitel největší zprostředkovatelské kliniky BioTexCom Albert Tochilovsky. Právníci odhadují, že momentálně se na Ukrajině nachází asi pět set žen, které by měly porodit děti zahraničních klientů. Manažer výše zmíněné kliniky Konstantin Nekrasenko říká, že klinika vybudovala nouzový protiletecký kryt na ochranu všech narozených dětí. „Před pár týdny jsme tu měli šest britských párů. Téměř všechny dostaly skoro okamžitě nouzové cestovní doklady pro dítě. A zareagovala i britská vláda a umožnila jim, aby se mohly co nejdřív vrátit domů. Musím říct, že všechny konzuláty odvádějí skvělou práci,“ dodává. Přesto zhruba 50 procent párů, především z Británie, odložilo z obavy o život svoji cestu do Kyjeva. „Léčba neplodnosti souvisí ale i s věkem. Ty páry nemohou čekat měsíce nebo roky, aby pokračovaly v léčbě. Máme tady embrya a čekáme na transfery. Nevíme ale, jak dlouho bude situace na Ukrajině pokračovat,“ řekla lékařka IVF Inna Moroz. Ukrajinská legislativa je jedna z nejvstřícnějších, pokud jde o náhradní mateřství. Za rodiče se od chvíle početí považuje neplodný pár. A zákony navíc neomezují ani finanční odměnu pro náhradní matku. Cena, kterou zahraniční páry zaplatí na Ukrajině, je navíc podstatně nižší, než by zaplatily například v Kalifornii, kde je odnošení dítěte za peníze také legální. U nás to už tak „snadné“ není.

Co říká zákon

Zákony v České republice možnost náhradního mateřství nezakazují, ale ani nepovolují. „Úspěšnost procesu tedy do velké míry závisí na důvěře mezi zúčastněnými, že dostojí uzavřené dohodě. Zákon automaticky považuje za matku dítěte ženu, která jej porodí. Vychází to z původního římského práva, které však bylo reprodukční medicínou již několikrát předběhnuto. Pokud by měl u nás vzniknout zákon o náhradním mateřství, mělo by toto být jednou z věcí, která se bude řešit,“ říká lékařka a ředitelka kliniky Repromeda Kateřina Veselá. Rodinná právnička Daniela Kovářová se ovšem domnívá, že praxe vlastně žádné další úpravy nevyžaduje. „Obecně platí zásada, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Jde tedy o povolenou výjimečnou aktivitu, která pomáhá neplodným párům, již vyčerpaly všechny možnosti otěhotnění,“ dodává. Aby proces fungoval co nejlépe, odborná společnost asistované reprodukce vytvořila základní doporučení, kterými by se měly české kliniky řídit.

To dítě je moje!

Oficiální statistiky neexistují, ale odhadem se u nás ročně narodí za pomoci náhradního mateřství přes dvě stě dětí. Pro srovnání, na Ukrajině, která je světovou velmocí, pokud jde o surogátní mateřství, je to několik tisíc. Na Ukrajině působí 14 společností, které tuto službu nabízejí, a podle The New York Times se zde náhradnímu mateřství daří především kvůli chudobě. Surogátní matka si tam za odnošení dítěte vydělá desítky tisíc dolarů. Ukrajina nabízí cizincům celou škálu služeb, včetně nákupu vajíček a zajištění náhradních matek. „V České republice dříve panovala představa, že kliniky nesmějí náhradní matky klientům hledat či nabízet. Je však naopak velkou výhodou, pokud se náhradní matka nejprve obrátí na reprodukční kliniku, kde odborníci mohou posoudit, zda je k takové úloze psychicky, fyzicky i sociálně způsobilá. Nemělo by se jednat o honorované zprostředkování, nicméně pokud se náhradní matka na kliniku dobrovolně obrátí se sdělením, že pokud projde testováním, můžeme její kontakt vhodnému páru nabídnout, je to zcela v pořádku,“ dodává Veselá. Přestože české zákony náhradní mateřství neřeší, k žádným bouřlivým soudním procesům zatím nedošlo. Stát se to ale může, třeba až se jednou nějaká náhradní matka rozhodne, že si dítě nechá, nebo se nějaký pár, který služeb náhradní matky využil, usmyslí, že dítě z nejrůznějších důvodů nechce. I proto se náhradními matkami v ideálním případě stávají ženy, které jsou s budoucí matkou spřízněny – tedy matky (v případě matky je limitující věk, dle platného zákona nelze přenést ženě do dělohy embryo po 49. roce), sestry a podobně. Nemáte-li příbuznou, která by byla ochotná za vás dítě odnosit, musíte si ji jednoduše najít sama. Ani tehdy ale nemáte vyhráno, vhodných náhradních matek, které projdou všemi vyšetřeními, není moc. „K využití náhradního mateřství musí být v první řadě vážný zdravotní důvod na straně žádajícího páru, například pokud má žena vrozenou nebo získanou vadu či absenci dělohy, nízkou děložní sliznici a není schopna zajistit zahnízdění či donošení plodu. Surogátní mateřství ale může být indikováno i z jiného důvodu, než je gynekologické onemocnění či vada. Mohou k tomu vést nemoci a stavy, které by se v souvislosti s těhotenstvím mohly natolik zhoršit, že by ohrozily zdraví a život ženy i dítěte,“ vysvětluje Kateřina Veselá.

