„Na sezeních s klienty jednoznačně vidím, že za posledních deset let přibývá žen, které mají na sex chuť častěji než jejich protějšek,“ potvrzuje sexkoučka Julie Gaia Poupětová. „Může to být dané změnami přitažlivosti ve vztahu, stresem, ale čím dál víc se objevují i situace, kdy mají muži oproti svým partnerkám méně zkušeností a kvůli tomu si připadají méněcenní.“

Asi nikdy v dějinách nenastaly tak příznivé podmínky pro bohatý a pestrý sexuální život jako v současnosti: společnost je liberální, osvěta široce dostupná, vibrátor se dá pořídit stejně snadno jako mixér. Sex je ve filmech, v reklamách, v osnovách pro základní školy. Jenom v našich ložnicích je ho, zdá se, čím dál tím méně. Sexuální „recese“ se týká celého vyspělého světa a téměř všech věkových kategorií, včetně teenagerů a mladých dospělých.

Čtěte také

Byla jste zvyklá na obdiv mužů a teď vám chybí?

Čtěte také

Nejhůře nesou stárnutí třídní krasavice, zvyklé na aplaus. Tak na ně buďme hodné

Stejně jako mnoho jiných negativních jevů dnešní doby i tento se dá svést na chytré telefony. V posteli dělají společnost až 60 procentům lidí a 24 procent z nás ve společnosti internetu dokonce usíná. Svou roli jistě hraje i nekonečná nabídka zábavy až do ložnice v podobě Netflixu a dalších streamovacích služeb. Ale upřímně – pokud dva lidé, kteří leží vedle sebe v posteli, touží se spolu pomilovat, Netflix ani chytrý telefon jim v tom nezabrání. Kam tedy mizí naše touha?

 

Čtěte také

Čtěte také

Budoucnost manželství: Jsou spolu šťastní, ale nežijí v jednom bytě

Byl sex za Husáka lepší?

Pokud si současné ženy stěžují na klesající zájem svých protějšků o sex, znamená to, že dříve byly spokojenější? To není tak úplně jisté. Profesorka východoevropských studií na Pensylvánské univerzitě Kristen Ghodsee před třemi lety zveřejnila studii, podle níž si ženy v zemích bývalého socialistického bloku užívaly lepší sexuální život a prožívaly častěji orgasmus než jejich vrstevnice na Západě či generace jejich dcer po roce 1989. Člověku se tomu úplně nechce věřit, když si vybaví soudružky s mávátky v prvomájovém průvodu, snaživé cvičenky na spartakiádě nebo krabicoidní hrdinky socialistické práce. Estetika normalizačního socialismu byla všechno, jenom ne sexy. Autorka argumentuje tím, že státem nařízená emancipace a vysoká zaměstnanost žen byla sexuálnímu životu prospěšná, protože podporovala myšlenku rovnosti mezi mužem a ženou. Nicméně, otázka je, zda si západní vědci „sex za socialismu“ trochu neidealizují. Ženy a dívky za železnou oponou bývaly k mužům ze Západu vstřícnější než ke svým krajanům, takže si mohli udělat falešnou představu.

Čtěte také

Polyamorie neboli láska k více osobám

Čtěte také

Když dva na lásku nestačí: Dokázala byste žít v netradičním svazku?

Julie Gaia Poupětová připouští, že ženy v socialistickém Československu mohly být se sexem spokojenější, důvod ale vidí jinde než v emancipaci a rovnosti: „Ženy z komunistických zemí měly mnohem menší přístup k informacím o sexu než ženy ze Západu. Měly tedy i mnohem menší očekávání, která bylo snadnější naplnit. Prostě od sexu nečekaly žádné zázraky. Mnohé z nich byly poměrně naivní, neměly ani potuchy, co vše je v sexu možné a jak se muži mohou k ženám při erotice chovat. Díky tomu bylo snadnější je uspokojit, což pochopitelně přinášelo větší radost i mužům,“ uvažuje.

Samozřejmě naše očekávání ohledně sexu jsou dnes větší než v dobách, kdy vrcholem erotiky na obrazovce byl chlupatý hrudník Petra Haničince v Ženě za pultem nebo Dáda Patrasová ve vaně ve Vrchní, prchni. A vyšší očekávání se pak tedy logicky častěji rozcházejí s realitou.

