S Kamilou to jde od desíti k pěti. Těšila se, že si začne užívat života, chodit do divadel, na muziku… Že si konečně s manželem dopřejí delší dovolenou, sami dva. Zkrátka že si po těch letech strávených péčí o rodinu a hlavně děti užijí také trochu zábavy. Ale osud tomu chtěl jinak.
Brácha na baterky
V době, kdy starší Matěj opustil mama hotel a odjel na pár let sbírat zkušenosti do ciziny a mladší Ema se odstěhovala do podnájmu s přítelem, začala se u maminky projevovat demence. Sice šlo o počáteční stadium, ale to nikomu nepřidá. A všichni kolem si uvědomí, jaké asi budou konce. Kamila se pustila s vervou do studování literatury, chtěla vědět, jak nezvratný proces zpomalit.
Už tehdy ji zarazilo, jak se k maminčině nemoci staví její bratr Michal. Respektive jak se k ní točí zády a tváří se, jako by se nic nedělo. „Hele, brácho, je fajn, že jsme na to dva, a s tátou můžeme také počítat. Nemoc si nevybírá, ale pojďme to mamce trochu ulehčit,“ snažila se připomenout bratrovi, že i on má jisté povinnosti vůči rodičům. To se minulo účinkem. Když problém nechceš vidět, nevidíš ho. Přesně tak to má nastavené Michal.
Nemoc si našla i tatínka
Když Kamile konečně došlo, že na to bude sama, smířila se s osudem. Jenže to tehdy ještě netušila, že se zdravotní problémy nevyhnou ani tatínkovi. A že to bude mít setsakramentsky rychlý průběh. Strašidelná diagnóza demence ani nestačila na papíře zaschnout a rodina řešila dvojkombinaci artrózy a revmatu u tatínka. Výsledek? Starý pán polehává doma, dojít na nákup do nedalekého supermarketu je v jeho případě nadlidský výkon, i odpadky čekají v předsíni na Kamilu. Bratr se k problému staví pořád stejně, manžel Kamily je alespoň psychickou oporou, ale s konkrétní péčí o oba rodiče jí nepomůže.
Dlouhodobě neúnosná situace
Život mezi vlastní prací a domácností tatínka a maminky Kamilu natolik vyčerpává, že je na pokraji sil. Běžet z práce rovnou k rodičům na druhou šichtu nelze vydržet do nekonečna. Sama si moc dobře uvědomuje, že nějaké řešení musí přijít, jinak se zhroutí. Ale jaké? Nikdy by nedopustila, aby rodiče dožívali v nějakém starobním zařízení, ač by tam byla péče na úrovni. Kamila to bere tak, že se potomci mají postarat o ty, co jim věnovali čas a péči, že se sluší to rodičům vrátit. Ale sama to asi nezvládne.
Pohled odborníka: psychoterapeutka Mgr. Marta Mills
Pohled odborníka: psychoterapeutka Mgr. Marta Mills
Situace paní Kamily je opravdu velice náročná, vyčerpávající a nezáviděníhodná. Je to bohužel u nás častý jev, kdy ženy po padesátce místo toho, aby po odchodu dětí z rodinného hnízda vydechly, najíždí na druhou a ještě náročnější dlouholetou směnu péče o rodiče nebo i rodiče partnera, a jsou v této situaci velmi často samy.
Důležité je si uvědomit, že každodenní kolečko práce, vlastní rodiny a péče o rodiče se prostě nedá dlouhodobě vydržet, a že pokud se zhroutíte nebo onemocníte také, tak nepomůžete ani sobě, ani ostatním. Někdy je těžké si říci o pomoc, ale jsou chvíle, kdy prostě musíte. Nerespektujte, jak bratr situaci ignoruje, a domluvte se na nějaké formě pomoci, třeba i finanční, za kterou zaplatíte profesionální péči. Požádejte také svoje děti a manžela o pomoc, vždy se něco najde, i kdyby mělo jít o úplnou drobnost. A každá věc, kterou nemusíte dělat vy, se počítá.
Jednou za týden si najděte čas pro sebe, stačí i jen na dvě hodinky. Nádobí doma počká, rodiče budou mít oběd později, ale vy potřebujete nabít baterky a nikdo jiný to za vás udělat nemůže. Čistě prakticky se informujte, na jakou formu pomoci máte nárok od státu, od různých pečovatelských služeb až po stacionář pro rodiče. Je pochopitelné, že nechcete rodiče umístit do domova důchodců, ale je potřeba si tuto možnost příliš nezakazovat a brát ji jako možné budoucí východisko.
