Narodila se v roce 1905 v rodině, kde sice nebyla bída, ale zbytečně se neutrácelo. Peníze se ale vždy našly na kulturu. Jeden dědeček byl sochař, druhý pracoval jako operní korepetitor, který muziku také skládal. Maminka krásně zpívala a otec zase pěkně maloval. Jiřina tedy měla ulehčenou pozici, protože rodiče nemusela přesvědčovat o tom, že by ráda hrála. A talent projevovala už odmalička – i když nejdřív se zdálo, že se bude věnovat zpěvu. Pět let ho studovala na konzervatoři, kde si ale pedagogové všimli i jejího hereckého talentu. Začala tedy studovat ještě činohru.

První místo v opeře

Hned po škole odešla do Brna, kde získala angažmá v opeře, kde si jí všiml šéf činohry Národního divadla Karel Hugo Hilar. Všiml si, že Jiřina je nejen talentovaná zpěvačka, ale taky herečka. Z Brna tedy zamířila do Prahy a rozhodla se věnovat jen herectví. Možná k tomu přispěly také problémy s hlasivkami, takže nemohla zpívat operu. Všechno zlé je k něčemu dobré a právě nakřáplý hlas, způsobený onemocněním hlasivek, herečku odlišil od ostatních kolegyň. Začala hrát v avantgardním divadle DaDa, kde získala spoustu zkušeností. Šéf činohry Národního divadla byl ale vytrvalý a v roce 1928 jí nabídl místo znova. Tentokrát přijala.

Čtěte také

Dnešní babičky vychovávaly své děti přísněji

Čtěte také

Jednu mu plácni a nech ho vyřvat. Proč babičky požadují větší přísnost

Talentovaná a atraktivní 

Na konci dvacátých let o ní napsala spisovatelka Marie Pujmanová, že Šejbalová je jednou z nejatraktivnějších hereček s velkým talentem a že má dobře našlápnuto k tomu, aby se z ní stala velká hvězda. Přirovnávali ji ke světové hvězdě a sex symbolu Marlene Dietrich. V Národním divadle hrála Jiřina až do roku 1971, kdy šla do důchodu. Ve filmu začínala pomaleji než ostatní herečky, většinu slavných rolí získala až po válce.

Od roku 1940 až do roku 1948 netočila, věnovala se jen divadlu. V roce 1948 se objevila po dlouhé pauze v komedii Hostinec U Kamenného stolu, kde si zahrála hostinskou Boženku. Poté přicházely opět nevýrazné role, ovšem pak přišel v roce 1957 film Vlčí jáma, který z ní udělal skutečnou hvězdu. Její výkon byl výjimečný a byla nominována na hlavní cenu na Mezinárodním festivalu v Benátkách. Tehdy jí cenu „vyfoukla“ o jeden hlas Sophia Loren. Následovaly role v dramatu Romeo, Julie a tma, Morálka paní Dubské či Taková láska. Její hvězda zářila naplno.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Adéla Elbel: Žena všechno zvládne. V tom jsme my Češky vychované

Herečka, kuchařka i žena vamp

Jak se uvádí v knize Hvězdy stříbrného plátna (Omega, 2014), v šedesátých letech hrála hlavně v komediích, předtím to byly role spíše psychologické. Vidět jsme ji mohli ve filmech Táto, sežeň štěně, výtečná byla ve snímcích Světáci či Zlatá svatba. Naposledy se objevila před kamerou v roce 1978 v dramatu Sólo pro starou dámu, který režíroval Václav Matějka, scénář napsal Drahoslav Makovička jí přímo na tělo. Kameramenem byl František Uldrich. Přestože se ve filmu objevily i další hvězdy, jako Dana Medřická, Marie Rosůlková či Alena Vránová, moc úspěšný nebyl.

Šejbalová se objevovala taky v televizi, například v seriálech Sňatky z rozumu, Jana Eyrová či v dramatu Františka Filipa Nezralé maliny. Nezapomenutelná je pak její role tetičky Otylky v seriálu Taková normální rodinka.

Byla nejen skvělá herečka, ale taky výtečně psala, především fejetony do časopisu Kultura. Jejím dalším talentem a vášní bylo vaření a v roce 1969 vydala kuchařku Vaříme na chatě. Pokud jde o muže, jejím životem jich prošlo hodně. Románky prý prožila se Zdeňkem Štěpánkem, R. A. Dvorským, Karlem Hašlerem, obdivovali ji továrníci či ministři. Jejím manželem se ale už za války stal advokát Jaroslav Pipek, který ji velmi miloval a dokázal skousnout téměř cokoli. Prožili spolu třicet let, až do jeho smrti. Jiřina svého muže přežila jen o několik let a zemřela v roce 1981.

Čtěte také

Aňa Geislerová

Čtěte také

Co si Aňa Geislerová myslí o manželství, proč se vzali tajně a nikomu to neřekli