Celý život na něm vlastně byla závislá. "Teď závidím mladým ženám, že se nebojí mít na partnera mnohem vyšší požadavky, než jsme měly kdysi my. Občas si ale říkám, aby to pro tu nezávislost s těmi požadavky nepřehnaly. Mohlo by se stát, že nikoho nikdy nenajdou,“ říká energická seniorka. Přiznává, že se mohla přetrhnout, aby se všichni kolem ní měli dobře. Na sebe sama tak nějak zapomněla, to nebylo důležité. „Krok k samostatnosti se pro mnohé ženy rovná kroku do neznáma. Může jim nahánět strach. Proto někdy raději setrvávají sice v neuspokojivé, ale známé situaci, namísto toho, aby se pokusily o změnu. Dnes ženy pracují a dokážou se o sebe (a leckdy i o děti) postarat samy bez mužů. Avšak tradice se s námi táhne tak trochu jako stín,“ vysvětluje psycholožka Magdalena Dostálová.

 

Čtěte také

Nebojte se rozhodování, vždy vás někam posune

Čtěte také

Jak se správně rozhodnout? Rozumem nebo intuicí?

Strach z nezávislosti

Téma rezonuje napříč západním světem. Píšou o něm v médiích a vycházejí o něm knihy. Autorka knihy The Cinderella Complex Colette Dowling se ve své knížce zaměřila přímo na nevědomou touhu žen být neustále chráněny, přičemž se vzdávají vlastních zájmů nebo cílů. Může to být způsobeno sociálními nebo náboženskými tlaky, ale ve většině případů je hlavním důvodem strach z nezávislosti. Proč je tedy podle odborníků Popelčin komplex negativní? Jak říká Colette Dowling, především proto, že brání ženám v rozvoji jejich schopností nad rámec péče o rodinu nebo výchovy dětí.

Čtěte také

Čtěte také

Atlas matek: Otestujte se, jaká jste a jak ovlivňujete okolí

Časy se ale změnily a spousta žen už nevidí svou budoucnost v dobrém sňatku a v založení rodiny (nebo ano, ale později a za jiných podmínek), řada z nich se chce zaměřit na rozvoj vlastní kariéry. Což je jeden z důvodů, proč narůstá počet singles. Podle průzkumu, který prováděl časopis Vlasta loni na podzim, téměř 80 procent populace předpokládá, že jich v budoucnu bude ještě víc a skoro 2/3 respondentů pochybovaly, že za sto let bude manželství existovat. Je to skutečně proto, že jsou ženy více nezávislé a neženou se do vztahů po hlavě jen proto, aby někoho měly?

 

Čtěte také

Čtěte také

Zbavte se emočních jedů ve své hlavě! Nejdřív si všechno sepište

Hledání toho pravého

Moje kamarádka je vzdělaná, nezávislá, svobodomyslná. Kdysi si vzala „blbce“ (její slova), který neunesl, že chtěla pracovat a být sama sebou i poté, co porodila děti. Rozvedli se a dnes, na prahu padesátky, sice nechce být sama, ale najít toho „pravého“, jak ona říká, není jen tak. A není to jen proto, že žádný není dost vysoký, hezký, vtipný, dobrý. Magdalena Dostálová to vysvětluje. „Žena kolem čtyřicítky už obvykle dosáhla ve svém životě nějakého postavení a úspěchů a od potencionálního partnera čeká, že se bude pohybovat přinejmenším na stejné, ne-li na vyšší příčce pomyslného společenského žebříčku. Dalším faktorem, který hraje při výběru partnera roli, je šíře nabídky. V pětadvaceti je široká – imponovat jí mohou starší zajímaví muži, kteří něco zažili, i vrstevníci. S věkem se počet volných partnerů zužuje.“

Ti mladší o čtyřicítku nestojí, ti stejně staří, nezadaní se poohlížejí po potenciální matce svých dětí a ti starší loví mladé dívky. „Ve skupině 40+  zůstávají volní muži ne úplně bez vad nebo s nějakou leckdy i pohnutou historií, když bych použila možná ne úplně vhodný obchodní příměr,“ dodává psycholožka Dostálová. Moje kamarádka ale říká, že i když jí je tolik, kolik jí je, nehodlá ze svých požadavků slevit. Proč by měla? Znova se pak rozvést? Se smíchem a s nadsázkou tvrdí, že to asi vážně vypadá, že zůstane sama s pěti kočkami a jedním psem.

Čtěte také

Péče o starší generaci bývá vyčerpávající

Čtěte také

Prokletí sendvičové generace: Co dělat, když na sebe nemáte ani minutu

„Ano, měly bychom si srovnat, možná i napsat, které požadavky na partnera jsou pro nás klíčové a nad kterými jsme naopak ochotné přimhouřit oko. Ovlivňuje nás prostředí, ze kterého jsme vyšly (naše rodina i předchozí zkušenosti), ale i okolní společenské normy. I na partnerské vztahy mají překvapivě vliv společenské trendy, někdo je v kurzu (třeba teď muži s plnovousem) a někdo zrovna úplně mimo. Není však dobré se nechávat vnějšími vlivy příliš svazovat. Může nám to bránit v nalezení partnerského štěstí na stezkách, kam bychom se kvůli konvencím neodvážily vydat,“ doporučuje psycholožka.

 

Čtěte také

Čtěte také

Báječný svět žen: Začněte si psát deník!

Seznamování v číslech

• Ve 40. letech minulého století se 25 % párů seznámilo díky rodině, 20 % přes přátele a 20 % ve škole.

• Ještě v 90. letech se 15 % budoucích partnerů seznámilo působením rodiny a 19 % na střední a vysoké škole.

• V roce 1995 se 8 % seznámilo díky sousedským vztahům a 7 % díky příslušnosti k církvi.

• Na přelomu tisíciletí masivně vzrostly online seznamky a v posledních dvaceti letech se přes internet seznámilo kolem 25 % párů.

• Online seznamování je běžnou věcí pro více než polovinu Čechů nad 25 let. Ovšem 4/5 z nich mají z první schůzky špatnou zkušenost.

 

 

 

Celý článek si můžete přečíst v časopisu Vlasta, číslo 32, který je právě na stáncích

Časopis Vlasta, číslo 31 Zdroj: Časopis Vlasta