Třikrát získala Bratislavskou lyru a natočila několik hitovek, za všechny jmenujme třeba Zahoď starosti, Pár not či Každý deň. Temperamentní zpěvačka se narodila v Šaštíně-Strážích. Po dvou letech se rodina přestěhovala do Bratislavy, kde Janka už jako malá začala zpívat. Nejdřív doma, později v dětském sboru Československého rozhlasu. Učila se hrát na harmoniku a milovala lidové písně a romskou muziku. Obdivovala také spiritualistku Mahaliu Jackson, poslouchala jazz i soul.

Čtěte také

Miroslava Šafránková svou starší sestru Libuši milovala.

Čtěte také

Miroslava Šafránková: Princezna, která slavnější sestře Popelce nikdy nezáviděla

Studovala gymnázium a po maturitě začala navštěvovat pedagogickou školu, zvládla dokonce několik semestrů na fakultě farmacie. Začala pracovat jako sekretářka a zároveň pořád zdokonalovala zpěv u profesorky Moryové. V roce 1968 přišel v jejím životě zlom. Přihlásila se do televizní soutěže Zlatá kamera, kterou vyhrála s Gerschwinovou písní Summertime. Talentované Jany si všiml kapelník Jerry Shejbal. Upoutala nevšední barvou hlasu, technikou i citem, precizní intonací a vynikajícím rytmem.

Zpívání po Evropě

Tehdy se začala psát její hudební kariéra. Hned po soutěži nabídl Janě angažmá, protože celý soubor měl namířeno do západní Evropy do zábavních podniků. Jana kývla a tři roky s kapelou jezdila po světě, kde zpívala hlavně v nočních podnicích. Byla to výborná zkušenost, která ji hodně naučila. Spoustu věcí pak brala s nadhledem a humorem.

Čtěte také

Štefania Lorándová

Čtěte také

Štefania Lorándová: V Osvětimi byl kopec vychrtlých mrtvol potažených jen kůží

V roce 1971 získala druhé místo na festivalu Oravské synkopy, ale mnohem důležitější byly nahrávky, které vznikly ve spolupráci s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu v Bratislavě – například Kadial ísť nebo velmi populární Nekonečná láska. Ta se stala doslova hitem, který si tehdy broukal kdekdo, a jen tenhle singl si koupilo přes sto tisíc lidí! Jana začala účinkovat v bratislavské Tatra revue, hostovala v Orchestru Juraje Velčovského a kapele Golem, jejíž hlavní hvězdou byl Josef Laufer. V roce 1973 natočila první album Jana Kocianová.

Spolupráce s Gottem

Pak přišla nabídka, která se neodmítá. Jít zpívat ke Karlu Gottovi. Prý ji slyšel v rozhlase a zalíbil se mu její hlas. Jana neváhala a souhlasila. Společně s Jitkou Zelenkovou vytvořily vokální duo. Později ve své knize napsala, že se od Karla naučila hlavně to, jak přistupovat k práci. Přestože obě zpívaly na koncertech Karla Gotta i sólově, Jana připustila, že jim zpívání s Karlem svazovalo ruce, a kromě několika sólových písní byly „jen křoví“. I tak to ale byla úžasná škola, které nelitovala.

Slavík dostal košem

Karel o Janě říkal, že je optimistická a stále usměvavá žena, která přináší dobrou náladu. Tanec, temperament, sex-appeal – není divu, že se do ní nakonec i zamiloval. Oba to později přiznali, ale Kociánová už tehdy milovala někoho jiného, takže Karla odmítla. Její osudovou a celoživotní láskou se stal hudebník a manažer Josef Škvařil, který byl významnou osobností bratislavského jazzového seskupení Academia Club či skupiny Laca Décziho.

Čtěte také

Bára Divišová

Čtěte také

Bára Divišová: Skákat do řeči mi nevadí. Babišovi musím položit dotaz několikrát

V první polovině 70. let spolupracovala s kapelou Nový tradicionál, s níž natočila třetí LP desku, na niž nazpívala tradicionály a spirituály z dvacátých a třicátých let. Za album získala Jana Zlatý erb coby nejprodávanější interpretka populární hudby za období 1971-1975. Později spolupracovala s kapelou Kyvadlo, v níž hrál i její partner a budoucí manžel Josef Škvařil. Kromě toho se podílela na vzniku projektu romských písní, které natočila s bratry Gondolánovými pro televizní pořad Husle.

Milovnice všech žánrů

Od druhé poloviny 70. let doprovázela Janu Kociánovou kapela Prognóza, s níž vystupovala nejen v Československu, ale taky v Polsku, Německu či na Kubě. V několika rozhovorech řekla, že nechce být ohraničená žádným žánrem, ale že chce zpívat to, co si sama vybere, věci, které vycházejí z jazzu, blues, soulu a swingu. V osmdesátých letech vyrazila i do USA, kde se zalíbila producentovi Johnu Berkovi, který s ní měl velké plány. Bohužel během příprav zemřel a nenašel se nikdo, kdo by pokračoval. Možná tak přišla Jana Kocianová o celosvětový úspěch.

Úspěšná až do konce

V roce 1983 připravila pro československé publikum album Sklíčka dávných stretnutí. Se stejnojmennou kantilénou soutěžila na Bratislavské lyře, kterou vyhrála, a o rok později s ní vystoupila na festivalu na Maltě. V letech 1984–1986 vystupovala s kapelou Kyvadlo, s níž nastudovala koncertní program V prítmí. Poté už novou kapelu nepostavila a dál vystupovala jako host s různými skupinami. Hodně vystupovala v Německu a Polsku. Natočila album Káli Rosita spolu s Jánem Berkym Mrenicou a šlo opět o její milované romské písně. Ani po sametové revoluci nepřestala vystupovat a slavila velké úspěchy.

Bohužel v roce 2014 onemocněla rakovinou prsu, s níž statečně bojovala několik let. Ztratila hlas a celou dobu léčby věřila, že to zvládne. Nemoci nakonec podlehla 23. září 2018 ve věku 72 let. Na její nedožité pětasedmdesáté narozeniny si vzpomněli letos i obyvatelé z její rodné obce a přejmenovali tamní základní uměleckou školu na školu Jany Kocianové. 

Čtěte také

Eva Jakoubková s osudovým mužem Petrem Novákem

Čtěte také

Eva Jakoubková: Královnu jeviště s uhrančivýma očima zničil alkohol i manžel