Karel Gott

Retro z vlasty - karel gott: lásku a hudbu může oddělit jen chladný člověk

O tom, jak se redaktorka časopisu Vlasta Miluše Zindelová snažila zrealizovat rozhovor se Zlatým slavíkem Karlem Gottem v přelomových letech 1989/1990, svědčí její retrospektivní záznam v boxu pod článkem. Evidentně to nebylo jednoduché, Karel Gott tehdy s novináři příliš nekomunikoval. Ale nakonec se jí to přece jen podařilo. 

Je 19. ledna 1990 a probíhá generálka na Ples Československé televize. Klepu na šatnu Karla Gotta přesně podle domluvy. Sedí s poznámkami nad naším společným rozhovorem. Dáváme se hned do práce. „Všichni teď musíme šetřit zbytečnými slovy, volil jsem tentokrát odpovědi co nejkratší,“ říká. Karel Gott je v báječné pohodě, po mých slovních rozehrávkách přes síť volí krátké smeče. Aforismy, úderné a výstižné. Tytéž průzračné oči, jednoduchá, vytříbená elegance, muž, který nepředstírá úspěšnou skromnost. Naprostý uzrálý profesionál. Vědomý si své ceny. Najednou je mi jasná odpověď mého váhavého rozvažování ve frontě na Karla Gotta před půl rokem na téma, zda rubrika ztrát je v jeho lidském životě vyvážena obsáhlejší položkou nálezů. Tohle hodnocení šmahem zamítám. Žije a umí žít svůj krásný úděl.

Podle jakého osobního kompasu se v životě řídíte a co vám vůbec umožňuje rozhodovat se?

Instinktem, kterým rozeznáváme lidi, i když někdy selhává. Umožní mi rozhodnout, co zazpívat, co říct, kdy a kde. Instinkt je základ…

Čtěte také

Jan Rosák

Čtěte také

Jan Rosák: Baví mě koukat na hezký holky, ale v tom mě doma nepodporují

Co je v životě lidském (a profesionálním) nejlepší a nejhorší?

Nejlepší je přátelství, věrnost publika a kolegů. Nejhorší je nevděk, nesmysl je splácet ho dobrotou.

Co vám dává život, který vedete?

Prodlužuje mi mládí.

Marta Kubišová a další zpěváci a umělci nemohli v době posledních dvaceti let veřejně vystupovat. Dokázal byste se za jistých okolností podřídit trvale faktu nebo ultimátu, že nemůžete zpívat svému obecenstvu?

Za „jistých okolností“ bych se raději, než se omlouvat, musel asi podřídit. Jinak ale nerad.

Čtěte také

Karel Gott s manželkou Ivanou

Čtěte také

Karel Gott a láska z trolejbusu. Znáte jeho ženy? Slavík by oslavil 83 let

Zpíváte o lásce, kráse, milování, jste opravdu poslem dobrých zpráv… A přece – svým darem dvacet tisíc marek pro dětskou onkologii jste dokázal, že chápete rytmus dějin, že projevujete strach o osud a vývoj svého národa. Jaká byla první myšlenka pro realizaci vašeho daru?

Po přečtení článku v Lidové demokracii jsem se okamžitě rozhodl. Šel jsem to oznámit do redakce a druhý den noviny informovaly své čtenáře.

S čím jste v životě nejvíce polemizoval?

Celé čtvrt století, co zpívám, polemizuji s útočníky v populární hudbě, jak zprava, tak zleva.

Ještě vám, po desetiletích, rozbuší srdce vidina nové báječné písně?

Kdyby se mi nerozbušilo, nechal bych této profese.

Existuje v životě zpěváka plnohodnotný prostor pro uměleckou svobodu? Jde mi o výrok E. F. Buriana, že „umělec má sloužit, nikoliv posluhovat“.

Kdo platí muziku, rozhoduje, jaké písně se budou hrát. Sloužit ano, ale neposluhovat, to v žádném případě… Existuje mnoho svobod, ale u profesionálů na celém světe se nedá nikdy mluvit o úplné svobodě. Zvolí-li totiž jednu image, a to může být v Las Vegas nebo v Praze, publikum ho pak stále takto vyžaduje. Musí se té tváře držet. A tím ztrácí svobodu.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Tomáš Padevět o tajemstvích Hany Hegerové: Tajná policie, peníze, Gott a Havel

Jaký je podle vás základní předpoklad pro stabilní profesionalitu?