 

Čtěte také

Čtěte také

Svatba po padesátce: Příběhy nevěst, které už o životě něco vědí

Strážkyně rodinného krbu se bouří

„Většina toho, co jsme se učili o ženské sexualitě, prostě není pravda,“ říká antropoložka Wednesday Martin. „Počínaje dvěma základními tvrzeními: že muži mají silnější libido a že ženy lépe snášejí monogamii.“ Ostatně, není divu: sexualitou se až do poměrně nedávné doby zabývali výhradně muži. (První ženou na tomto poli byla americká lékařka Mary Calderone, která se v 60. letech stala průkopnicí sexuální výchovy.) Není tedy zas až tak překvapující, že kolem ženské sexuality vzniklo tolik falešných a v důsledku traumatizujících představ – například že orgasmus dosažený během pohlavního styku je jaksi hodnotnější než jakýkoli jiný.

Wednesday Martin se vymezuje zejména proti představě, že muž je rozený „lovec-rozsévač“, pro něhož je střídání partnerek jaksi přirozenější, zatímco žena jako ochránkyně rodinného krbu má být celoživotně spokojená s jediným partnerem: „Učili jsme se, že muži jsou ti, kdo potřebují pestrost a změnu, ale ukazuje se, že je to právě naopak. Ženy touží po rozmanitosti a dobrodružství přinejmenším stejně tak jako muži, možná i víc,“ říká. Dlouholetý monogamní vztah je podle ní stejně obtížný pro muže i ženy. Ale u žen se sexuální nuda častěji projevuje tím, že ztratí zájem o sex jako takový.

 

Čtěte také

Jak vypadá model současného muže? Jak se liší od toho dřívějšího?

Čtěte také

Soumrak mužů aneb jací jsou chlapi v roce 2020, tohle jsou nejčastější typy

Je to tak správně, miláčku?

Podle sociologického výzkumu, provedeného v USA, je v manželstvích, kde si oba partneři dělí povinnosti přesně půl na půl následující stav: žena sice cítí ke svému protějšku větší emocionální blízkost, ale současně ztrácí erotický zájem. Dvojice, v nichž muž vykonává práce považované za typicky ženské (třeba skládání prádla, žehlení, mytí nádobí), měly podle tohoto výzkumu v průměru o jeden a půl sexuálního styku za měsíc méně než ty ostatní.

„Rovnostářská manželství jsou podobná jako sociálně orientované státy: jsou založená na konsensuálním rozhodování, ohleduplnosti, otevřené diskusi. Jenže hodnoty, které vytvářejí dobrý sociální systém, nejsou vždy totožné s těmi, které podporují sexuál­ní touhu,“ říká výzkumnice a terapeut­ka Esther Perel a dodává: „Většinu z nás v ložnici vzrušují ty samé věci, proti kterým bychom na veřejnosti ostře protestovali.“

Čtěte také

Čtyřicet dva procent Čechů se pokusilo seznámit přes seznamku

Čtěte také

Dva roky chodila na rande přes seznamky. Jak nakonec našla toho pravého?

Jistě, můžeme si říci, že jde o poměrně luxusní problém. V zemi, kde velká část mužů stále vnímá starost o domácnost jako ženskou záležitost, s níž mohou při troše dobré vůle „pomáhat“, je možná předčasné zabývat se potížemi párů, kde muž, obrazně řečeno, myje nádobí až příliš často. Ale situace se postupně mění. A i když žena přes den vystupuje jako sebevědomá osobnost, úspěšná ve své profesi, může zároveň snít o roli bezbranné krásky podřizující se sexuálnímu nátlaku: „Čím víc máte moci a zodpovědnosti ve všech oblastech života, tím víc začíná být sexy submisivita,“ říká sexuoložka Pepper Schwartz. „Když nežijete v podřízenosti celý život, o to přitažlivější je si ji dopřát v ložnici.“ Možná i tím se dá vysvětlit celosvětová popularita románu a filmu Padesát odstínů šedi, v němž se rozehrává právě schéma submisivní dívenky v područí milionáře se zálibou v sado-maso sexu.

Více si přečtěte v aktuálním čísle časopisu Vlasta

Časopis Vlasta, číslo 42 Zdroj: VLM/ Vlasta