Že je pes zakopán někde jinde, by nám měly napovědět některé další znaky, jimiž se chudokrevnost projevuje. Například že už letos bojujeme se čtvrtou infekcí dýchacích cest, že se pořád klepeme zimou, když je vlastně docela příjemně, nebo co znamenají ty divně pokroucené nehty.

Ani afty na jazyku nejsou znamením toho, že nás sousedka pomlouvá, jak praví jedna z lidových moudrostí. Všechny jmenované projevy jsou naopak zdviženým prstem, jenž nás upozorňuje na nedostatek železa v těle.

Nejvíce jsou postižené ženy a děti

Podle nejnovějších výzkumů trpí tímto neduhem téměř každý druhý člověk. Například takový rostoucí dvanáctiletý kluk by podle tabulek měl spořádat o 25 procent víc železa než jeho tatínek. Jenže při stravě složené ze sladkostí, špaget a pizzy si o železe mohou naše ratolesti nechat jen zdát.

Ohrožené jsou z velké části také ženy do padesáti let, neboť je o železo připravují porody, kojení a měsíčky. Jejich denní dávku by proto mělo tvořit přibližně 15 mg železa. I zde je ale norma jen zbožným přáním. Z průzkumů totiž vyplývá, že se v konzumaci horko těžko zmůžou pouze na 11,8 mg.

Co tím způsobí?

Železo navázané na červené krvinky tvoří v těle tým zvaný „hem železo“, který zásobuje všechny jeho části kyslíkem. Je-li ho málo, krvinky jsou mrňavé, což se hlavně projeví bledým zjevem strádajícího, a rozvoz kyslíku vázne. Takže co s tím – cucat hřebíky?

S železem je totiž potíž. Byť se jej snažíme doplňovat, seč můžeme, v těle nám z něj kvůli jeho velmi špatné vstřebatelnosti zůstane stěží 10 procent. Největším uměním je proto najít cestu, jak železo v našem těle uchovat.

Na Pepka námořníka si hrát nebudeme

A to hned ze dvou důvodů: Zaprvé špenát, jenž Pepka dostával tak pohádkově do formy, neobsahuje zdaleka tolik železa, kolik se mu v minulosti přisuzovalo. Mýtus, kterému jsme věřili osmdesát let, pohřbila posunutá desetinná čárka, dle níž špenát místo zázračných 30 gramů železa obsahuje pouze 3 gramy.

Ale to není samozřejmě vše. Železo se musí při konzumaci navíc tak trochu přelstít. Zkrátka a dobře najít ještě jinou potravinu, která jeho vstřebávání usnadňuje. A naopak vyloučit druhy jídel a nápojů, jež „zabydlení“ železa brání.

Masožravci, či vegetariáni?

Co se týče vstřebatelnosti železa, jsou na tom lidé s masitou stravou rozhodně lépe. Konzumují totiž rovnou už „hem železo“. Nejvíc jej lze nalézt v hovězích a vepřových játrech či červeném mase. Vhodné je však kombinovat jeho příjem i ze zdrojů rostlinné potravy. Masožravci mají ale i zde vše jednodušší.

„Zelené“ železo se vstřebá jedna dvě, zakousneme-li k němu alespoň trochu masa. Vegetariáni se musí mnohem více potrápit, aby dosáhli stejného efektu. Železu nejlépe prospěje vitamin C, který jej podobně jako ostatní minerály umí rozpustit. Takže hurá na jablka, hrušky, pomeranče, květák či papriku! Železu sluší i kyselé či kvašené prostředí, takže si dopřávejte kysané zelí i kefír.

Chce to trochu promýšlet

Některé složky stravy zase vstřebávání železa vysloveně nesvědčí, i když jinak jsou zdraví prospěšné, a dokonce nutné – třeba takový vápník. Podobně se s železem nesnáší obiloviny, ořechy nebo černá káva, pití černého čaje sníží vstřebávání železa dokonce až o sedmdesát procent. Tady budou na koni zase v Anglii. Čaj pijí přece až o páté, a to je od oběda už docela dlouho.

Železo má do té doby čas poprat se o své místo na výsluní. Milovníky vajec už ale nepotěšíme vůbec. Žloutek sice železo obsahuje, ale vaječný bílek paradoxně jeho usazení brání. Tady ať si však udělá rozhodnutí každý sám. Možná by zde měl zvítězit zdravý rozum. Dělit vejce při přípravě smaženice na žloutek a bílek asi přece jen nebudeme. Zkusíme najít jinou cestu, jak se dostat železu na kloub. Co takhle k němu přidat plátek šunky?