„Jakýkoli vztah mezi lidmi, kteří se navzájem nepodporují, kde dochází ke konfliktu a jeden se snaží podkopat sebedůvěru druhého, kde je konkurence, neúcta a nedostatek soudržnosti.“ Tak definovala toxický vztah kalifornská odbornice na komunikaci a psychologii Lillian Glassová ve své knize Toxic People. Každý vztah prochází vzestupy a pády, ale když negativní momenty převáží, je to velice vyčerpávající. A podle lékařky Kristen Fullerové, která se specializuje na duševní zdraví, jsou takové vztahy pro jednoho nebo i pro oba účastníky psychicky, emocionálně a fyzicky škodlivé.

Čtěte také

Co z nich vyrostlo, říkáte si a doufáte, že se s nimi bude dát zase bavit

Čtěte také

Puberta: Proč vznikají holčičí koalice a proč se teenagerům zapne mozek v deset

Proč vznikají?

Různě narušené a toxické vztahy můžou vzniknout nejen mezi partnery, ale i mezi kolegy na pracovišti, mezi učitelem a žákem, mezi sourozenci či mezi rodiči a dětmi. Jak říká koučka Jana Řehulková, příčin, které za špatným vztahem stojí, bývá samozřejmě celá řada. „O skutečnou toxicitu se jedná převážně ve vztazích partnerských. Bolestné zážitky z jiných vztahů, naše emoční šrámy způsobí, že jsme mnohem citlivější a zranitelnější v budoucích partnerských vztazích. Velmi často mívají původ právě v období dětství, pokud vztahové vazby s rodiči byly nejisté, když rodiče neposkytli svým dětem dostatečné emoční napojení, bezvýhradnou lásku, jistotu, oporu a bezpečí. Zvláště emocionální chladné matky mohou svým dětem do budoucích vztahů slušně zavařit. Ale třeba i ponižování ze strany spolužáků, šikana, ztrapňování učitelem, bossing, špatná zkušenost z předchozího vztahu – to všechno v nás zůstává, někdy dokonce na celý život. A když nám někdo další zabrnká na naši zraněnou citlivou strunu, rozehraje opět celý koncert bolesti,“ vysvětluje koučka.

Důležité je uvědomit si, že o toxicitě vztahu rozhodujete vy sami. Je na vás, jestli si necháte toxické chování líbit, jestli partnerovi (kolegovi, šéfovi…) poskytnete prostor pro jeho chování.

Čtěte také

Mezigenerační vztahy? To je často velké drama

Čtěte také

Proč někteří rodiče závidí dětem a nepřejí jim úspěch? Freud na to má vysvětlení

Partnerské jedy

Každý vztah vyžaduje práci a někdy je to opravdu dřina. Nikdo není dokonalý a je nutné se učit přijímat chyby a nálady toho druhého. Akceptovat ho takového, jaký je. Některé vztahy jsou obtížnější a vyžadují více práce, ale pořád jsou „normální“. Pak ovšem existují vztahy, které pro vás mohou být extrémně škodlivé. Někdy na to přijdete včas a utečete, ale můžete v něm žít dlouhá léta, třeba i desetiletí, než prozřete.

Hanka (42) pracuje jako úřednice a svěřila se, že do toxického vztahu „upadla“ po bouřlivém dětství, kdy ztratila matku a kdy ji psychicky týral otec. Když vyrostla, našla si manžela, který ji slovně a emocionálně urážel. „Teprve po dvanácti letech jsem si uvědomila, že bez ohledu na to, co jsem v dětství prožila, musím některé věci změnit. A to jedině tak, že z takového manželství odejdu.“ Podle psycholožky Lillian Glassové některé toxické vztahy jsou výsledkem nevhodného párování, to když se sejdou dva lidé, kteří k sobě ani trochu nepasují.

Čtěte také

Nespavost? A netrápí vás strach?

