„Mám psy vlastně ráda, tedy ty, se kterými mě seznámí majitel a jsem si u nich jistá, že nekoušou,“ začíná Jana popisovat, jak to vlastně se čtyřnožci má. „Ale venku, ve volném prostoru, jsem hrozně vystresovaná. Když jedu s přáteli na kole nebo jsem někde na procházce v polích, cítím se relativně v bezpečí, pokud je s námi nějaký chlap. Ale sama na procházce s vnoučkem nebo dcerou propadám panice, neustále sleduji okolí, zda se někde v dálce neobjeví silueta psa. I vzdálený štěkot mě dokáže rozhodit,“ stěžuje si Jana.
Nemůžu chodit sama na delší procházky
Situaci jakžtakž zvládá ve městě, ale jelikož se před pár lety přestěhovala na vesnici právě kvůli tomu, aby měla do přírody, coby kamenem dohodil, její fobie ji rozčiluje. „Myslela jsem si, že budu podnikat dlouhé túry, jezdit na kole po cyklostezkách, užívat si venku. Zatím jen čekám, kdy za mnou někdo přijede a vytáhne mě ven, protože ve dvou se to lépe táhne a já se cítím víc v bezpečí. Je to zvláštní, když jdu ven potmě, nebojím se, že by mě mohl někdo přepadnout, z lidí strach nemám, ale představa, že potkám cizího psa, mě dohání k šílenství. A ti psi to samozřejmě poznají, že nejsem úplně v pohodě, i toho se vlastě bojím, je to na palici,“ stěžuje si.
„Pepřák“ to moc nejistí
Dcera Janě koupila pepřový sprej, aby byla trochu v klidu. Ale to také není stoprocentní řešení, v panice může taková „zbraň do ruky“ i uškodit, třeba když se otočí vítr. „Dostala jsem školení, jak s tou věcičkou zacházet, ale nevím, nevím… Raději bych podstoupila nějaké odborné školení nebo kurz na odbourání nebo alespoň potlačení strachu, fakt se s tím nedá žít. Vnímám to jako velký handicap, komplikuje mi to normální život. Přitom se mi nic tak hrozného nestalo.“
Kamarád ze zahradnictví
Nedávno byla Jana v místním zahradnictví, které provozuje paní Hanka. A ta má tříletého vlčáka. Jana ho vždycky slyší jenom štěkat na zahradě, dovnitř nikdy nešla, Hanka má květináče vyskládané před domem. Proto byl pro Janu velký šok a také zkouška odvahy, když ji Hanka pozvala na zahradu, aby si vybrala nějaké skalničky. Vlčák se za plotem mohl rozskočit. „Opravdu po mně nepůjde, jen co vlezu za branku?“ ptala se s obavou v hlase Jana. „Kdepak, jenom pouští hrůzu, nebojte se,“ snažila se jí uklidnit zahradnice. Vlčák si Janu očuchal, nechal se podrbat a stali se z nich rázem přátelé. „No vidíte,“ smála se Hanka. „Ano, takhle to je, když se se psem seznámím a padneme si do oka, nemám problém,“ vysvětlovala jí Jana. „Jen na otevřeném prostranství, když vidím z dálky psa bez vodítka nebo, nedej bože, bez pána někde okolo, zachvátí mě panika. Nevím, jak to překonat. Ale strašně mi to komplikuje život.“
Pohled odborníka: PhDr. Josef Sýkora, online psychologická poradna Mojra.cz
Pohled odborníka: PhDr. Josef Sýkora, online psychologická poradna Mojra.cz
Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Ve vašem případě vám život značně komplikuje strach ze psů. Druh strachu (fobie) ze psů se nazývá kynofobie. Projevuje se to například zrychleným tepem, pocením, suchem v ústech, třesem, panikou a strachem, obtížným dýcháním, nevolností, točením hlavy, někdy i pocitem ztuhnutí. Tento stav trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí.
Pro vás je příznivé to, že máte psy ráda. Jen si potřebujete osvojit novou strategii chování, zvýšit sebedůvěru a překonat bariéru strachu.
Stávajícím způsobem chování se dostáváte do bludného kruhu, kdy z vás v momentu konfrontace pes začne cítit váš strach, resp. hormony, které psům nevoní a způsobují pocit strachu v nich samotných. Proto zneklidní a může začít štěkat a chovat se útočně.
Doporučuji nejdříve se obrátit na zkušeného člověka, například trenéra psů nebo chovatele, a požádat ho o pomoc. Trenér psů vás může naučit číst řeč psího těla a způsoby, jak se k němu chovat. Jako další krok doporučuji, pokud vás strach při konfrontaci se zvířetem nebo jenom představa možného setkání bude paralyzovat, vyhledat odbornou pomoc psychoterapeuta. Fobii lze obvykle napravit pomocí psychologického vedení. Při obzvláště těžkých formách kynofobie je třeba využít také medikamentózní léčbu.
Kontakt: www.mojra.cz
