„S Liborem jsme se seznámili, když mi bylo 27 let, je o deset roků starší, ale dřív mi to vůbec nevadilo. Rád sportuje a byl vždycky plný energie. Samozřejmě se náš vztah postupně vyvíjel, jako každý. Počáteční bláznivá zamilovanost postupně vyprchala, ale pořád jsme se měli rádi, vychovávali jsme spolu syna a měli jsme podobné koníčky a stejné přátele,“ začíná Johana s vyprávěním příběhu.

Manžel nemá o nic zájem

V posledních třech letech ale ztrácel Libor o všechno zájem, zlenivěl, už nechtěl ani sportovat. Johaně začala vadit ztráta pozornosti a zájmu, které jí Libor dříve věnoval. „I když jste s někým tak dlouho jako my dva, tak si stejně přejete, aby vás partner miloval a občas vám dal najevo, že se mu pořád líbíte, že vás má rád, aby vás vzal někdy do společnosti nebo jen na romantickou večeři. Libor ale hrozně zlenivěl a myslím si, že je přesvědčený, že má prostě své jisté a už se o vztah nemusí starat. Snažila jsem se několikrát navrhnout, že pojedeme někam na prodloužený víkend nebo že se přihlásíme na taneční kurzy… ale Libor neměl o nic zájem,“ pokračuje Johana.

Johana pracuje jako účetní ve větší firmě a v práci má i přátele, tráví spolu čas i po pracovní době, s některými jezdí i na dovolené, protože Liborovi se už nikam nechce. „Před dvěma lety nastoupil k nám do firmy mladý kolega, byl čerstvě po vysoké škole, takový hezounek, vlastně skoro ve věku mého syna. Když jsem se s ním seznamovala, ani ve snu by mě nenapadlo, co se bude dít dál.“

Na oslavě mých narozenin přeskočila jiskra

Dva měsíce po nástupu nového kolegy do firmy slavila Johana padesáté narozeniny. Jako tradičně je kromě rodiny slavila také s kolegy z práce. „Uspořádala jsem oslavu v našem oblíbeném podniku nedaleko kanceláře a domluvila jsem se s kamarádem, že nám zahraje se svou kapelou. Pozvala jsem asi 25 lidí z práce a kolegyně přivedla i Marka – nového mladého kolegu.“

Večírek byl v plném proudu, všichni tančili a bavili se. „Asi kolem půlnoci za mnou Marek přišel a pozval mě na drink, byla jsem v dobré náladě, tak jsem udělala nějaký vtip ve smyslu, jestli mu ho vůbec prodají, když vypadá tak mladě. Marek se na mě překvapeně podíval a objednal dvě skleničky vína. Docela dlouho jsme si na baru povídali a mezitím většina kolegů odešla, až jsme zůstali u baru sami. Musím říct, že jsem se skvěle bavila, měl v sobě nadšení, byl plný elánu, vyprávěl mi historky z cestování.“ Marek se potom nabídl, že s Johanou počká na taxík, nakonec se ukázalo, že mají stejnou cestu, tak se dohodli, že se svezou společně. „V taxíku jsme si povídali dál a Marek mě najednou políbil, překvapilo mě to, protože jsem něco podobného nečekala, ale musím říct, že mi to i zalichotilo. Vystoupila jsem z auta a rozhodla jsem se, že to hodím za hlavu, přesvědčovala jsem se, že se vlastně nic nestalo,“ vzpomíná Johana.

Scházíme se už dva roky

Když šla Johana v pondělí do práce, říkala si, že se bude chovat, jako by se nic nestalo, Marek si to možná ani nebude pamatovat, přeci jen byli oba ovínění. „Když jsem přišla do práce, všichni se mě ptali, jak dopadl večírek, do kdy jsem slavila, jak jsem si užila rodinnou oslavu. Nic zvláštního se nedělo. Před polednem mi přišel e-mail od Marka. Psal, jak moc si večírek užil a že by se se mnou chtěl zase sejít. Koukala jsem na to jako opařená a vůbec jsem nevěděla, co mu odpovědět. Po pár hodinách jsem mu napsala, že to není dobrý nápad, že jsem se bavila taky, ale že jsem vdaná a o tolik starší…