Čtěte také

Tajíte nevěru? Říkáte si o úzkost a depresi. Projeví se na spaní i zažívání

Helena (46) pracuje jako fyzioterapeutka a považuje se za empatickou bytost, která chce každému pomáhat. „Byla jsem vychovaná tak, abych byla ke všem milá a dělala pro lidi jen to nejlepší. Tak jsem si k sobě vždycky přilákala partnery, kteří mě ovládali a přinutili, abych obětovala svoje vlastní potřeby těm jejich. Marně jsem pak čekala na pochvalu, ta nikdy nepřišla,“ říká Helena. Až díky péči a radám psychoterapeutky se naučila, jak si nenechat ubližovat.

Nikdy to není stejné, ale všechny toxické vztahy mají podobné znaky. Mezi ty hlavní patří přehnaná kontrola, zákazy stýkat se s kamarádkami, přehnaná žárlivost či manipulace a neustálá kritika. „Pokud jste v takovém vztahu na začátku a už jste partnera poznali ve většině znaků, mám dobrou radu: Dejte nohy na ramena a prchejte co nejdál a nejrychleji, jinak se z vašeho vztahu stane dřív či později noční můra,“ radí koučka Jana Řehulková. A jak nepřehlédnout úplně první a nejjednodušší varovný příznak toxického vztahu? „Když vám vztah přestane přinášet radost a místo toho se cítíte smutně, naštvaně, úzkostně nebo rezignovaně,“ říká Lillian Glassová. Jenže co když odejít nejde, protože jde o rodinu?

Čtěte také

Jaká je vaše pracovní morálka

Čtěte také

Prokrastinace: Proč odkládáte úkoly? Bojíte se, nudíte se nebo se litujete?

Toxičtí sourozenci

„Být se svou sestrou v jedné místnosti je pro mě noční můra. A to i teď, když mi je skoro čtyřicet a už dávno spolu nebydlíme. Odjakživa byl náš vztah komplikovaný, ale v dospělosti je to snad ještě horší. Snášet její přítomnost je pro mě vysilující. Jakmile jsem s ní, začnu se chovat jinak, hrbím se, mluvím tiše, dávám si pozor na to, co říkám. Vždycky chce mít hlavní slovo, nic, co udělám nebo řeknu, není správné, neustále mě kritizuje a náš vztah je plný malých lží, jednoduše proto, že nechci ztrácet čas vysvětlováním pravdy, a taky proto, že se bojím její reakce. Vím, že náš vztah není zdravý, a taky vím, že řešení je jednoduché. Přestat se s ní stýkat. Ale je to moje sestra! Nebo ji přesvědčit o tom, že potřebujeme terapii. A s tím nikdy nebude souhlasit,“ vypráví svůj příběh Zuzana.

Tomuto typu toxického jedince se podle odborníků říká „induktor viny“, to znamená, že ve vás vyvolá pocity viny (i když žádnou nemáte) a pak ale dočasně ten pocit viny „odstraní“, když nakonec uděláte, co dotyčný či dotyčná chce. Psycholog Thomas L. Corry říká: „Špatnou zprávou je, že nemůžete změnit toho druhého. Dobrou zprávou je, že změnit se můžete vy, začněte se k němu chovat jinak, a to pravděpodobně povede i ke změně chování toxického jedince.“

Musíte především zůstat silní a musíte věřit, že si zasloužíte, aby se s vámi ve vztahu zacházelo se zdvořilostí, soucitem a respektem. Nenechte se také chytit do pasti, například tím, že se rozhodnete vstoupit do hádky. Řekněte jim, jak se cítíte, ale opatrně. Toxické chování není přijatelné v žádném vztahu, a to ani v sourozeneckém. Někdy pomůže rozhovor, jindy terapie a někdy je skutečně lepší nechat je jít. Bez ohledu na to, že je to sestra či bratr. Úplné přerušení vztahu by mělo být ale až poslední možností.

