Na svět se můžeme dívat dvěma způsoby. Buď jako optimisté, nebo pesimisté. Ti první se snaží vnímat i nepříjemné životní situace v nejméně hrozivém světle, ti druzí vidí i v sebemenší drobnosti katastrofu. Pesimisté mívají sklony k depresím, optimisté považují každou překážku ze dočasnou, případně za životní lekci, kterou je nutné přijmout a jít dál. Pesimisté si myslí, že se celý svět spiknul proti nim, optimisté nesvalují vinu za svoje vlastní chyby na okolnosti, ostatní lidi či osud. Ale vědí, že si svůj život řídí sami a je jen na nich, jak. Obvykle se nenechají odradit trablemi či neúspěchem a vždy hledají cestu, jak se z toho dostat ven.

Zdraví i příjmy

Není nijak překvapující, že pesimisté na tom bývají hůře i pokud jde o zdraví. Podle mnoha studií pesimisté také častěji cítí beznaděj, méně vyhledávají možnosti rozptýlení, a dokonce se zdá, že jsou méně úspěšní, pokud jde o úroveň vzdělání a příjmů. I v sociálních a romantických vztazích bývají optimisté šťastnější. A studie navíc ukazují, že lidé mají tendenci obklopovat se více pozitivně smýšlejícími. Takže pokud patříte k pesimistům, je načase s tím něco udělat. Protože i optimismu se dá naučit. To ostatně potvrzuje i Alena Slezáčková, zakladatelka Centra pozitivní psychologie. Právě pozitivní psychologie a pozitivní přístup je podle ní cesta, jak být šťastnější, a tedy optimističtější. Podle odborníků ale nestačí, aby si člověk začal opakovat pozitivní mantry, ale musí si trochu přenastavit myšlení a chování.

Jak na to?

Smyslem pozitivní psychologie je naučit pesimisty nahlížet na věci jinak, dívat se na nepříjemnosti z jiného úhlu. Třeba vám ujede vlak. Nebudete lamentovat, zjistíte si další spoj a získanou dobu můžete využít k poznávání neznámého města, k posezení v místní restauraci nebo ke čtení. Cílem je podívat se na negativní událost jako na příležitost. Nemusíte být „celodenní“ optimista. Christopher Peterson, jeden z představitelů pozitivní psychologie, například říká, že prospěšný je i tzv. malý, každodenní optimismus. Třeba když pomůžete sousedce s těžkou taškou, budete z toho mít radost. Pesimista bude dělat, že ji nevidí. Existují ovšem lidé, kteří jsou optimisté ve „velkém“ a celkově věří, že život je fajn. Jak říká psycholožka Alena Slezáčková z Centra pozitivní psychologie, pokud někdo chce optimismus trénovat, je dobré začít právě u těchto zmíněných drobností. „Zdravý optimismus znamená, že věříme, že změna k lepšímu je možná a že i s problematickými věcmi lze něco dělat,“ říká odbornice.

Není jen veselo

Kladete si otázku, zda je vůbec v dnešní době (a zvláště v době pandemie) možné být optimistický? Život nakládá překážky stejně tak optimistům jako i pesimistům, ale optimista je lépe snáší. Možná si někdo myslí, že být pesimistou je vlastně fajn, protože v jeho očích bývá optimista namachrovaný člověk, který svým přístupem k životu leze ostatním na nervy. Nejde ale o to, aby se člověk změnil úplně a odtrhl od reality, ale aby se naučil být flexibilně optimistický. Jak říká Martin Seligman, zakladatel pozitivní psychologie a autor knihy Naučený optimismus, není pochyb o tom, že optimismus je dobrý. Je s ním větší zábava a to, co se odehrává v naší hlavě, je příjemnější. „Avšak optimismus není lék na depresi, selhání nebo špatné zdraví. Optimismus není všelék. Má své hranice. Někdy nám brání vidět realitu s jasností, a nakonec může některým pomáhat vyhnout se odpovědnosti za neúspěch. Máte ale na vybranou. Jestli se naučíte optimismu, až se potkáte s porážkou a nesnázemi, budete umět zastavit depresi a katastrofické myšlenky,“ říká Martin Seligman.

Můžete se rozhodnout, že v určité chvíli nebudete s pesimistickými myšlenkami polemizovat a přijmete je. Naučený optimismus neznamená, že ztratíte smysl pro hodnoty nebo že změníte úsudek. Jen vám poskytne svobodu použít nástroje k rychlejšímu dosažení stanovených cílů. „Výhody optimismu nejsou bez hranic, i pesimismus má svou roli. Musíme mít odvahu uchýlit se k pesimismu, když si to situace žádá. Nechceme slepý optimismus, ale flexibilní, tedy s otevřenýma očima. Někdy je nutné umět využít pesimistického smyslu pro rea litu, když je to potřeba, ale člověk by neměl zůstávat v jeho temných stínech,“ radí psycholog Seligman.

Přenastavte myšlení

Přenastavte myšlení

Vyberte si vlastní verzi optimismu: V každém životním scénáři není nutné být pokaždé optimistou (to ani není možné). Jak říká psycholožka Tchiki Davis z Berkeley Well- Being Institute, místo toho můžete zkusit pomalu začleňovat do svého světonázoru nové optimistické myšlenky. Třeba nebudete naštvaní, že prší, zrovna když jste chtěli jít ven, ale vezmete si pláštěnku a holínky a budete spokojení, protože příroda déšť potřebuje.

Uvědomte si negativní myšlenky: Zastavte je včas a zakročte dřív, než se rozjedou negativní reakce. Mluvte klidně sami se sebou, kroťte se a soustřeďte se na něco pozitivního, něco, co vás baví. Jak půjdete vyvenčit psa, něco si přečtete, uvaříte... Pomáhá také podívat se na věc s nadhledem. Naštval vás soused? Asi má špatné období a něco se mu nedaří. Buďte velkorysí.

Obklopte se optimisty: Pomůže vám to naučit se od nich nové fígle. Zjistíte, jak oni zacházejí se strázněmi a proč si s nimi dokážou poradit.

Netlačte na sebe: Je to jako každý nový zvyk, i optimismus vyžaduje praxi a motivaci. Dělejte jen to, u čeho se cítíte pohodlně, ale nebojte se, když budete vystupovat ze své komfortní zóny (třeba se usmát a pozdravit neoblíbeného kolegu). To je naprosto přirozené.

Přijměte svoje emoce: Odborníci zdůrazňují, že být optimistou neznamená, že jste neustále otravně šťastní. Pořád si můžete občas připustit, že máte negativní emoce, i ty jsou součástí života. Když se objeví, neignorujte je a buďte všímaví. Zapište si je a později se k nim vraťte, pomůže vám to v tom, abyste se příště rozhodli, jaký přístup v řešení zvolíte. Zeptejte se sami sebe – byl to vnější vliv, který vás rozhodil, nebo jste už špatnou náladu měli kvůli něčemu jinému?