Koronavirus neničí pouze plíce a fyzické zdraví, bohužel má vliv i na manželství a rodinný život. Být s partnerem celé dny v kuse vyžaduje silné nervy a taky spoustu tolerance. Jak je ale vidět, ne každý to dokáže.

S kamarádkami jsme si o tom nedávno povídaly přes skupinový videochat. Téměř všechny jsme se shodly na tom, že nejvíc nás žerou v době lockdownu právě naši partneři. Minulý týden jsem si při večeři v duchu říkala, že jestli můj muž nepřestane mlaskat, asi ho vezmu pánví po hlavě. Kamarádku Evu zase vytáčí, že manžel, který pracuje také z domova, všechno v bytě přemisťuje včetně potravin v lednici. „Patnáct let mu to nevadilo, najednou mu vadí, kde je hořčice!“ zuří Eva. Pavla zase nechápavě kroutí hlavou, jak je možné, že ten její spotřebuje tolik toaletního papíru a mýdla. „Pořád se dezinfikuje, už mi tím leze na nervy, nedá se to vydržet!“ Další kamarádka vykládá, že když navaří na tři dny dopředu, aby nemusela stát neustále u plotny, ráno zjistí, že přes noc manžel všechno snědl. „On si snad myslí, že jsem tady zaměstnaná jako kuchařka nebo co!“ Čtvrtá popisuje, jak manžel matematik neustále sleduje veškeré informace o covidu a ukazuje jí čtyřiadvacet hodin denně tabulky, grafy a výpočty, a ještě o tom chce diskutovat. „To se nedá vydržet, ani o sex už nemá zájem. Jestli to bude pokračovat, rozvedu se!“

Čtěte také

Covid je nápor na celou širokou rodinu, je čas ubrat na nárocích

Čtěte také

Linka bezpečí v době covidu: Co děti trápí a jak jim mohou pomoci rodiče

Bohužel nejsme jediné, kterým do manželského života vstoupil silný protivník. Podle odborníků totiž pandemie způsobila, že i páry, které byly před koronavirem naprosto v pohodě, prožívají zvláštní stav, který vnáší do partnerství úzkost a stres.

Pandemie a ztráta svobody

Už v březnu varovala britská právnička a politička, baronka Fiona Shackleton, autorka knihy The Divorce Handbook (volně přeloženo Průvodce rozvodem), že rodiny se budou během koronavirové pandemie pravděpodobně rozpadat. „Důvodem je napětí způsobené ztrátou zaměstnání, strach z onemocnění i neshody ohledně toho, co vlastně znamená sociální izolace, a v neposlední řadě nejistota ohledně toho, jak tahle podivná doba bude trvat. Úzkost a strach jsou na denním pořádku, takže vztahy, které byly nestabilní nebo se nacházely v krizi, pociťují určité napětí a nevědí, jak se se stresem vyrovnat. Není divu, že pak směřují k zániku,“ říká manželská poradkyně Julie Swartz Gottman.

Psycholožka Jitka Douchová mluví o tom, že nedobrovolná ztráta osobní svobody, doba mnoha omezení znamená pro mnohé lidi až osobní vězení. „Je to doba velmi psychicky náročná, plná nejistot a také bezmoci. Je to těžké ustát sám za sebe, natož pak v nuceném těsném soužití partnerském a rodinném. Nic ale není samozřejmě černobílé a nelze paušálně říct, že doba přibývajících omezení a nyní lockdownu je nositelem jen samých negativ,“ domnívá se partnerská psycholožka.

Čtěte také

Dnešní matky už moc nevědí, co to znamená studený odchov

Čtěte také

Generační spor: Proč dnešní matky děti pořád nosí a kojí? Vždyť to není potřeba

Nemůžu tě ani vidět!