Čtěte také

Pubertální dcera a otec rovná se sopka před výbuchem

Čtěte také

Rodiče dcer se rozvádějí častěji než rodiny se syny. Čím to je?

Když je toxický šéf

O toxicitě v zaměstnání začala poprvé mluvit před patnácti lety Jean Lipman-Blumenová, profesorka a zakladatelka Institutu pokročilého managementu na Claremont Graduate University. Toxického vedoucího pracovníka charakterizovala jako člověka, který znepříjemňuje životy svým podřízeným, a to tak, že extrémně zneužívá svůj vliv. Neustále kritizuje, zesměšňuje, ponižuje, vyhrožuje, prostě dělá svým podřízeným ze života peklo. Z dlouhodobého hlediska to vede ke ztrátě motivace pracovat, ke stresu, úzkostem a snížení efektivity celé firmy.

V takové firmě vidíte častější absence a taky fluktuaci. Kdo by chtěl s někým takovým dobrovolně zůstávat? „Ve svém životě jsem poznala několik šéfů a většinou byli skvělí. Jen jednou jsem se střetla s vedoucí, která byla toxická od hlavy až k patě. Nedalo se to vydržet, i když jsem se snažila na nic nereagovat. Pro mě byl jediným řešením odchod z firmy,“ vzpomíná pětatřicetiletá Marie. Jak říká psycholožka a koučka Jitka Nesnídalová, v toxických vztazích se „uplatňují“ hlavně zdařilí manipulátoři, lidé s poruchou osobnosti (narcistická porucha osobnosti atd.).

„Tito lidé nikdy nevidí a nepřipustí, že by mohl být problém v jejich chování. A to je velké úskalí toxických vztahů. Oběti jsou manipulovány do podřízené pozice a je jim neustále opakováno, že to jsou právě ony, kdo vztahu ubližují. Samozřejmě jde manipulovat pouze s člověkem, který má sníženou sebeúctu a problém se sebevědomím. Proto je důležité posilovat sebedůvěru a pečovat o sebepřijetí,“ říká Jitka Nesnídalová.

Čtěte také

Jaký je váš sen? Zahrádka nebo spíše cestování?

Čtěte také

Opravdu šťastné páry mají společné sny. Otestujte se a zjistěte, kam směřuje

Jak poznáte toxického partnera:

● Přehnaně vás kontroluje, kde jste a co děláte.
● Nahlíží do vašeho mobilu, chce vidět, s kým si píšete a co si píšete.
● Na všechno má svůj názor, všechno ví nejlépe.
● Zakazuje vám kamarády a kamarádky.
● Přehnaně žárlí na všechny a na všechno.
● Chce vás mít jen pro sebe.
● Manipuluje vámi („Spolu je nám přece nejlépe.“).
● Chce vás měnit a určovat, jak se oblékáte.
● Vyvolává ve vás pocit viny a výčitky svědomí.
● Kritizuje a shazuje vás.
● Zahání vás do defenzivy („Už zase jsi nekoupila pečivo?“, „Kde jsi byla tak dlouho?“).
● Organizuje vám život.
● Je náladový a zuří, když věci nejsou podle něho.
● Je nadměrně podezíravý.
● Často bývá ublížený a neodpouští křivdy.

Čtěte také

Oddanost je v partnerském vztahu důležitá, má ale své hranice

Čtěte také

Slepé vzhlížení k partnerovi a popírání vlastních přání je cestou do pekla

Anketa: Jaká je vaše zkušenost?

Že nemám normální vztah, jsem zjistila celkem brzo. Partner se mnou manipuloval, ubližoval mi a nebyl mi oporou. Po letech vzájemného soužití jsem měla pocit, že on má ve všem pravdu a že já jsem ta špatná.