Přísná pravidla

Náhradní mateřství je v podstatě založeno na jednoduché myšlence, kdy se neplodný pár domluví se zdravou ženou, která jim donosí dítě. Biologickým otcem dítěte je muž z neplodného páru, jeho spermie se použije k oplodnění vajíčka a on je zapsaný do rodného listu dítěte. Pokud má jeho žena vajíčka v pořádku, oplodní se její, pokud ne, použijí se vajíčka anonymní dárkyně. Embryo je pak transferováno náhradní matce, která plod donosí a porodí. Matkou je ale podle zákona právě žena, která dítě porodí, ovšem zákon umožňuje vzdát se rodičovských závazků k dítěti a poskytnout jej k adopci. Po porodu se tedy náhradní matka dítěte vzdá, na základě předchozí dohody s neplodným párem, a poté dojde k osvojení dítěte ženou z neplodného páru. Osvojením se pak stává i žena matkou dítěte. Zdá se to celkem snadné, ale nutné je vzít také v úvahu to, že až do adopce/osvojení je za matku dítěte považovaná žena, která jej porodila. A nic na tomto faktu nemění ani skutečnost, že k umělému oplodnění došlo za použití vajíčka a spermie budoucích, tedy zamýšlených rodičů. Tak mluví zákon. V potaz je nutné vzít i stránku finanční. „Náhradní mateřství není u nás za úplatu, dítě si v žádném případě nelze koupit. Přesto by měl být pár, který chce tyto služby využít, připraven kompenzovat náklady surogátní matky, jako je například náhrada ušlé mzdy, cestovné při návštěvách kliniky, doplňky stravy a ošacení pro těhotné a podobně, a schopen pokrýt výdaje na léčbu, která nespadá do úhrad z veřejného zdravotního pojištění. Částka se pochopitelně liší případ od případu, dá se ale říct, že náhradní mateřství může vyjít na několik set tisíc korun,“ vysvětluje ředitelka Repromedy. Muž zpravidla uzavírá s náhradní matkou písemnou smlouvu, v níž se ona zavazuje, že pro neplodný pár donosí a porodí dítě. Budoucí otec se musí zavázat, že jí uhradí všechny náklady spojené s těhotenstvím a porodem. Jak vysokou kompenzaci si obě strany domluví, je na nich. Vše by ale mělo odpovídat místním zvyklostem a dobrým mravům. V různých státech se k institutu náhradního mateřství přistupuje jinak, například v Británii je stanoven horní limit finanční kompenzace, který je kolem 20 tisíc liber. Adekvátní částky jsou v průměru také obvyklé v ČR. Největším rizikem samotného procesu je tedy právní (ne) úprava, která považuje až do adopce/osvojení za matku ženu, která dítě porodila.

Hledá se náhradní matka

Nemůže se jí stát každá žena, která se rozhodne, že chce pomoci. „Jednou ze zásadních podmínek je to, aby žena měla ve své péči dítě, byla zcela zdravá a neměla primární rizika těhotenských a porodních komplikací. Pokud zájemkyně projde přísným testováním, původ ani etnická příslušnost nehrají roli,“ říká Kateřina Veselá. Pokud má nějaká žena touhu pomoci, může oslovit neplodný pár přímo nebo nechat na některé z reprodukčních klinik kontakt, který následně klinika předá žadatelskému páru. A co všechno musí náhradní matka splňovat? Optimální věk je 18–39 let, v případě blízkého příbuzenství mezi náhradní a biologickou matkou lze tolerovat i věk do 49 let. Musí mít již své vlastní dítě nebo děti, které porodila bez výrazných komplikací. Je svobodná nebo rozvedená (kdyby byla vdaná, vstupuje do procesu i její manžel, což celý proces komplikuje). Musí být zdravá a musí projít všemi předepsanými vyšetřeními s negativním výsledkem. Pak se proces může naplno rozjet. A budoucí rodiče budou doufat, že si to náhradní matka nerozmyslí a dítě si po porodu nebude chtít nechat. I kdyby nakonec naše zákonodárství náhradní mateřství vyřešilo zákonem, pořád bude muset biologická matka dítě, kvůli jehož narození využila náhradní matku, osvojit. Uzavřít smlouvu o darování dítěte nejde, lidská bytost totiž není objekt, ale subjekt práva. Náhradní mateřství je tak postaveno stále primárně na důvěře mezi oběma stranami.