S manželem jsme byli od března do září pořád spolu. Nejprve jsme oba pracovali na home office, pak dostal manžel kvůli koronaviru padáka a byl doma tuplem. Nebylo to snadné, být najednou čtyřiadvacet hodin denně s někým, s kým jste předtím byli „jen“ po pracovní době a přes noc nebo o víkendu. A i když hrdinsky tvrdil, že mu nevadí, že nemá práci, protože může jít klidně do předčasného důchodu, viděla jsem na něm, jak moc ho to štve. A jeho stav měl samozřejmě vliv i na náš vztah. Bylo to fakt náročné. Jako by vedle mě byl někdo jiný, ne ten, kterého jsem si před osmnácti lety vzala. O rozvodu jsem ani jednou nepřemýšlela, asi proto, že jsme si dopřávali čas sami na sebe, snažili jsme se spolu mluvit – a tím nemyslím jen o covidu – a nezapomínali jsme na intimitu. Ono takové držení za ruku nebo hlazení dokáže zázraky.

Přesto spousta párů o rozvodu přemýšlí a v době covidové dvojnásob. „Záleží hodně na tom, v jaké fázi partnerského vztahu se zrovna ocitáte. Když jste spolu delší dobu stále doma bez běžného pracovního rytmu s jeho denními rituály, nemůžete vyrazit za svými koníčky, za kulturou, za kamarády, jít s přáteli na večeři či sklenku vína, míra frustrace stoupá. Společenské vyžití je nulové. Doma na sebe stále narážíte, jste si na očích, a tak si překážíte. Již předtím vzniklé alergie i na maličkosti (jak můj partner jí, pije, smrká, neuklízí po sobě atd.) se zintenzivňují, rozšiřují a prohlubují, z čehož vzniká napětí, vzájemná nervozita, tedy úžasné třaskavé podhoubí pro hádky,“ říká psycholožka Jitka Douchová.

Čtěte také

Konečně zase trochu sama za sebe

Čtěte také

Syndrom prázdného hnízda: Vraťte se ke starým koníčkům a kašlete na okolí

V tomto ohledu je důležité, jak velký prostor domova mají partneři k dispozici. „Zákonitě jsou na tom lépe ti, kteří mají dům, kde má azyl a své zázemí každý člen rodiny. Napětí se může rozptýlit, lidé nejsou pořád spolu, mají každý svou pracovnu a mohou se společně setkávat tehdy, kdy chtějí, a obnovovat rituály, které z jejich života skoro vymizely,“ vysvětluje odbornice. Ovšem tam, kde žije čtyřčlenná rodina v malém panelákovém bytě, napětí houstne a je těžké jen synchronizovat potřeby všech k vzájemné spokojenosti. „Nejenže se všichni ruší, ale komplikuje to celkově psychický stav každého zúčastněného,“ dodává.

„Potřebujeme určitou míru osobní svobody a soukromí, mít možnost být sám se sebou a sám sebou. Takto mají nad sebou všichni nežádoucí kontrolu a prostě se navzájem štvou. Nejhorší je situace tam, kde jsou přítomné již delší dobu vztahové problémy, například žárlivost, nesoulad v názorech na výchovu dětí, problémy v intimním životě, podezření na nevěru nebo provalená nevěra, problémy ve vztazích s rodiči, nesoulad v podílu péče o domácnost či rozdílné přístupy k financím. Pokud vázla komunikace, konstruktivní a přínosná pro možnost řešení problémů již předtím, tak nyní se vše obnažuje v celé síle. Najít východisko je v tomhle nestandardním stavu mnohem těžší. Hádky a nespokojenost více eskalují, je to jako lavina, pod níž můžeme zahynout, tedy že náš vztah to nemusí ustát. Partneři přestávají vidět to hezké, jejich původní vztahový potenciál, protože jsou v koncentrované podobě vystavováni neustálé konfrontaci od toho druhého. A to je taky jeden z důvodů, proč někdo rezignuje a uvažuje o rozvodu,“ říká psycholožka.

