Narodil se v červnu 1935 v Praze v rodině strojvůdce. To ostatně bylo první povolání, které chtěl dělat. Jak píše Robert Rohál v knize Mistři malých rolí, o prázdninách jezdil s tátou vlakem na trase Praha-Čerčany a pomáhal mu přikládat do kotle. Strojvůdcem se ale nestal, místo toho zamířil na Obchodní akademii, kde patřil k premiantům. V těsnopise byl tak dobrý, že mu dokonce nabídli místo v prezidentské kanceláři!
Jenže v té době, na začátku padesátých let, přičichl k divadlu. Chodil statoval do divadla v Nuslích a místo těsnopisu na Hradě se přihlásil na DAMU. Studium ukončil v roce 1957, a ve stejném ročníku s ním byla i Jiřina Bohdalová. Po škole dostal angažmá do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, odtud zamířil do Horáckého divadla v Jihlavě a pak do Brna, kde zůstal až do roku 1970.
Miloval kabaret
Kromě činohry byl také velmi hudebně talentovaný, zajímal ho kabaret a operetu. Pamětníci vzpomínali, že byl schopen z notového záznamu přečíst i 18 nástrojů pod sebou. Na Moravě pobyl poměrně dlouho, v Brně si zahrál ve Studiu 10, kabaretu Večerní Brno či v Redutě. Na jednom místě moc dlouho nevydržel, až v roce 1970 se vrátil do rodné Prahy, když dostal nabídku od Darka Vostřela do divadla Rokoko. Celkem vystřídal čtrnáct divadelních scén a on sám s nadsázkou říkal, že rozhodně nepatří k váhavcům, naopak na každou nabídku kývl.
Z Rokoka odešel do Divadla Na zábradlí, kde byl do roku 1978. Tam byl hodně spokojený, přesto si později zahrál ještě v Divadle ANC a Hudebním divadle v Karlíně. Tam to miloval i později, kdy už měl chatrné zdraví, a nemohl hrát. Ve své knize vzpomínek Karel Augusta vypráví, říká, že tam chodil pro radost. „To jsou pro mě skutečná světla ramp. Nesnáším, když se někdo na lidi od operety dívá svrchu. Musejí umět hrát, zpívat, tancovat, všechno, co k herectví patří.“
Kuchař i hostinský
Ještě než přišel z moravských divadel do pražských, objevil se v několika filmech, například Všichni dobří rodáci. Teprve v Praze ale přišly filmové žně. Šel doslova z filmu do filmu a stal se vyhledávaným hercem vedlejších rolí. Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Dívka na koštěti, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Holky z porcelánu, Páni kluci, Causa Králík a mnohé další. Celkem si zahrál asi ve stovce celovečerních filmů, většinou epizodní role. Představoval kuchaře, hostinské, saniťáka… každé roli dal maximum. Velkou roli dostal v roce 1982 v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku, kde měl za partnera Františka Peterku. V každé roli, v níž se objevil, působil přirozeně.
Jediné, co ho ničilo, byl alkohol. Popíjet začal už během svého moravského angažmá. Na jedné straně mohl v hospodách čerpat inspiraci pro své role, na druhé straně ztrácel zábrany a ničil si zdraví. Kvůli alkoholu se několikrát dostal do problémů, třeba když prohlásil, že Husák je vůl. Za to „dostal“ rok distanc, nesměl hrát. On se ale nehroutil a šel dělat rukama – pomáhal v hospodě, dokonce tam i vařil a udělal si dokonce kuchařské zkoušky. Byl to takový všeuměl a on s úsměvem říkal: „Vším, čím jsem byl, jsem byl rád. Ale svou největší lásku, divadlo, jsem neopouštěl nadlouho.“
Největší láskou? Divadlo
Objevil se také v televizních seriálech, například Rozpaky kuchaře Svatopluka, My všichni školou povinní, Vlak dětství a naděje či Život na zámku. Mezi největší přátele považoval Vladimíra Menšíka, Stellu Zázvorkovou, Josefa Beka, Lubomíra Lipského či Helenu Růžičkovou. O soukromí moc nehovořil, považoval ho za tabu. Ví se ale, že měl z prvního manželství dva syny, Karla a Jiřího. Po rozvodu žil s tanečnicí Dagmar, která byla o tři roky mladší, a s níž se potkal v ABC. Nemluvil o svých ženách, ale o dětství a kamarádech mluvil rád.
Kolem jeho vztahu k alkoholu se hodně spekulovalo, říkalo se, že kvůli milence nejedl a jen pil. Pravdou určitě je, že závislost na alkoholu nedokázal porazit. Chvíli sice abstinoval, ale když se jeho kamarádovi zabil syn, znova do toho spadl. Měsíc před třiašedesátými narozeninami, v květnu 1998, zemřel na selhání ledvin.
Zdroj: Robert Rohál, Mistři malých rolí, nakladatelství XYZ, 2005
