Na miminko se devětadvacetiletá Petra a její o dva roky starší manžel Radek moc těšili. Jenže když se jim narodila dcera, přišel šok. Porod neproběhl tak, jak si Petra vysnila, a skončil císařským řezem, naštěstí se jim ale narodila krásná a zdravá holčička. Ovšem pocit štěstí se nějak nedostavil. „Když jsme přijeli domů z porodnice, vůbec jsem nevěděla, co si s tím miminem počít, kojení mě bolelo, do toho ještě jizva po císaři. Pořád jsem brečela a chtělo se mi utéct,“ vzpomíná maminka dnes už dvouleté Sofinky. Manžel jí byl velkou oporou, jenže po třech dnech, které spolu strávili doma, musel do práce. „Dodnes si pamatuji, že jsem ho prosila s pláčem na kolenou, ať mě doma nenechává s malou samotnou. Muselo mu to rvát srdce. Bál se, že malé něco provedu, ale to bych nedokázala, spíš jsem se bála, že ublížím sobě,“ přiznává Petra. Až teď zpětně ví, že za to všechno mohly poporodní deprese. Jenže kdo to mohl tušit?

Brečela jsem s dcerou

„Dcera plakala a já brečela s ní,“ vzpomíná na těžkou dobu, o které však slýchávala, že je nejkrásnějším obdobím v životě ženy. Jenže tak to Petra rozhodně necítila: Jen kojila, brečela a spala, tedy když miminko usnulo: „Na nic jsem neměla chuť. Teda po jediné věci jsem toužila: chtěla jsem zpátky svůj starý život!“ Do narození dcery byla Petra společenská osoba, která se ráda bavila s přáteli. Teď se její svět smrsknul na vození kočárku kolem baráku. „Dál jsem si netroufla. Bojovala jsem s kojením, takže jsem vždy počítala s tím, že na krmení Sofinky se musím vrátit domů,“ vysvětluje. S nikým se nestýkala.

Když se Radek vracel z práce, na holky se těšil, ale vždycky tam našel spící Sofinku a zhroucenou Petru. Prosil ji, ať vyrazí s přáteli, ať si čte něco jiného než o kojení a kojeneckých kolikách. Ani Petřina máma svou dceru nepoznávala: „Pořád mi říkala: Vždyť máš krásnou a zdravou holčičku, co řešíš? Spoléhala na to, že za moje nálady může šestinedělí, ale ani po dvou měsících nepřišla změna,“ přiznává Petra.

Maminka se mě nezastala

Radek s Petřinou mámou chtěli, aby přišla na jiné myšlenky, a tak naplánovali setkání přátel v nedaleké restauraci. „Dvouměsíční Sofinka přece může spát v kočárku a ty přijdeš na jiné myšlenky,“ říkali mi. „Tak jsem vyrazila. Dala jsem si večeři, ochutnala pivo, Sofinka spala, bylo mi fajn, když najednou přišla ledová sprcha: slyšela jsem, jak moje máma vypráví přátelům, že jen kojím a spím, nic jiného nedělám a hroutím se. Bylo mi do breku,“ vzpomíná Petra.

Ani její máma si tehdy neuvědomila, že dcera má problém. Že ani po šestinedělí jí není fajn, jak jí slibovali, že je stále smutná a bez nálady. Až teprve díky pořadu v televizi to Petřině mámě došlo: Její dceru trápily poporodní deprese, a místo aby jí pomohla a společně vyhledaly odborníka, její problémy bagatelizovala. „Zpětně se mi máma omluvila, prý si opravdu myslela, že jsem hysterická a přeháním, vůbec ji nenapadlo, že by mohlo jít o daleko vážnější problém,“ vzpomíná Petra, která vyhledala odborníka a vše se zlepšilo. Vlastně i jen díky tomu, že svůj problém pojmenovala.

Depresí jsou ohrožené hlavně ženy perfekcionistky, říká psycholožka Pavla Koucká

Určitý propad nálady je po porodu běžný. Je spojený s prudkým snížením hladin hormonů a s tělesnou regenerací matky. Někdy se však stane, že se nálada propadá nadlouho a příliš hluboko. Často to bývá spojené s pocitem selhání u porodu či přímo s porodním traumatem. Může se přidružit strach o dítě: zda třeba nebylo přidušené a zda se časem neprojeví nějaké následky. Někdy se též nedaří kojení, což je zdrojem dalšího stresu a pocitů selhání.

Ohroženější jsou obecně vzato ženy, které již mají zkušenosti s depresí, ženy, které naopak nemají žádné zkušenosti s miminky, ženy perfekcionistické a ty, které prožívaly těhotenství úzkostně. A také ženy, které trpívají silným premenstruačním syndromem.

Okolí může matce pomoci vyslechnutím, podporou, pochopením, oceněním. Může se ženy ptát, co by potřebovala: některá chce spíš klid, pomáhá vyplakat se společně s dítětem. Jiná žena uvítá, když jí dítě někdo blízký pohlídá a ona může přijít na jiné myšlenky, věnovat se něčemu jinému. Rozhodně nejsou namístě žádné výčitky, moralizování či srovnávání. Velmi opatrně bych zacházela též s radami.

www.skupinyprorodice.cz