Čtěte také

Vlastní mateřství nás s matkami obvykle sblíží

Čtěte také

Angličané tomu říkají "problémy zaviněné matkou", trápí jak dcery tak i syny

Semknutí má smysl

Ale jak to udělat, abychom se vzájemně nezabili nebo abychom spolu dokázali přijatelně fungovat? Je vůbec možné se v době lockdownu s partnerem znova naladit na stejnou notu? Podle psycholožky Jitky Douchové je důležité zejména ctít potřebu soukromí každého z členů rodiny a říct si, jak tenhle nezvyklý čas naopak využít, abychom na něj v budoucnu vzpomínali jako na přínosný. „Neboli je dobré najít nějaký modus vivendi, abychom tohle období ne přežili, ale prožili. Za dobu společného soužití již každý známe jak své potřeby, tak potřeby toho druhého, alespoň některé. Není od věci si udělat v pohodové chvíli ,kulatý stůl‘ a společně vymyslet projekt, jak spolu fungovat. Nezatajovat důvody, proč potřebujeme to či ono a proč nesneseme to či ono. Není to snadné, protože vše se musí dít v tvořivé a pohodové atmosféře. Každá krize je šancí na vytvoření změny k lepšímu. Může nás to nečekaně sblížit, protože spolu zase můžeme znovu sdílet plno věcí. Napadá mě vzpomínání na to hezké, co jsme prožili, společné prohlížení fotek, cokoli, co je pro oba příjemné,“ radí psycholožka Douchová.

Sociální izolace ale není legrace. Rozvod je nejzazší a konečné řešení. Někdy bohužel nutné. Zkuste se zhluboka nadechnout… jde to? Můžete dýchat? Jestli ne, pak tu žádost podejte. Pro všechny, které váhají, zda opustit vztah, kde se objevilo domácí násilí nebo psychické týrání, jsou výše uvedené jen knížecími radami. Někdy je radikální řez v podobě rozvodu nevyhnutelný.

Čtěte také

S malými dětmi je to nakonec snazší než s velkými

Čtěte také

Mateřská láska: Žena je tak šťastná jako její nejméně šťastné dítě

Na co pozor, když je váš partner:

Cholerik

Všechno chce mít pod kontrolou. V době lockdownu zpřísní kontroly všech a začne na sobě tvrději pracovat (třeba více cvičit, běhat, cokoli). Potřebuje rychle uvolnit negativní emoce – a to i na úkor druhých. V kritické situaci má problém se sebekontrolou. V období zákazů, vládních opatření, příkazů a strachu se jeho tempo zrychluje a je lepší mu ustoupit a jeho výlevy ignorovat a počkat, až se uklidní. Do té doby s ním radši nekomunikovat. Dokážou ho rozzuřit i banální maličkosti.

Sangvinik

Extrovert, který potřebuje zábavu. Lockdown mu může dělat velké potíže, protože miluje společnost. Jakmile nemůže ven, a navíc musí dodržovat přísná nařízení, začne strádat. Snaží se „opustit scénu“, takže to bude ten, který bez remcání bude chodit nakupovat nebo zařizovat, jen aby se dostal ven. Na druhou stranu bývá tak trochu splachovací a stres ve finále zvládá celkem dobře. Platí pro něj, že sdílený smutek je poloviční smutek, takže s ním hodně mluvte.

Melancholik

Snaží se vyhnout davu a vystačí si sám nebo se svou rodinou. Společnost nepotřebuje. Je přemýšlivý a úzkostlivý. Na druhou stranu lockdown snáší celkem dobře, právě proto, že mu neschází dění venku. A nařízení a opatření mu tolik nevadí, protože melancholici žijí podle pravidel a řádu. Nevadí jim stereotyp a klid, protože chaos a zmatek nemusí. Když je ve stresu, stáhne se, vezme do ruky knihu a neřeší okolní svět.

Flegmatik

Pohodář, kliďas, miluje objektivní řešení problémů. Flegmatik je protipól cholerika, reaguje pomalu a dráždivé jsou pro něj jiné věci než pro cholerika, kterého rozzuří drobky na stole. Nevýhodou je, že svou nespokojenost drží v sobě. Flegmatik snáší lockdown lépe, protože podobně jako melancholik nepotřebuje tolik společenský život, naopak je mu doma dobře. Na prvním místě je u něj praktičnost a realita, díky stabilitě a odolnosti vůči stresu je pořád v klidu.

