Možná patříte ke šťastlivcům, kteří si z pandemie hlavu nedělají. Většina lidí, které znám, ji prožívá všemi možnými způsoby. Ať už je to naštvanost, bezmoc, úzkost, každodenní konzumace veltlínu, nebo naopak pravidelný pohyb v přírodě a přísná psychohygiena. Psychika v době covidu dostává pořádně zabrat, období nedobrovolné ztráty osobní svobody a omezení chápou mnozí doslova jako vězení. Je těžké vše ustát. I proto jsme se rozhodli vám v tom všem pomoct.

Uvnitř časopisu nového časopisu Vlasta (číslo 18) najdete kalendář 30 a 1 inspirace, v němž jsou tipy na různé aktivity, které můžete zkusit zakomponovat do každodenního života. A my do toho jdeme s vámi. Budeme společně péct chleba, začneme se otužovat, jezdit na kole, upleteme svoji první šálu, vlastnoručně si vyrobíme svíčky, vytřídíme šatník, začneme si doma zpívat – prostě budeme dělat cokoli, co nám dokáže zlepšit náladu a změnit pohled na život. Drobné každodenní radosti jsou totiž nejlepší terapie pod sluncem. Vím to, protože jsem si to za ten rok ověřila sama na sobě.


Proč si dělat radost

Přesně před rokem jsme museli akceptovat fakt, že koronavirus všem převrátil život vzhůru nohama. Jak to všechno přežít, když najednou „nic nemůžeme“? Přestože náš dnešní život není úplně normální, i teď v něm lze najít věci a události, které nás můžou obohatit a krásně vyčistit hlavu. K tomu ještě přibude bonus, že se „na stará kolena“ naučíme něco nového, co jsme neuměli. Podle psycholožky a koučky Jitky Nesnídalové život není úprk, není to závod, je to prožitek tady a teď. „Pokud nepochopíme nesmyslnost neustálého spěchu, budeme se prostě stále za něčím honit a krásné drobné okamžiky, které dávají životu smysl, nám budou utíkat mezi prsty,“ říká. „Myslím, že člověk může být více šťastný a spokojený, když sám sobě věnuje něco hezkého. Nemusí to být jen hmatatelné požitky od čokolády po parfém, ale mohou to být i dobré myšlenky a záměry. Drobná potěšení pomáhají zcela přirozeně směřovat mysl příjemným směrem. Jsou jako malé háčky, které nás ukotvují v životní radosti. A čím více těchto háčků, tím větší zdroj dobré nálady. Vše, co nám dodává energii, je třeba vítat, posilovat, praktikovat,“ radí odbornice.
Podobně to vidí i psychoterapeutka Jitka Douchová: „Je důležité buď obnovit to, co nás zajímalo dříve, nebo si vytvořit něco nového, co nás bude táhnout kupředu a rozvíjet. Je důležité vytvářet si i každodenní chvíle pohody, uvědomovat si je a prožívat je naplno. A pro každého je to něco jiného. Někdy je dokonce nutné si naordinovat, čím si udělám radost.“


Čas jen pro sebe

Moje kamarádka tvrdí, že je ráda, když dětem v době distanční výuky uvaří, jinak se jako podnikatelka, pracující převážně z domova, snaží ekonomicky přežít. Občas si jde zaběhat, ale dělat si drobné každodenní radosti? „Ses pomátla, ne, na to nemám čas,“ směje se. Není jediná, spousta lidí tvrdí, že „by rádi, ale není kdy“. Během posledního roku jsem ale přišla na to, že je to jen výmluva. Čas je v našich rukách, dá se ušetřit a lze ho využít pro sebe. Jen to chce trošku popřemýšlet a vytvořit si důmyslný plán. Díky tomu si jen pro sebe můžete ušetřit i několik hodin denně. „Pravdou je, že v době, kdy jsou všichni zavření spolu doma, je mnohdy těžké najít si svůj prostor. A pro mnoho lidí to může být výzva, kterou je ale užitečné nevzdávat,“ říká koučka Jitka Nesnídalová. Jak to prakticky udělat? Podle Jitky Douchové je prvním krokem vnitřní přijetí toho, že to není nic sobeckého. To je prý začátek úspěchu.

„Pak je důležité udělat si vlastní projekt, čemu se chci ve svém volném čase věnovat. Zda buď každý den nějakou dobu, nebo více času méně dnů v týdnu. Je dobré si udělat časový rozvrh a nastavit to jako součást denního režimu,“ radí psycholožka. „Dnešní ženy na sebe dokážou myslet víc než to bylo v minulosti, kdy role ženy spočívala hlavně v péči o rodinu a děti a ve vytváření rodinného tepla. Moderní ženy, které z tohoto zastaralého vlaku vyskočily, si rozhodně umějí najít více čas pro sebe samé a dokážou si to doma prosadit. A žena, která si neumí najít čas sama pro sebe, protože je zahlcená povinnostmi, na to brzo dojede vyčerpáním. Věnovat se i své duši i svému tělu, to je přirozený a smysluplný energetický doping. Jakmile cítíme únavu a pocit frustrace z toho, že se nevěnujeme samy sobě, pak je třeba se zastavit, zamyslet se, proč to tak vlastně je, jak jsme k tomu dospěly, a najít si ve svém dni čas jenom pro sebe. Ale je nutné obhájit si to nejdříve sama před sebou, abychom to pak mohly obhájit jako legitimní potřebu i před druhými,“ říká psycholožka.

