Podle historiků se ve středověku jedlo jen dvakrát denně. První jídlo před polednem a druhé v podvečer mezi pátou a půl sedmou. To, co lidé jedli, záleželo samozřejmě i na tom, k jaké sociální vrstvě patřili. „První“ jídlo obsahovalo zpravidla mléko, chléb, sezonní ovoce, zeleninu, máslo nebo tvaroh, či studené maso, které zbylo z předešlého dne.
Druhé jídlo se už vařilo a mohlo mít tři až šest chodů. Nejčastěji to byly polévky, vařené hovězí maso, kaše, ryby, různé druhy nákypů. V případě polévky šlo hlavně o vývar, do kterého se například namáčel chléb. Střední vrstva si dopřávala maso téměř denně, pouze v pátek a v období půstů, si ho odpírali. V neděli a o křesťanských svátcích se zase „rozšoupli“. A v čem se jídelníček ve středověku lišil od toho našeho nejvíce? Nejedlo se maso s přílohami – takže například taková kaše se podávala jako samostatný chod.
Poctivá Anežka Přemyslovna
Pokud jde o půsty, ty se začaly dodržovat poctivě až v pozdním středověku. V době, kdy žila Anežka Přemyslovna (13. století), ještě nebyly tak obvyklé. To například Anežku velmi trápilo, a v době adventu, kdy všichni dvořané požívali maso, jediná ona se postila o chlebu a víně. Když pak založila klášter, zpočátku trvala na tom, aby se tam jedlo pouze jednou denně, ale papež tehdy povolil, aby se mohlo v neděli a svátek jíst dvakrát za den. Samotná Anežka ale prosté stravě zůstala věrná a jedla především chléb, cibuli nebo jinou zeleninu.
Středověké půsty ovšem byly pokládány za vítězství ducha nad tělesnými choutkami, dietní důvod neměly žádný. Ve středověku býval půst každou středu a pátek, v západní církvi také v sobotu. Půsty měly různou kvalitu a rozlišovala se i zdrženlivost. Někdy bylo dovoleno najíst se dosyta jednou za den, ale ne před polednem (nepřipomíná vám to přerušovaný půst?), víno nebylo zapovězeno. V pátek se nesmělo pít mléko, vařit jídla s mlékem a jíst mléčné výrobky, postním jídlem byli ale ryby, raci a hlemýždi. Za postní jídlo se považovali i vodní ptáci, například divoké kachny. Zakázány byly živočišné tuky, sádlo a máslo.
Oblíbená zelenina? Zelí a špenát
Pokud jde o zeleninu, ve středověku se většina rostlin nepěstovala, ale sbírala. Ať už šlo o kopřivu, kozlík, polníček, lebedu, šťovík, řeřichu, bolševník, dobromysl, pryskyřník, petržel – lidé je sbírali a využívali v kuchyni. Pojídaly se listy, kořeny i plody. Důležitou součást lidové výživy tehdy tvořily salát, špenát a zelí. Špenát se ovšem nepřipravoval jako dnes, ale vařila se z jeho listů kaše. Po celý středověk byla součástí lidové kuchyně kopřiva, která se upravovala jako salát nebo špenát, podobně jako dnes. A v jídelníčku tehdy nesmělo chybět zelí. Na zahrádkách se sklízela řepa, kapusta, dýně a okurky, nechyběl ani česnek a cibule. Od 14. století se zelí také nakládalo a jedli ho nejen prostí lidé, ale i šlechtici a měšťané. V oblibě bylo vařené, smažené i cukrované, nebo se smetanou.
Žranice vedoucí k obezitě
Přestože se ve středověku omezovali lidí na dvě jídla denně, šlechta obvykle začínala „večeřet“ už kolem třetí odpoledne, a jedla tak dlouho, dokud se nezačalo stmívat. Není divu, že se už tenkrát rozmáhala obezita. Nejznámějším "tlouštíkem" byl Jiří z Poděbrad, který byl tak obézní, že nevsedl ani na koně. Ovšem už tehdy existovaly metody, jak se zbavit nadbytečných kilogramů. Někteří přestali jíst a přijímali jen tekutiny s vínem, mezi další dietní metody patřilo pouštění žilou, přikládání pijavic i klystýr a později i projímadla. Ovšem byli i tací, kteří zdravé návyky ve stravování poctivě dodržovali. Karel IV. byl jedním z nich. Na doporučení dvorního lékaře si dopřával dostatek pohybu a udržoval v jídle i pití střídmost. A pokud už se musel zúčastnit nějaké "žranice" na oslavě, další den si dopřál půst.
Zdroj: Vlasta.cz, https://www.researchgate.net/publication/356873109_Food_and_Meals_in_Czech_Lands_from_a_Cultural-Historical_Perspective, https://www.castlesandmanorhouses.com/life_04_food.htm, Magdalena Beranová, Jídlo a pití v pravěku a středověku, 2008, Academia, Medieval Cookbook, British Museum Press, 2012