Upřímná radost z muziky.

Každá doba vytvoří dohromady jakousi generační výpověď. Zpíváte tři desítky let. Kdy jste nejsilněji sám cítil svou výpověď jako spontánní, nenadiktovanou, prostě pro vás nezbytnou jako dýchání?

Když jsem si zazpíval s třemi sty tisíci lidí na Václavském náměstí hymnu. Ale jinak jsem si nenechal nic diktovat. A v muzice jsem se vždycky rozhodoval podle svého pocitu.

Posunuje vás omyl kupředu?

Samozřejmě. Rychle vymýšlím způsob, jak ho napravit, ale aby to zase nevypadalo tak, že připouštím, že jsem udělal omyl.

Čím je pro vás mateřština, jakou má váhu oproti dalším cizím jazykům, kterými se vyjadřujete v zahraničí?

V zahraničí, kde nezpívám česky, poznají, že když zpívám česky, vím, o čem zpívám.

Čtěte také

Vlasta Kahovcová získala uznání nejen jako zpěvačka, ale i jako výtvarnice

Čtěte také

Vlasta Kahovcová: Zpívala se Suchým i Gottem, teď maluje zátiší a vystavuje

Připomenu vám vaše tři výroky: před dvanácti lety jste řekl Jiřímu Janouškovi, že jedete ve vlaku, který neřídíte, a proto nemůžete vystoupit. V roce 1989 jste vyslovil toto: Chci si udělat vedle muziky jaksi víc času na život. A do třetice: v jednom z nedávných interview, poskytnutých v NSR, jste řekl, že do deseti let hodláte pouze malovat. Pokud nejde o propagační trik, máte deset let jízdy ve vlaku plného muziky. Už nemusíte tolik sít. Stačí sklízet. Jaká by měla být tahle desítka let? Budete v ní už mít opravdu místo a čas na soukromý život, atd.?

Rozdělit si život na dělání muziky a soukromý život může jen chladný člověk… Ani nadšený muzikant, ani ten, kdo se právě zamiluje, takhle život nikdy nedělí.

Všechno se v čase proměňuje. Co má pro vás, kromě hudby a zpívání, trvalou hodnotu?

Mít u lidí dobrý kredit.

Podřizujete se vždy kráse svého hlasu, tj. dáváte víc „bodů“ hudbě nebo vás někdy upoutá celý text a tomu se v tomto případě podřídíte?

Nejraději volím obojí. Ale když už zůstane volba na mě, pak jako belkantový zpěvák musím dát přednost prvnímu. Aby lidé neřekli: ten Gott má teď tak krásné texty, škoda, že už mu to nezpívá…

Čtěte také

Václav Neckář s Manželkou Jaroslavou v roce 2003

Čtěte také

Retro z Vlasty - Václav Neckář: To, že manželství vydrželo, je zásluha mé ženy

Dalibor Janda patří v současné době mezi nejprodávanější interprety Supraphonu. Schází jen málo, aby jako první po vás převzal platinovou desku Supraphonu. Nevadí vám současná popularita tohoto zpěváka?

Přál bych mu třeba deset platinových desek, ale přece bych s ním neměnil.

Jak vnímáte a reagujete na většinu svých konkurentů?

Tak jako si politikové pěstují opozice, tak by si i zpěváci měli pěstovat konkurenty.

Co říkáte názorům, které se čas od času objevují, totiž, že pěvecká generace, začínající v polovině let šedesátých, je už v „koncích“ a že jen zabírá místo – prostor – pro prezentaci mladé a progresivní hudby?

Právě nastala doba, kdy se otevírá prostor každé mladé hudbě. Právě jsem dostal od Mladého světa jedenadvacátého Zlatého slavíka. A to je moje odpověď na tyto otázky…

