Dnes by o něm psal pravděpodobně bulvár a jeho soukromý život by se stal majetkem všech. Narodil se v roce 1926 na Slovensku v rodině vojáka z povolání. I proto se rodina hodně stěhovala. Odmaturoval už v Praze na gymnáziu, ale mnohem víc než vojenský dril ho přitahovaly divadelní múzy. Ještě za druhé světové války působil jako statista v divadle Uránie, odkud se dostal do Divadla pražského předměstí.

Jak píše Robert Rohál v knize Jiřina Švorcová a ti druzí, úspěšně zvládl i přijímačky na DAMU, kterou ukončil v roce 1947. Poté získal angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, kde vydržel rok, a pak odešel do Ostravy. Poté musel narukoval na vojnu, ale působil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Odtud zamířil do Divadla na Vinohradech, kde vydržel patnáct let.

Přitažlivý milovník

Právě působení v tomto divadle popsal jako nejkrásnější období. Po patnácti letech odešel do Divadla E. F. Buriana, hostoval také v Kladně a od roku 1972 účinkoval v Národním divadle. Ještě když působil ve vinohradském divadle, hrál většinou mladé milovníky, kteří se perou se životem. A jako milovník se choval i v soukromí. Jeho milenkou byla i Jiřina Švorcová, která se do něj bezhlavě zamilovala navzdory tomu, že byla vdaná.

Jiří Vala ale nehrál jen milovníky, i když právě jako milovník si dokázal podmanit mnohé divačky, které okouzlil svým šarmem. Uspěl i v charakterních rolích v divadle a později dokonce působil jako pedagog na pražské konzervatoři.

Největší mužská hvězda

Zářil samozřejmě i ve filmu, kde si získal pověst nejmužnější hvězdy naší kinematografie. Vidět jsme ho mohli ve filmech Touha s Janou Brejchovou, Král Šumavy s Jiřinou Švorcovou či Smyk. Právě v posledně jmenovaném si prosadil svůj námět a napsal si i scénář. Ve špionážním snímku se s Valou objevila kromě Švorcové také Jiřina Jirásková. I ta se nechala okouzlit jeho charismatem a přebrala ho Švorcové.

Aférek měl Jiří Vala za život dost a dost, oženil se až po čtyřicítce s herečkou Emílií Skálovou, která byla o hodně mladší a s níž vydržel až do smrti. Měli syna Viktora, který se narodil v roce 1974. Vala měl veselou povahu a ve společnosti platil za zábavného. Byl také fanouškem fotbalového klubu Bohemians a v roce 1965 byl prvním předsedu Klokan-klubu.

Plodné „šedesátky“

Výrazné role pak dostal v šedesátých letech, například ve snímcích Otakara Vávry Policejní hodina a Noční host. A dodnes si můžeme vychutnávat jeho podání elegantního majora Exnera v detektivním snímku Poklad byzantského kupce. V roce 1968 si zahrál ve Sňatcích z rozumu. V době normalizace poněkud ustoupil z výsluní, kde se hřál poměrně dlouho. Objevil se v televizním seriálu Nejmladší z rodu Hamrů, Zákony pohybu či Inženýrská odysea, kde ale nehrál hlavní role.

V sedmdesátých letech se objevil v roli trenéra v komedii Metráček či ve snímku Aféry mé ženy s Libuší Švormovou. Osmdesátá léta už byla slabá, natočil jen dva filmy a dva seriály. Byl nervózní a stres si začal léčit alkoholem a léky. Objevil se v seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), v roce 1986 v seriálu Zlá krev. Naposledy si zahrál v komedii Vrať se do hrobu z roku 1989. Po pádu komunismu zahořkl a už nehrál. Navíc těžce onemocněl s očima a měl i mozkovou příhodu a rakovinu. Zemřel v nedožitých 77 letech v roce 2003.

Použitá literatura: Robert Rohál: Jiřina Švorcová a ti druzí, nakladatelství XYZ, 2011.