Výraznou hereckou osobnost Josefa Abrháma si vybral režisér Štěpán Skalský jako titulní postavu vůbec prvního životopisného filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze. V době, kdy vznikal tento unikátní rozhovor pro časopis Vlasta, byl film dokončen a probíhaly přípravy na jeho slavnostní premiéru chystanou ke stému výročí narození spisovatele a dramatika Karla Čapka v lednu 1990.

Jak napsala sama autorka rozhovoru Miluše Zindelová, Josef Abrhám byl pro tuto roli ideálním představitelem. Nejen proto, že se s Karlem Čapkem generačně sešel, ale herec nasál i klid, plachost a laskavost, vlastnosti tolik typické pro slavného spisovatele.

Četl jste rád dílo Karla Čapka a vytvořil jste někdy větší postavu ve filmové, televizní nebo divadelní podobě některé z jeho her?

Nečetl jsem zdaleka všechno, ale vždycky jsem obdivoval, jak zábavně a nápaditě se dokázal Karel Čapek dívat, vidět a rozpoznávat jakékoliv situace nebo jevy z lidského života. Poprvé jsem hrál ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu v divadle DISK na AMU, dvě role v částech Motýli a Mravenci. Bylo to myslím velmi pěkné představení, které mimochodem vyhrálo i festival divadelních škol v italské Parmě.

Když jste se rozhodoval pro přijetí scénáře filmu Člověk proti zkáze, měl jste další lákavé nabídky. Přesto jste všechny své úkoly upravil tak, abyste byl volný po celou dobu natáčení. Co vás k této roli tak přitáhlo, kvalita scénáře nebo to, že se režie dává objevitelskou cestou, tedy že jde vůbec o první filmovou biografii spisovatele?

Po přečtení scénáře – který se mi zdál zajímavý a objektivní – jsem si kladl otázku, jestli budu schopen podobou, ale také hlavně svými osobními a vnitřními možnostmi věrohodně a nezjednodušeně interpretovat tak velkou a tak dobře známou osobnost, jakou Karel Čapek byl. Po mnohých úvahách a konzultacích jsem se nakonec na tu riskantní cestu vydal…

Vím o vás, že jste svou postavu před zahájením natáčení důkladně studoval, nejen mimiku, chůzi, gesta, ale také dílo Karla Čapka. Pomohla vám tato studijní doba k lepšímu pochopení osobnosti našeho velkého spisovatele? A co vás při objevování vašeho Čapka-člověka nejvíce překvapilo?

Samozřejmě jsme usilovali o co největší vizuální podobnost, včetně jeho nemocí páteře poznamenaného způsobu chůze a pohybu hlavy, což navíc způsobovalo téměř trvalý pocit bolesti. Věřím, že i to mi pomohlo blíže pochopit jeho bohatý, ale i komplikovaný život.

Sledoval jste pokaždé denní práce. Pomáhaly vám ve vedení „přímky postavy“, v korekci další práce?

Všichni jsme byli zvědavi na první dílčí práce a výsledky natáčení, kdy jsme si ověřovali správnost a míru všech prostředků – od masky přes oblečení až po způsob dialogové interpretace. Musím říct, že nám ta vzrušující zvědavost vydržela až do konce.

Připadá mi, že slavní lidé, osobnosti, nemívají často právě šťastný život. Jako by sláva díla působila negativně na jejich osobní život, jejich osud. Zdá se vám tato „rovnice“ příznačná i pro život Karla Čapka?

Nevím, jestli taková rovnice je obecně platná, ale v případě Karla Čapka si myslím, že byl bohužel tragicky a osudově poznamenán svou mučivou chorobou. Ale osobní utrpení měl zcela jistě vyvážené svým úžasným talentem.

Znovu jste pro sebe objevoval spisovatele Čapka. Ztotožnil jste se s nějakou jeho myšlenkou, která vám uvízla pod kůží?

Pobavila mě Čapkova údajná poznámka adresovaná otci, který jako lékař byl zřejmě patřičně racionální v debatě o eventuálním posmrtném životě. Když skepticky takovou možnost zavrhoval, poznamenal syn Karel: „Já se nasměju, až ty jednou umřeš a zjistíš, že seš pořád živej…“

Byla spolupráce s režií v tomto snímku partnerská, nebo jste se podřizoval diktátu?

S potěšením mohu říct, že přestože jsem s režisérem Skalským pracoval poprvé, bylo to pro mne velmi krásné osobní i pracovní setkání – stejně tak i s paní Ladou, ženou režiséra, která neoddělitelně a neméně významně k tomuto setkání patřila. Celou dobu jsme se až překvapivě názorově shodovali a doplňovali, včetně nejjemnějších aspektů režijně-hereckého hlediska.

Zapůsobila na vás pietně udržovaná atmosféra vily Karla Čapka na Vinohradech, kde vám synovec Olgy Scheinpflugové dovolil natáčet scény filmu? Je opravdu autentičnost interiéru pro herce inspirativní?

To, že jsme měli možnost natáčet v autentickém prostředí Čapkovy vily, na mne působilo mimořádně. Nikdy předtím jsem tam nebyl. Procházel jsem první den prostorami domu s jakýmsi zjitřeným pocitem faktu, že na co mi oko padlo či co jsem vzal do ruky, měl v ruce Karel Čapek nebo Olga Scheinpflugová. A když jsem seděl za jeho psacím stolem, v jeho křesle, psal jeho okousaným dřevěným perem a pil z jeho šálku kávu, tak se mi i vsedě ještě dost dlouho třásla kolena. To byl pro mne jeden z největších zážitků…

Ve filmu Štěpána Skalského Člověk proti zkáze vystupuje kolem stovky postav. Kromě Josefa Abrháma v titulní roli se ve filmu objevila Hana Maciuchová, Věra Galatíková, František Řehák, Svatopluk Beneš, Libuše Šafránková a další slavní čeští herci a herečky.

ZDROJ: Časopis Vlasta