Mám tchyni, vycházíme spolu celkem dobře, jen s mojí pětiletou dcerou to moc neumí. V létě jsme ji s mužem poprosili, zda by si ji mohla vzít na víkend. Neměla s tím problém, my se trochu báli. Proč? Protože hned při odjezdu, kdy naše dcera plakala, že se jí bude stýskat, jí maminka mého muže dorazila větou: „To jsem myslela, že už jsi velká holka a ne takové mimino!“ Co myslíte, pomohlo to? Ne, mělo to úplně opačný efekt, začala brečet ještě víc. Bylo jí to líto. Logicky. A to je přesně ono. Tchyně je hodná, ale často říká věty, které zraňují. Jaké to jsou?

Čtěte také

Markéta Grosmanová

Čtěte také

Jaké jsou dnešní babičky? Umí pěstovat marihuanu nebo mají slepice jako Klusovi?

Přestaň brečet! To jsi chlap? Kluci přece nepláčou! 

Také tvrdíte, že kluci nepláčou? A proč by nemohli dát najevo emoce? Je snad lepší je zadržovat? Ne! Vlastně kdykoliv, když dítě pláče – ať už holka, nebo kluk – není dobré mu říkat: „Přestaň!“ Nebo ho přesvědčovat, že „to přece nic není“, nebo ještě hůř říkat mu, že „brečí jen mimina“. Pláč je přirozený, ano, dokonce i pro kluky. I pro vás, pokud vás tedy rodiče neučili ho zadržovat. A věřte, že děti rozhodně nepláčou s úmyslem vás naštvat nebo vytočit.

Co tedy dětem dětem říkat? „A co třeba neříkat nic? A místo toho pohladit, přitulit. Emoce nemáme schválně. Nikdo nechce být smutný či nahněvaný, nikdo se schválně nebojí. Emoce se nám zkrátka dějí a nezbývá, než je respektovat, u sebe samých stejně jako u dětí. Můžeme je učit své emoce přijatelným způsobem vyjadřovat, ale potlačovat bychom je neměli, to většinou nakonec udělá nějakou neplechu,“ radí psycholožka Pavla Koucká.

Čtěte také

Dnešní babičky vychovávaly své děti přísněji

Čtěte také

Jednu mu plácni a nech ho vyřvat. Proč babičky požadují větší přísnost

Jsi přecitlivělý/á. A mohou za to rodiče 

Nesuďte, neškatulkujte. Když se dítěti něco nepovede, není hned nešikovné, když mu přijde něco líto a pláče, nemusí být hned přicitlivělé. Já se třeba dozvěděla, že dcera je lítostivá a plačtivá kvůli naší výchově. A není to náhodou naopak? Že to třeba babička tak dlouho opakovala, až se to doopravdy stalo? „Dítě nám věří, a když ho nějak onálepkujeme, třeba citlivkou, tak se s tím pravděpodobně identifikuje. A co by nebrečelo a nefňukalo, když je ta citlivka? To se přece patří, ne?,“ říká Koucká.

Čtěte také

Nemluvte rodičům do výchovy, je to jejich věc

Čtěte také

Snacha nechce, abych mluvila do výchovy. Přijměte roli babičky, radí psycholog

To táta v tvém věku už uměl…

A máme tu velmi oblíbenou kategorii – srovnávání. Prarodiče strašně rádi srovnávají dovednosti svých vnoučat, nebo je porovnávají s dovednostmi jejich syna či dcery, když byli malí: „To táta v tvém věku už jezdil na kole, Anička už pěkně čte a to je mladší.“ Pravděpodobně to nemyslí zle, chtějí třeba jen motivovat k tomu, aby to ten pomalejší rychle dohnal, ale i tahle cesta není ta nejlepší. Proč? „Tak třeba proto, že to kazí vztah k osobě, jež je nám dávána za příklad. Nebo proto, že to může vyvolat u dítěte odpor, který nemotivuje, ale naopak blokuje. Každé dítě je navíc jiné. Proč by mělo být stejné jako Anička? Nebo jako táta v jeho věku? Táta je jiný, byly jiné okolnosti a tak dále,“ upozorňuje psycholožka.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Láska před lety a dnes: jaké námluvy zažívaly naše prababičky?

Buď hodný, nebo už tě nikdy nebudu hlídat!

Nechová se vnouček podle vašich představ? Křičí, běhá, neposedí… Možná už jste se přistihli, jak říkáte: „Nezlob, nebo už tě nikdy nebudu hlídat!“ nebo „Nekřič, nebo už ti nikdy nekoupím zmrzlinu!“ Ani tohle není nejlepší cesta. „Takový krásný protimluv říká: Nikdy neříkej nikdy! Ale vážně, není vhodné vyhrožovat, notabene tím, co stejně nehodláme splnit. Není vhodné odpírat dítěti svou přítomnost a lásku, když se nechová přesně podle našich přestav. A nešikovné je i samo slovo ‚nezlob‘. Protože co to je zlobení? Buďme konkrétnější, když po dítěti něco vyžadujeme,“ radí Pavla Koucká.

Čtěte také

A teď už budete mít miminko?

Čtěte také

Kdy už budete mít dítě, ptají se babičky. Nedochází jim, jak to může ublížit