V minulém roce jsme se učili žít s kovidovým stresem. A nebyla to žádná sranda. Měnily se všechny zaběhané rutiny od nákupu jídla po setkávání (nebo spíš nesetkávání) se členy rodiny, se kterými nebydlíme. Naučili jsme se onlinově pracovat, učit, chodit na třídní schůzky i randit. Najednou jsme vídali o desítky lidí méně, osvobodili jsme se od davů v hromadné dopravě a zjistili, co všechno najednou nejde zařídit cestou z práce. Rok je ovšem dlouhá doba a člověk je tvor přizpůsobivý. Naučili jsme se v tom novém pořádku žít.

Uvnitř nás se ale děly složitější věci. Zmatek, únava, osamělost, strach, celý kaleidoskop negativních emocí. Nároky na naši psychickou flexibilitu nás hnaly na maximum výkonu. Dalo by se říct, že jsme žili v chronické negativitě. Doma i venku. Televizní byly plné špatných vyhlídek. Báli jsme se, že se nakazíme, nebo že někoho nakazíme. Izolace si vybrala daň na komunikačních schopnostech a dělat si radost bylo pořád těžší a těžší. Taky jsme si uvědomili, jak moc je křehké všechno, co jsme dřív považovali za samozřejmé. 

Čtěte také

Už když jste se viděly poprvé, bylo jasno

Čtěte také

Duševní dvojčata: Co je to spřízněná duše, jak ji poznáte a proč ji potřebujete

Po období chronického stresu přicházejí následky, které není radno ignorovat. Přechodné období k normálu má svá pravidla. Do některých situací se vracíme jako do starých, dobře vyšlápnutých bot, ale jinde budeme trpět nedostatkem sebevědomí. Co nám může pomoct?

Naděje a optimismus

Dva psychologické pojmy, které se týkají lidské schopnosti věřit v budoucnost. Oba můžete posilovat vědomě a snažit se, aby ve vás přepraly strachy z nové situace. Vědomě se soustředit na to dobré, co se děje, a pracovat na tom, abyste ovlivnili to, co máte ve své moci. Starejte se dobře o sebe i o své blízké. Uvědomte si, že strach je přirozená emoce, ale hledejte ostrůvky jistoty, ze kterých později vybudujete kontinent nového života. Zní to nadneseně, ale takový ostrůvek může být první hezká dovolená, nový sport nebo vlastnoručně upletený svetr.

Čtěte také

Řekněte vnoučatům, že se vám stýská

Čtěte také

Babička napsala dopis dospělým vnoučatům. Proč mi ani nezavoláte

Odvaha a vytrvalost

Bude to chtít obojí. V boji proti postkovidovém stresu se neobejdeme bez překonávání rizik a zaměření na dlouhodobé cíle, a k tomu budeme potřebovat energii. Víte, odkud ji čerpáte? Pak se napojte na svůj zdroj. Máte dojem, že jste ho ztratili? Hledejte nový. Může to být čtení, focení, hudba, běhání, budování bytu, nový cizí jazyk – cokoliv, co vás rozhýbe a motivuje. Jestli jste v době před kovidem už jen jeli ve vyjetých kolejích, pak se ke svému pohodlnému životu jen tak nevrátíte. To, co jsme prožili, nelze ignorovat.

Vědomé prožívání

Běžné životy před rokem 2020 jely mnohdy na setrvačník, a pak nám do toho korona hodila kolečko písku. Nový start bude chtít otevřený přístup ke změnám a ochotu se vědomě snažit. Pozorovat, komunikovat, prožívat a pomáhat.

Čtěte také

Věřte si! Tohle vám pomůže

Čtěte také

Velký manuál pro malé sebevědomí: Začněte vzpomínkami na dětství

Strategie přímo od psychologů

Maureen O´Reilly-Landry je terapeutkou se zaměřením na traumata a odolnost. Pro server Psychology Today dala v bodech dohromady strategii boje s postkovidovým stresem. Doporučuje začít tím, že si řeknete, co jste o sobě zjistili v době kovidové, a uvědomíte si, v čem vás vylepšila, posílila. Soustřeďte se jen na to dobré. Potom si udělejte seznam věcí, které můžete a nemůžete ovlivnit. Přijměte věci, které ovlivnit nemůžete, a soustřeďte se na svoje chování a vztahy. To, s čím bojujete, je společný proces – uvědomte si, že v tom nejste sami. Větší rozhodnutí, která vás teď čekají, nedělejte s ohledem na strach z minulého, ale v souladu se svými životními hodnotami a směřováním. A za každý krok, který se vám povede, se pochvalte a odměňte. I kdyby to mělo být znovuzvládnutí ranního chaosu se dvěma školáky.

Čtěte také

Je ve vztahu nuda? Nebo nezájem?

Čtěte také

Nedotýká se mě ani se se mnou nehádá. Proč už vás nemiluje a jak to poznáte