Náhle ji překvapily zdravotní potíže. Doslova. Jindřiška totiž nebyla nikdy nějak vážněji nemocná. „Praktická lékařka mě poslala na internu a já absolvovala kolečko vyšetření. Občasným bolestem břicha jsem nepřikládala velkou váhu, dokud jsem je byla schopná přestát. Teď to ale bylo jiné a zdrcující diagnóza to potvrdila: rakovina střev. Okamžitě jsem šla pod kudlu…“

Čtěte také

Nenechte se nalákat jen cenou... Přemýšlejte, které kousky oblečení opravdu potřebujete

Čtěte také

Zdena (54): Kamarádka je závislá na second handu. Z bytu má skladiště

Dopadlo to dobře

„Věřím, že to bude dobré,“ prohlásil primář, když se Jindřiška probrala z narkózy. „Museli jsme vám udělat umělý vývod, ale nebojte se, jakmile bude vše v pořádku, zase vás dáme do původního stavu,“ smál se.

„Zjevně byl s výsledkem operace spokojený. A já se rozbrečela štěstím… Po návratu domů jsem byla slabá jako moucha, ale snažila jsem se všechno zvládnout sama. Občas zaskočila dcera a pomohla mi. Ovšem můj muž byl v práci stále déle a déle, jako by se bál jít domů.“ Jindřišku to zaskočilo. „Vždycky jsme táhli za jeden provaz, já tedy asi o něco víc, ale tohle už je zkrátka úděl nás ženských. Nikdy jsem si na nic nestěžovala a jela podle scénáře – práce, děti, úklid, vaření, sem tam polechtat mužské ego. Myslela jsem si, že je to tak správně, nikdy jsem nečekala vděk. Ale nevděk také ne,“ smutně konstatuje unavená Jindřiška.  

Čtěte také

První oficiální Miss Českoslovenka Alžbeta Štrkulová

Čtěte také

První československá Miss Alžbeta Štrkulová: Proč vyhrála a jaký měla osud

Přišel šok. S kým jsem dosud žila?

„Pak jsem náhodou zahlédla svého muže z autobusu, když jsem jela do nemocnice na kontrolu. Byl zavěšený do nějaké ženské, šťastně se smáli, líbali se… Udělalo se mi zle.“ Večer na manžela udeřila a nestačila se divit, vystartoval na ni: „Co sis myslela? Že budu žít se ženskou, která má na břiše to odporné zařízení? Ani náhodou! Já jsem ještě chlap k použití! Ale rozvádět se nechci, nestojí to za to. Všichni, co měli to, co ty, brzy skončili na hřbitově,“ prohlásil sobecky a odešel. Jindřiška celou noc probrečela a hlavou se jí honilo jen jedno – opravdu je diagnóza tak nesmiřitelná?

Druhý den odjela do nemocnice. „Proč mi lžete, pane doktore?“ spustila na lékaře. „Já dobře vím, že mi zbývá pár měsíců!“ Doktor se na ni udiveně podíval a pak dost ostře vyjel: „Jakpak jste na tohle přišla? To vám řekl někdo zasvěcený? Opak je pravdou! Čeká vás reoperace, při které vám vývod neboli stomii odstraníme. Budete jako dřív!“ Jindřiška doktora radostí objala. Na operaci šla za dva týdny. Doma jí sice nikdo nečekal, ale dcera a snacha uklidily a vše připravily na její příjezd. „A já se pomalu začala vracet do normálu. Bez manžela, ale šťastná, s vědomím, že zdraví je jen jedno a nikdo mi nestojí za to, abych se trápila.“

Čtěte také

Dělala jsem vše, co jsem jim na očích viděla. Když jsem ale potřebovala pomoc já...

Čtěte také

Elena (48): Rozmazlila jsem si rodinu. Najednou mi došlo, že dělám jen služku

Miláčku, potřebuju tě!

Manžel se odstěhoval bůhvíkam, neozýval se Jindřišce ani dětem. „Byla jsem šťastná, že jsem se uzdravila, a jeho jsem bez lítosti vyškrtla ze svého života.“ Objevil se skoro po dvou letech. Jarmila se vracela z procházky a on stál před domem. „Ahoj,“ začal rozpačitě. „Chtěl bych se vrátit k tobě. Domů,“ řekl.

„Ale ty už tady nejsi doma a já tě zpátky nechci,“ odpověděla Jindřiška.

„Já tě potřebuju!“ vykřikl. „Jsem nemocný, mám po operaci prostaty!“

Čtěte také

Péče o rodiče může dát zabrat

Čtěte také

Zuzana (59): Péči o tatínka nezvládám. A on mi to vůbec neulehčuje

Příliš pozdě na návrat

„Ne, nepřála jsem mu to. Ale samozřejmě mi blesklo hlavou, že to má zpět i s úroky. Řekla jsem mu, že mnou opovrhoval a zbaběle utekl.“

„Když jsme oba nemocní, můžeme se podporovat,“ navrhl Jindřišce manžel. „Já potřebuju, aby se o mě někdo postaral!“

To už bylo na Jindřišku příliš. „Nikdy nezapomenu, jak ses zachoval, když jsem onemocněla. A co všechno hnusného jsi byl schopen mi říct. Nestojím o tebe!“ Jak moc se jí ulevilo. Uvědomila si, že je teď mnohem silnější. „Co s ním je dnes, nevím, nezajímá mě to. Žiju si svůj život.“

Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková

Příběh Jindřišky je příběhem velké odvahy. Zvládnout takto náročnou životní situaci, a ještě přitom zůstat sám, to chce pořádnou dávku kuráže, kterou v sobě Jindřiška naštěstí našla. Z jejího vyprávění je patrné, že i když to bylo náročné, vyšla z celé situace velice posilněna. To, jak se postaví k návratu manžela, má nyní plně ve svých rukách.

V tuto chvíli je paní celé situace ona, a pokud by se rozhodla dát manželovi ještě jednu šanci, je velice pravděpodobné, že se jejich vztah bude muset od základu změnit, aby v něm byli oba šťastní. Každopádně Jindřišce přeji, ať je moc šťastná a užívá si i nadále každého dne naplno.

Kontakt: www.katerinabelkova.cz