Ivin život před dětmi byl hlavně ve znamení cestování, především kvůli práci, a to teď při péči o holky nepřipadá v úvahu. Ostatně Jitka měla pocit, že se nacestovala už dost a že je vlastně docela spokojená ve svém 3+1 s výhledem na české hory.

Kam po mateřské?

„Co já ale budu vlastně dělat? Vždyť už nic neumím!“ Takové a podobné myšlenky se Ivě s koncem mateřské honily hlavou. Mezi narozením obou dcer krátce vypomáhala kamarádce v obchodě, ale při druhé mateřské se zase úplně oddala péči o děti a domácnost. Dětem samozřejmě podomácku vyváří a ve volných chvílích vymýšlí aktivity, aby se holky nenudily. Rozvozy na kroužky také stojí nějaký čas – do baletu, na angličtinu pro nejmenší, do keramické dílničky. Ivu oproti mnoha jiným maminkám dokonce opravdu baví dělat se starší dcerou úkoly a přitom vymýšlet program pro tu menší.

Ale konec mateřské se blížil a Iva pociťovala stále větší potřebu dát svému životu nový směr. V noci nemohla spát a hlavou se jí honily myšlenky, jak a kde po takové době znovu začít. S prací, s životem, na koho se obrátit. A jak vlastně skloubit péči o dvě holky s prací a nezbláznit se.

Čtěte také

Zhubnout je někdy jednodušší než si myslíte

Čtěte také

Po páté se jíst může a snídat se nemusí! Pět omylů o hubnutí, kterým nevěřte

Nevím, co chci, a jsem z toho zoufalá

Každé ráno se pravidelně a víceméně odhodlaně vrhala k počítači a studovala pracovní nabídky. „Doufala jsem, že mě nějaká práce osloví, ale… Která pozice by pro mě byla vhodná, když už by mě nakrásně přijali. Vždyť nic neumím a to málo jsem za těch pár let zapomněla,“ neskrývala obavy Iva. „Asistentka? Administrativní výpomoc? Pracovat ve školce? Recepční? Prodejce zájezdů? Pracovnice call centra? Některé pozice jsou na směny, jiné málo ohodnocené, další moc daleko od bydliště.“ Jitka byla vždy po průběžném několikahodinovém hledání zoufalejší než předtím. Navíc si také neuměla představit, jaké to bude, až „odejde“ od svých holek a nebude se jim moc tolik věnovat. Vždyť ji ještě tolik potřebují!

Poradila kamarádka

Takové zlomové období zažívá po mateřské spousta žen. U Ivy to bylo složitější o fakt, že je na své dvě dcerky sama. Své pochyby řešila průběžně s kamarádkami, a když začalo jít do tuhého, jedna z nejlepších přítelkyň Alena si vzpomněla, že její známé pomohla až mediátorka. Rozdmýchala její pochyby a navedla ji správným směrem. Iva si tedy vzala kontakt a svěřila se do rukou odborníka. A jak sama říká, dodnes je za radu Aleny vděčná.

Čtěte také

Mix materiálů

Čtěte také

Nebojte se zaujmout neotřelými kombinacemi. Mix materiálů sluší právě baculkám

Pohled odborníka: Helena Theunissen, mediátorka a life koučka

Když za mnou Iva přišla, byla skutečně zoufalá. Po pracovní stránce si připadala zbytečná na světě. Nevěděla, kterým směrem se vydat. První, co jsme spolu udělaly, bylo to, že jsme zastavily bezhlavé hledání práce na internetu. A položily si základní otázky: Co všechno má Iva v životopise? Jaké věci tam ještě patří, ale obvykle se do životopisu nedávají? Jak to bude mít Iva s časem na práci, když pečuje sama o dvě malé děti? A kdo jí může s péčí o holky pomoci? Co Ivu baví a při jaké činnosti ztrácí pojem o čase? O čem říkají lidé okolo Ivy, že jí jde samo? Jak by měl vypadat její ideální týden, co by v něm nutně mělo být? Komu a co ze svého okolí v dobrém závidí?

Takové a podobné otázky pomalu přiváděly Ivu k hlubšímu zamyšlení nad svými schopnostmi a dovednostmi a také nad její pracovní minulostí. Díky revizi svého životopisu si Jitka uvědomila svoje kvality, v čem je dobrá a co ještě pořád umí a co naopak už ve své další praxi používat nechce. Poznala také, že za současného nastavení je práce na hlavní pracovní poměr vyloučena a že se bude muset ohlédnout po práci na zkrácený úvazek či vlastní podnikání. Ivina maminka se nabídla, že jí bude s dcerami více pomáhat, například vyzvedáváním z družiny nebo doprovodem na kroužek. To Ivě, která byla zvyklá si vše zajišťovat sama, značně rozvázalo ruce. A začala litovat, proč si o drobnou pomoc neřekla dříve.

Největším překvapením ale pro Ivu bylo, že si doposud neuvědomovala jednu ze svých velkých dovedností, kterou považovala za samozřejmou, ne zvláště zajímavou. Iva umí skvěle plést. Odmala oblékala panenky do svých kreací. Na holky pletla svetry, šálky, rukavice, kulichy, prostě kdeco. A ostatní jí to vždy velmi chválili, podivovali se nad její zručností. A ona sama to přitom za bůhvíco nepovažovala. Jednou dokonce jeden svetr prodala, ale jen za cenu vlny. Bylo jí blbé říct si o něco navíc. A tady se Ivě začala rýsovat její další cesta. Právě tohle ji nejvíce bavilo, to jí šlo a ostatní jí to pochvalovali.

Díky odvaze pouštět se do neznáma, kterou zažila ještě jako cestovní delegátka, se Iva vrhla do podnikání s vlastnoručně upleteným oblečením. Vytvořila si účty na sociálních sítích, s pomocí kamaráda i vlastní e-shop. Začala jezdit na sobotní trhy, kde své výrobky nabízí. Svůj čas si organizuje podle sebe, má čas na holky a teď začala přemýšlet o kurzech pletení pro veřejnost.

Kontakt: www.helenatheunissen.cz