Napsal, že mu to nevadí a že nemyslí od pátečního večera na nic jiného, než že mě pozve na skleničku.“ Vyměnili si společně několik podobných e-mailů, nakonec se Johana nechala přesvědčit, na schůzku šla ale s tím, že to musí ukončit. „Snažila jsem se přesvědčit Marka a hlavně sebe, že je to nesmysl, ale nepovedlo se mi to ani v jednom případě. Už hrozně dlouho se na mě nikdo takhle nedíval a nechoval se ke mně s takovým zájmem a vášní jako on. Nakonec je z toho románek, který trvá doteď. Mám samozřejmě strach, že to zjistí někdo v práci nebo Libor, ale neumím si pomoc. Scházíme se na naší chatě, kam už manžel nechce jezdit. Nyní to neumím ukončit a děsím se toho, co bude dál. Marek mi nedávno řekl, že mě miluje, ale nechci, aby si se mnou zkazil život… Když jsme spolu, tak si to užívám, ale mám pak hrozné výčitky, jsem přece ve věku jeho matky. Nějak si neumím představit, co bude dál…,“ uzavírá Johana.

Názor odborníků

Názor odborníků

Psycholog a terapeut Mgr. Heřman Čadil
V dané situaci se nabízejí dvě krajní alternativy řešení. Na jedné straně románek okamžitě ukončit, na straně druhé si jej maximálně užít. Každý doporučí dle svých životních zkušeností a preferencí.

V celém příběhu není patrné, co vlastně chce Johana. Chce skutečně žít dalších 30 let s partnerem, který o nic nemá zájem? Chce fungovat na základě zvyku? Patrně tomu tak není, protože pak by nevznikl vztah s mladším kolegou, který ji naplňuje a funguje již dva roky.

Schopnost říci, jak chceme, aby vypadal náš život, čemu chceme věnovat náš čas, považuji za naprosto klíčové pro životní spokojenost. Je jedno, co tomu říkají ostatní a jak to pro ně vypadá. Oni mají svůj životní prostor a my zase náš. Někdo tomu říká životní vize, která udává směr, a jakmile se odchýlíme, víme, že jsme špatně. Jiní tomu říkají být v souladu se svými hodnotami. I ty má každý jiné, proto zde nehledejme jedno univerzální řešení. Není. A také to nevadí. Pokud jsme v souladu sami se sebou, pak jsme obvykle v klidu.

Johana si musí odpovědět sama sobě na otázku, jak má vypadat další etapa jejího života, a od toho se odvinou její další kroky. Na této cestě jí lze popřát jen hodně štěstí, protože pokud se rozhodne věci dotáhnout do konce, tak na jedné straně bude veliká bolest a na druhé straně patrně velké výčitky.

Kontakt: www.hermancadil.cz

Mediátorka Kateřina Bělková

V tuto chvíli bude pro vztah Johany a jejího muže zásadní komunikace. Je důležité, aby oba zpracovali své emoce a dopřáli si společný prostor a čas. Johaně bych doporučila, aby se pokusila s manželem toto téma odtabuizovat a otevřeně a upřímně mu řekla, jak se ve vztahu cítí, co v něm potřebuje a co si do budoucna přeje. Zároveň by měla s mužem mluvit také o tom, co ji do současné situace dovedlo a co by si přála v jejich vztahu změnit.

Konflikty jsou sice náročné, zároveň nás ale právě ony na naší cestě nejvíce posouvají. Proto pokud Johana nechce již dál žít v tomto němém vakuu, bude se muset přestat bát a debatu s manželem zahájit. Pokud je vůle na obou stranách, dají se zvládnout i na první pohled bezvýchodné situace, tato agónie je velmi bolestná. Pokud se jim podaří vše si vyříkat, měli by si následně nastavit i nová pravidla jejich vztahu. Lidé si občas myslí, že vztah je kouzelná skříňka, ve které najdou vše, po čem touží – lásku, porozumění, ochranu, bezpečí…

Pravda je však taková, že láska je skříňka, ve které najdou pouze to, co do ní sami dávají. Každopádně, pokud toto není možné, velmi bych jim doporučila, ať se obrátí na zkušeného vztahového odborníka nebo vztahového mediátora. Ten je bezpečně a citlivě provede touto ožehavou a bolestivou cestou, kterou potřebují projít, aby si přenastavili a přebudovali věci, které potřebují změnit a zpracovat.

Kontakt: www.katerinabelkova.cz