Kdykoli jsem o něm promluvila, po celém krku mi naskákaly rudé fleky. Vyhledala jsem psycholožku a podařilo se mi ze vztahu odejít. Cítila jsem úlevu, ale bylo těžké odolávat jeho nabídkám, abych se k němu vrátila. Napsala jsem si tedy seznam věcí, kterými mi kdy ublížil, a dala na ledničku. Kdykoliv jsem slyšela zvonek u dveří nebo mi telefonoval, šla jsem si ten seznam přečíst, abych získala větší stabilitu. Potřebovala jsem se jen utvrdit v tom, proč to už nechci.

Anna (32)

Nejtoxičtější vztahy jsem zažila v zaměstnání. Bylo to hrozné. Sama o sobě jsem neměla moc sebevědomí, takže jsem to hůře snášela. Moje šéfová byla doslova predátor. Už ráno, než jsem vyrazila do práce, jsem zvracela a bylo mi špatně od žaludku, v práci jsem pak byla celou dobu ve stresu. Na poradách zesměšňovala každého, kdo řekl něco jiného než ona. Cokoli jsem řekla, bylo hloupé a trapné. Ovšem stejně se chovala i k ostatním. Měla jen pár vyvolených, kteří ji adorovali a „lezli někam“. Nešla daleko pro urážky a myslím, že ji to dokonce těšilo. Vystupovala z pozice síly a autoritu si zajišťovala strachem, nikoli úctou k tomu, jaká je. Ovládala zastrašováním a dokázala vybuchnout jako sopka. Kdo mohl, odešel. Vydržela jsem přesně půl roku a šla také. To bylo moje osobní vítězství a dnes se tomu jen směju.

Míša (44)

Moje závislost začala plíživě. Čím větší kontakt jsem s ním chtěla mít, tím víc mě odháněl. Čím víc mě odmítal, tím víc jsem se doprošovala. Čím víc jsem ho chtěla udělat šťastným, tím víc jsem byla v jeho očích slabá žena. Začala jsem intenzivně vařit, uklízet, chystat snídani, a tím víc jsem ho štvala. Mé pocity byly nesnesitelné. Ať jsem udělala cokoli, nic nebylo správně, protože vše jsem dělala jen pro něj. Má sebeláska se zmenšovala den za dnem, ale dál jsem to trpěla. Ztratila jsem úplně všechno, hlavně sama sebe. Až po tři čtvrtě roce emočního vyčerpání z obou stran přišel rozchod. Měsíc jsem se svíjela v bolestech, ale pak jsem se odrazila ode dna. Postupně se vracím k lidem, které mám ráda a dělám věci, které mě činí šťastnou.

Darina (31)

Čtěte také

Vnoučata si užívám, emoce mých dětí ne

Čtěte také

Své vnuky miluji, vlastní děti mě nezajímají. Usmiřte se, radí psycholožka

Jana Řehulková, koučka a odbornice na mezilidské vztahy, www.janarehulkova.cz

Je třeba velmi pozorně vnímat indikátory, které naznačují toxický vztah a ten včas opustit, nebo pokud je v jeho základech alespoň něco zdravého, pokusit se jej společným úsilím napravit. Říká vám partner, co si máte oblékat, jak máte vypadat a jak se máte chovat? Má vždycky pravdu on a vaše názory nerespektuje? Uplatňuje na vás metodu „cukr a bič“? Máte něžnosti a sex „za zásluhy“? Myslíte si, že když budete „lepší“, bude vás mít víc rád? Tak to jste už na cestě do pekla toxického vztahu. Pak tedy co nejrychleji odejděte nebo vyhledejte pomoc. Většinou je ale v tomto případě párová terapie nedostatečná a je třeba začít individuální terapií obou partnerů, která povede k jejich uzdravení. K nalezení sebe sama, k sebelásce, sebeúctě, k uvědomění si vlastní hodnoty, k ukotvení dalších pilířů v životě. Jenom dva zdraví jedinci mohou budovat zdravý vztah.

Čtěte také

Není těch debat o emocích už někdy moc?

Čtěte také

Citová inkontinence: Opravdu je třeba se šťourat v každém svém pocitu?