Pro ženy s malými dětmi, jejichž partneři pracují mimo domov, je skutečně těžší najít si vlastní čas. „Rodinný kolotoč je neúprosný. A když se pak partner vrátí večer domů, chce žena trávit čas i s ním, takže zdánlivě na ni samotnou čas opravdu nezbývá. Ale je možné to změnit, jen se člověk nemůže utvrzovat v tom, že objektivní podmínky jsou prostě takové a že to fakt nejde. To pak vede k sebelítosti a psychické vyčerpanosti,“ dodává Jitka Douchová. Stačí se třeba s partnerem domluvit a vyhradit si půl hodinu denně nebo odpoledne o víkendu. Stojí za to si ukrást čas, i kdybyste si měli zařídit hlídání.


Důležité je začít

Během posledního roku jsem udělala spoustu obrovských změn, k nimž jsem předtím neměla odvahu, ale myslím, že často „jen“ z lenosti. Bez motivace žádný time management nebude fungovat. Jde všechno, i když máte tři děti, domácnost, práci a tisíc dalších starostí. Já například zakomponovala pečení chleba do každodenní rutiny (v redakci je nás takových víc), stejně tak čtvrthodinu meditace v ložnici, kde se zamknu a myslím jen na sebe. Našla jsem dokonce i čas na to, abych začala chodit do domova seniorů jako dobrovolník v době, kdy naši pomoc potřebovali nejvíc. Už teď ale vím, že tam budu chodit pořád, ať tu covid bude, nebo nebude. Přestala jsem se stresovat tím, že ve chvíli, kdy si užívám svoje drobné radosti, nezvedám telefon (prostě vypnu na tu dobu zvonění), přestala jsem řešit, jestli mě náhodou nebude doma někdo postrádat, protože něco nutně potřebuje (nebude), a přestala si vyčítat, že jsem sobecká. Tohle sobectví mi totiž zachraňuje zdravý rozum a je prospěšné pro moji zdravou duši.
Ať si najdete jakoukoli činnost, aktivitu nebo věc, která vám zpříjemní každodenní rutinu a tuhle náročnou dobu, je fajn si uvědomit, že není podstatné, abyste to dělali perfektně a dokonale. Podstatné je, jak se při tom budete cítit. Když jsem poprvé vytáhla kváskový chleba z trouby, bylo to… no prostě něco nepopsatelného. Ten pocit radikálně změnil můj den a od té doby vím, že si ho budu už napořád v sobě pěstovat. ●

Hledáte recept na lepší dny? Pusťte si webinář časopisu Vlasta s psychoterapeutkou a lektorkou MUDr. Terezou Hodycovou:

Zdroj: Youtube

Málo, ale denně

Výzkum prováděný
na univerzitě ve Švýcarsku, potvrdil, že lidé, kteří každý den zažívali více drobných radostí a potěšení, byli méně podráždění a cítili se psychicky lépe. Katharina Bernecker, hlavní autorka studie, tvrdí, že každodenní drobné radosti přispívají k pohodě a dobrému zdraví.

Jitka Douchová, psychoterapeutka (www.jitkadouchova.cz):

Jitka Douchová, psychoterapeutka (www.jitkadouchova.cz):

Lék proti apatii je aktivní vyhledávání věcí, které budeme dělat jen pro sebe. Je důležité najít si čas, na který se budu těšit a který věnuji rozvíjení svých zájmů. Seberealizaci v něčem jiném, než je běžná každodenní rutina. Jedná se o základní psychohygienickou potřebu odstřihnout se na nějakou dobu od povinností, od péče o druhé a být se svým já, být sám za sebe. Každý z nás máme
svůj vlastní vnitřní svět, své potřeby, ale hodně lidí je v zájmu druhých zanedbává a potlačuje. Nepatříme jen druhým, patříme i sami sobě. A v této nestandardní době to platí dvojnásob. Máme změněný životní styl, žijeme v neustálé nejistotě, v nějakých nařízených mantinelech. Jsme jako v korzetu, který tlačí. Sociální izolace, ponorkové soužití doma s ostatními členy rodiny, u hodně lidí ekonomický propad a nejistota, to vše má na psychiku silný dopad. Zvyšuje se počet partnerských krizí, bolestných rozchodů a v důsledku toho psychické vyčerpání. Proto je zvlášť důležité mít něco svého, oddělit se vnitřně od okolního dění a dělat to, co nám přináší radost. Ať je to cokoli. A je to velká výzva začít hledat pro sebe něco nového.

Tento a další články si můžete přečíst v nejnovějším časopise Vlasta (číslo 18), který je nyní na stáncích. Najdete v něm také zápisník, do kterého si můžete zapisovat, jak se vám daří plnit naše výzvy!