Páry, které jsou schopné v době pandemie udržovat komunikaci a vzájemně se podporovat, budou dokonce cítit silnější spojení. Přestože čelí covidovým výzvám, stres nemusí poškodit jejich manželství, naopak je překonávání překážek může sblížit.

Čtěte také

Společné jsou zážitky jsou podkladem dobré komunikace

Čtěte také

Proč muži neradi mluví? Víte, jak rozmluvit svého medvěda? Začněte včas

Základní pravidla pro přežití:

Mluvte spolu

Otevřená komunikace je důležitější než dřív. Když vás něco štve, neočekávejte, že vám partner čte myšlenky. Mluvte o svých pocitech a předcházejte věcem, nenechte je narůst.

Nebuďte perfektní

V dokonalém světě bez koronaviru by možná byl čas na společenské povinnosti, opravy, malování, mytí oken, reorganizaci komory či dokončení všech projektů. Jenže my nejsme v dokonalém světě, takže zapomeňte na to, co by vaše ideální já chtělo dělat, a přijměte realitu takovou, jaká je. Buďte velkorysí nejen k sobě, ale i ke svým partnerům. Je to divná doba a akceptujte, že všichni dělají maximum, včetně vás.

• Buďte k sobě vzájemně laskaví

Zní to poněkud kýčovitě, ale jsou to kouzelná slovíčka, která fungovala kdysi i ve školce, tak proč ne teď. Prosím. Děkuji. Nemáš zač. Omlouvám se. Promiň.

Nemluvte jen o koronaviru

V mnoha rodinách se nemluví o ničem jiném. Je to pochopitelné, ale existují i jiná témata. Navíc když mluvíte jen o covidu, zbytečně budete možná propadat panice.

Čtěte také

Maminčino obětí a pochvala. O to stojí i dospělé dcery

Čtěte také

Milé matky, zakažte si věty, kterými štvete dospělé dcery. Možná si porozumíte

Proč se hned nerozvádět? Radí Jitka Douchová, partnerská psycholožka

Právě proto, že je to tak nestandardní doba, je těžké vidět věci objektivně, je obtížné vidět možnost záchrany, je těžké začít o vztah a jeho změnu bojovat. Proto považuji za chybu, uvažovat v této specifické době o rozvodu, mohlo by to být unáhlené. Ale jak dlouho všechna omezení budou trvat, nikdo nevíme, přitom žijeme teď a tady, to se nedá opominout. Eskalace problémů, které se neřeší, je nebezpečná, posilování vzájemných alergií, patologická komunikace – to vše jsou věci, které působí na vztah jako červotoč. V takových situacích bych viděla jako optimální variantu, pokud je to ovšem provozně a ekonomicky možné, dočasné oddělení se od sebe, odpočinek od husté atmosféry i od sebe vzájemně. Je-li možné se na nějakou dobu odstěhovat třeba na chatu a podobně. Pak se napětí uvolní a může docházet k postupné regeneraci sil, uvědomění si hezkých věcí ve vztahu. Ne každý ale tu možnost má. Pak je důležité domluvit se na nějakých vzájemných pravidlech v rámci každodenního soužití. Rozdělit si den tak, že se střídáme v tom, kdo na nějakou určenou dobu opustí domov (procházka, kolo, běh a podobně). A to proto, aby každý měl rovnoměrnou šanci na to být také sám a vydechnout si. Zároveň si při domlouvání pravidel a nějakého domácího rytmu posilujeme schopnost konstruktivní domluvy a hledání společného řešení, což je fajn a hodně užitečné. Chvíle získané volnosti pak lépe můžeme zúročit pro vlastní vzájemné MY, protože jsme měli šanci i na to, abychom byli za své JÁ.

Kontakt: www.jitkadouchova.cz

Čtěte také

Dokonalý interiér, dokonalá žena. Co když se to ale začne sypat?

Čtěte také

Syndrom ráje: Trpí jím stále více lidí, hlavně narcisté a perfekcionisté