Ani uběhnout maraton není žádná hračka, a přitom je to jen kladení jedné nohy před druhou, dalo by se říct. Ale opakovat to po dvaačtyřicet kilometrů, to už je jiná písnička. Takže pokud se opravdu chcete zbavit zátěže úzkosti, připravte se na poctivou práci. Tohle radí klinický psycholog Forrest Talley pro Psychology Today.

Poznej svého nepřítele

Úzkostná porucha se projevuje třemi způsoby. Za prvé fyzicky. Poznáte ji podle napětí v ramenou, žaludku i na hrudi. Buší vám srdce, dýcháte rychle a mělce, je vám špatně, klepete se, máte strach a touhu utéct, motá se vám hlava a máte rozšířené zorničky. Projevy jsou ale i emocionální. Je to strach, odpor, panika, neklid, rozrušení. A v neposlední řadě s vámi bojují i vaše vlastní myšlenky. Máte strach, že ztrácíte kontrolu. Že se ztrapníte, že vás někdo odmítne, že selžete, že vám někdo ublíží, že to bude bolet nebo že se dostanete do nepříjemné situace, ze které není úniku.

Tyhle tři složky se navzájem podporují a vytvářejí kolotoč úzkosti, který není snadné zastavit. Ale dobrá zpráva je, že pokud zastavíte alespoň jednu z těchto tří složek, pak úzkost ve velké míře pomine. Stačí se jen rozhodnout, která to bude a jak to provést.

Kladivo na úzkosti

U fyzických projevů úzkosti je nutné nepoddat se žádné reakci, do které vás to tlačí. Jestli vás trápí obavy, že jste vážně nemocní, odolejte pokušení googlovat si své symptomy. Pokud cítíte nutkavý strach, že jste nezamkli dveře, nechoďte je kontrolovat. Musíte své úzkosti říct, že nebudete poslouchat její příkazy. Protože když to uděláte, jen ji posílíte.

Co se emocí týče, je potřeba vytvořit pocit, který bude s úzkostí bojovat. Co to přesně znamená? Opakem úzkosti je klid a sebevědomí. Proto tolik terapeutů, kteří pomáhají svým klientům zvládnout úzkost, pracuje na jejich schopnosti se zklidnit. Protože nemůžete být klidní a úzkostní zároveň, jedna emoce musí vždy vyhrát. Stejně tak bude fungovat i smích a humor. Úspěch můžete slavit i se vztekem. Můžete se na své strachy naštvat za to, jak vám omezují život, a tím je oslabit.

A do třetice – myšlenky. Myšlenkami se úzkost ovládá nejhůře. Přestože víte, že se ve skutečnosti nic vážného neděje, ani vám nic nehrozí, nepomůže si to jen říkat. I když máte v hlavě máte jasno, je nutné tohle jasno přesunout ještě jinam – do srdce, žaludku, prostě si vyberte orgán, kde podle vás sídlí těžiště osobnosti.

Praxe je základ

Klíčem ke zvládnutí úzkosti je nedat panice šanci, aby vás ovládla. Nepodlehnout touze udělat to, do čeho vás úzkost tlačí. Což vám půjde mnohem snáz, když budete mít způsob, jak strach oslabit (zklidněním, smíchem, vztekem). A konečně si připomeňte skutečnost – je vaše obava reálná? Co nejhoršího se opravdu může stát? Až se tyhle kroky naučíte, opakujte je několikrát za sebou. A trénujte to alespoň měsíc, nebo lépe dva. Proč je potřeba to tolikrát opakovat? Protože se vlastně snažíte přeprogramovat svůj mozek. Změnit dráhy, po kterých běhají signály. A vytvořit nové, které vás nepovedou k panice a úzkosti.

Ve zkratce:

  1. Chovejte se tak, jak si přejete, abyste se cítili (činy povedou k pocitům).
  2. Nasměrujte se k emocím, které potlačí úzkost.
  3. Uzemněte se v realitě, zastavte katastrofické myšlenky.