1. příběh: Miriam (40)

Mám tři děti a všechna těhotenství byla bez komplikací. I porody proběhly naprosto v pořádku. Už jsem věděla, že tři děti mi stačí, o dalších dětech jsem neuvažovala. Když mi před dvěma roky řekla moje nejlepší kamarádka, že nemůže mít děti, protože jí diagnostikovali Ashermannův syndrom, tedy poškození děložní dutiny a srůsty na děloze, tudíž není schopná donosit dítě, napadlo mě, že bych jí mohla pomoci. Je to moje nejlepší kamarádka, v životě mi skutečně mnohokrát pomohla, především v době, kdy se můj manžel zabil v autě. Nemusela jsem se dlouho rozmýšlet a nabídla jí, že budu její náhradní matkou. Znala jsem dobře i jejího manžela, byl nejlepší kamarád mého muže. Musela jsem absolvovat všechna potřebná vyšetření, a nakonec se vše podařilo. Moje kamarádka je teď mámou roční dcery a já jsem šťastná za ni. Nelituji ani na chvíli, že jsem se k tomu rozhodla.

2. příběh: Hana (36)

Před lety jsem přišla o dělohu, ale ještě předtím jsem si nechala zamrazit vajíčka. Moc jsme si s manželem přáli dítě a já věděla, že bez dětí nejsme úplní. Taky jsem ale věděla, že bez dělohy dítě mít nikdy nemůžu. Začali jsme se zajímat o náhradní mateřství a dali jsme si inzerát, ve kterém jsme hledali náhradní matku. Oslovili jsme jednu kliniku, která tuto možnost nabízí, informovali jsme se o tom, jak celý proces probíhá a šli jsme do toho. Bylo to náročné psychicky, bála jsem se, že si to po porodu náhradní matka rozmyslí, bohužel neexistuje žádná právní klička, která by zaručovala, že dítě bude naše, pokud by se tak stalo. Naštěstí jsem se bála zbytečně. Teď jsme rodiči pětiletého syna a dodnes jsem neskonale vděčná ženě, která se rozhodla nám pomoci. A dodnes si občas zavoláme a zeptáme se, jak se máme.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

majitelka a ředitelka kliniky pro léčbu neplodnosti Repromeda, Brno, Ostrava, www.repromeda.cz

Náhradní mateřství v bodech

  • Surogátní mateřství není anonymní – neplodný pár zná náhradní matku a během procesu je s ní v kontaktu.
  • Není placené – náhradní matka za odnošení nedostává „honorář“, pouze finanční kompenzaci za výlohy spojené s pomocí neplodnému páru.
  • Je určené jen párům, které nemají jinou šanci stát se rodiči.
  • K náhradnímu mateřství se nepoužívá vajíčko náhradní matky, protože ze zákona musí být dárcovství vajíček anonymní.
  • Není nezákonné.

Jak to funguje jinde

Podobné právní vakuum jako u nás existuje v řadě zemí střední a východní Evropy. Náhradní mateřství neřeší zákony na Slovensku, v Polsku či Rumunsku. Ukrajina, Bělorusko, Rusko či Kazachstán naopak povolují i komerční podobu náhradního mateřství. Komerční přístup funguje i v USA, například v Kalifornii. Nekomerční surogátní mateřství mají upraveno například v Belgii či Velké Británii. I v těchto dvou zemích ale platí, že matkou dítěte je žena, která ho porodila. Zákaz náhradního mateřství je například v Maďarsku, Německu a ve Francii.

(zdroj: Právní rádce)

Celebrity, které se staly rodiči díky náhradní matce

Celebrity, které se staly rodiči díky náhradní matce

Elton John: Se svým manželem mají dvě děti, které jim odnosila náhradní matka. Její jméno tají.

Sharon Stone: Nikdy se jí nepodařilo porodit vlastní dítě, dvakrát sice otěhotněla, ale pokaždé potratila. Nyní má dvě děti, které jí porodila náhradní matka.

Nicole Kidman: Australská herečka si nechala odnosit a porodit druhou dceru Margaret náhradní matkou. Po porodu řekla: „Cítíme neskutečný vděk ke všem, kdo nás podporovali, zvláště pak k naší náhradní matce.“

Elizabeth Banks: Herečka má se svým manželem Maxem Handlemanem dva syny, Felixe a Magnuse. Oba jim odnosily a porodily náhradní matky, protože Elizabeth měla problémy s dělohou. Netajila se tím, jak moc ji to mrzí, že nemohla na vlastní kůži prožít těhotenství. Proces náhradního mateřství pro ni byl velmi náročný.