„Posledních pár let si společně dáváme stále stejné předsevzetí: letos hubneme do plavek! První roky to byla spíš taková recese po pár sklenkách šampaňského, jenže v poslední době jsme začaly obě pozorovat, že se už nevejdeme do starých kalhot, nezapneme oblíbené šaty… Prostě klasika,“ začíná vyprávět Dana a její švagrová Marie ji hned doplňuje: „Nešlo jenom o to, že jsme se zase chtěly cítit atraktivně, i když to bylo taky moc důležité, aspoň teda já jsem na sobě hodně pozorovala, že se ve spoustě oblečení ošívám, a místo abych se věnovala konverzaci, tak se soustředím spíš na zatahování břicha. V hlavě mám teď hlavně všemožná zdravotní rizika, která se s nadbytečnými kily pojí…“

Pozitivní je, že jsou na své trable – a také jejich případné řešení – dvě. Když se jedna z nich rozpovídá, mluví za obě. „Přečetly jsme spoustu článků, zhlédly videa. Říkaly jsme si jasně, je to jednoduché, to půjde samo. Já jsem třeba nějakou dobu pravidelně cvičila se svou snachou, ale ta má kondičku sportovkyně, nestačila jsem jí…“ vzpomíná Marie. Obě ženy vyzkoušely snad všechno: chodily spolu běhat, navštěvovaly odpolední lekce zumby, cvičily podle videí z internetu. Výsledek byl vždycky stejný: pár shozených kilogramů je stálo tolik energie a nervů, že se na to po několika týdnech zase svorně vykašlaly.

Čtěte také

Lidé často v hubnutí poleví

Čtěte také

Deset největších chyb, které lidé dělají, když se pokoušejí zhubnout

Spousta pokusů, výsledek nula

„Je fakt, že nám to nikdy moc dlouho nevydrželo. Jenže zkuste si k pracovním povinnostem a ke všemu, co je potřeba udělat doma, přidat ještě pravidelné cvičení. Prostě ne vždycky je to možné a ne vždycky, teď tedy mluvím za sebe, jsem na to měla náladu,“ říká sebekriticky Dana. „Běhání mě navíc vůbec nebaví, i když se mnou vyrazí Maruška, stejně jako nekonečné série sed-lehů. Já samozřejmě vím, že některé ženy to zvládají, a teda klobouk dolů před nimi, ale nám se to nedaří.“

„A jestli chce někdo dodat, že cvičení nestačí a musím se zaměřit i na stravu, to samozřejmě vím,“ dodává Marie. „Jenže to je snad ještě těžší. Na zdravé výstřelky nikdo doma zvědavý není a vařit pro sebe něco jiného než pro zbytek domácnosti? To se mi teda moc nechce…“

Švagrové vzpomínají na všechno, co už vyzkoušely, některé zážitky je rozesmějou tak, že si utírají slzy. „Je to na nic, celý život jsme obě byly štíhlé holky, krasavice, mohly jsme jíst, co jsme chtěly, a bylo nám fajn. Teď musíme o všechno bojovat, a i když se snažíme, aspoň na začátku, výsledky prostě nepřicházejí a naše motivace mizí.“

Manželé už se nám jenom smějí

Letos to chtějí Dana a Marie změnit také kvůli svým drahým polovičkám, nejen proto, že Marie v posledním roce hodně bojuje s vlastním sebevědomím a s myšlenkou, že pro svého muže už není tak atraktivní jako dříve, ale také proto, že jim jejich manželé vůbec nevěří. „Naši muži jsou bratři, jak se patří, pořád spolu něco podnikají, vymýšlejí, baví se. A teď už i na náš účet. Když jsme oznámily se vší vážností, že letos teda hubneme, ale jako že fakt, začali se chechtat. Dokonce se spolu vsadili, můj muž nám dává měsíc a Karel dva. Chceme jim ukázat, že jsou vedle!“

Čtěte také

Nízké sebevědomí můžete mít, i když žijete úspěšný život

Čtěte také

Počkej, až na to přijdou! Proč máte nízké seběvědomí, i když jste úspěšní

Chceme se líbit. Obě

„Jenže tady je právě ten problém – my si totiž samy taky moc nevěříme. Jak to udělat, aby nám to tentokrát vydrželo?“ rozhazuje bezradně rukama Dana a Marie pohotově dodává: „A hlavně, aby to tentokrát mělo nějaký výsledek! Já na sobě vážně pozoruju, že mi moje současná váha vadí, že mě to omezuje a že teď třeba taky mnohem více žárlím. Prostě si nevěřím. Je fakt, že je to náročné. Po padesátce se tělo chová úplně jinak než kdysi a pro mě je teda dost těžké se s tím smířit nebo tomu nějak vzdorovat. Ale já nám věřím, letos to zmákneme!“

Pohled odborníka: Mgr. Pavlína Doležalová, Online psychologická poradna Mojra.cz

Problematika hubnutí je komplexní téma a zároveň velice individuální proces. Neopomenutelnou roli v něm má psychika, tedy nastavení mysli – to, jakým způsobem člověk přistupuje ke svému tělu a k jeho přirozeným proměnám. Pro Danu a Marii je nezvyk, že se jejich tělo mění a chová jinak než doposud. Zde je zásadní přijmout limity svého těla a zacházet s ním především laskavě, za případný neúspěch se netrestat. Důležité je vytrvat, alespoň v malých krocích, aby se mohl vytvořit pravidelný návyk, který již bude více automatický a nebude vyžadovat tolik energie.

Hubnutí nemusí být synonymem pro trápení se. Pokud si v hlavě nastavíte, že vás čeká něco příšerného, tělo se logicky bude bránit. Aby snižování váhy bylo udržitelné dlouhodobě, začínejte postupně – menšími výzvami, na které se budete těšit. Říká se, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Stanovte si konkrétní a zvládnutelný cíl – o kolik chcete zhubnout a do kdy. Je také dobré si ujasnit skutečný motiv hubnutí. Pokud chci zhubnout kvůli někomu nebo pro někoho, jedná se o vnější motivaci a ta vydrží mnohem kratší dobu. Nejlepší motivací je ta vnitřní, tedy hubnout skutečně pro sebe, kvůli svému lepšímu pocitu a kvalitnějšímu zdraví. Zde je potřeba k sobě být zcela upřímný.

Kontakt: www.mojra.cz