Čtěte také

Helena Vondráčková

Čtěte také

Retro z Vlasty - Helena Vondráčková: Konečně tu smyšlenou kauzu někdo objasnil

Jak jsem se snažila přesvědčit Karla Gotta k rozhovoru

Miluše Zindelová, leden 1990

  • 14. července 1989. Postupuji pomalu ve frontě na Karla Gotta. Jsem jednou z pěti set pozvaných gratulantů na oslavu zpěvákových narozenin. Co mi letí hlavou? Slova desítek písniček, šlágrů, hitů, které mi zůstaly znamením v krajině duše. Je mi zcela lhostejné, že z hlediska odborně múzického náleží do škatulky tzv. populární, komerční, nebo chcete-li zábavné produkce. Je mi s nimi dobře. Karel Gott se pohybuje ve svém kantilénovém světě už třetí desítku let… Fronta postupuje. Pak krátký stisk ruky, předání květin a gratulace za naši redakci. Usměje se – ano, ano, největší časopis, vím. Později jej požádám o rozhovor. To bývá vždy velice obtížné – i tentokrát zní odpověď: zatím ne.
  • 4. prosince 1989. Zaplněné Václavské náměstí upírá dvojice nesčetných očí k balkónu Melantrichu. Stojí tam dva muži v kožiších – Karel Gott a Karel Kryl. Každé slovo naší národní hymny je dvojnásob zvažováno, ústy zpěváků i jejich adresáty dole…
  • 5. prosince 1989. Setkání Fanklubů Karla Gotta. Nabitý sál v Jinonicích, dlouhé čekání sálu plného lidí. V kvízu o ceny prokazují obdivuhodnou znalost v předmětu zvaném Karel Gott. Na malé schůzce znovu žádám o interview. „Zdá se mi, že jsem už všechno řekl, ale pokusím se! Diplomatické jednání uzavře odevzdaný okruh otázek.
  • 18. ledna 1990. Zpráva ČTK uvádí, že v anketě Mladého světa o nejpopulárnějšího zpěváka zvítězil Karel Gott. Celkový počet jeho Zlatých slavíků? Jedenadvacet.

Zdroj: www.vlasta.cz časopis Vlasta 1990

Čtěte také

Zemřela Hana Zagorová

Čtěte také

Retro z 1982: Hana Zagorová: Před slávou utíkala do lesů mezi myslivce

Čtěte také

Jana Brejchová s Vlastimilem Brodským ve filmu Noc na Karlštejně

Čtěte také

Retro z Vlasty – Jana Brejchová: Závislost na obsazování bývá někdy krutá

Čtěte také

Daniela Kolářová

Čtěte také

Retro z Vlasty – Daniela Kolářová: Doma je „šéf“ žena, to znají všechny maminky

Některé houby jsou chráněné

Vzácné houby patří do lesa, ne do košíku. ověřte si vaše houbové know-how

Za všechno může hřib královský. Našli jsme ho v polovině září, určili pomocí aplikace Na houby a fotku jsem pak poslala ještě mykoložce Haně Ševčíkové z Moravského zemského muzea, která pracuje i v houbařské poradně. Protože hřib královský je zvláště chráněný, ohrožený a objevuje se jen velmi vzácně, mykoložka zajásala. A uvolila se k rozhovoru.

Objevila jsem Ameriku – chráněné houby! Které to u nás jsou kromě „našeho“ hřibu královského?

Chráněných hub je přes padesát druhů. Některé rostou na specifických místech, jako jsou rašeliniště, což houbaře příliš neláká. Těch, které jsou zajímavé v kuchyni a zároveň se nesmí sbírat, přestože jsou jedlé a chutné, už tolik není. Kromě vašeho hřibu královského ještě hřib Fechtnerův, hřib moravský, muchomůrka císařka a lanýž letní. Například muchomůrka císařka se v Itálii běžně sbírá a konzumuje, prodává se na trzích, ale u nás ji sebrat a sníst nesmíme, protože tady je vzácná. Roste na jižní Moravě a výjimečně na Křivoklátsku, nesnáší zimní mrazy. Se změnou klimatu se u nás obecně objevují houby, které se dřív neobjevovaly.

Zajímá mě ten lanýž, než se dostaneme ke změně klimatu.

Ten je chráněný nejen proto, že se špatně hledá, a tak byl v minulosti považován za vzácný, ale i proto, že jde o podzemní houbu, takže abyste našla lanýž, musela byste překopat půl lesa, přičemž zničíte mycelia jiných hub a kořenový systém stromů a keřů. Nejde ani o nejvzácnější černý lanýž, ten u nás neroste, na něj je příliš chladno. Tak, jak se sem rozšiřují teplomilné rostliny a živočichové, rozšiřují se i houby, které potřebují víc sucha a tepla.

Čtěte také

Houby už rostou

Čtěte také

Hurá, už rostou! Nasbírejte čerstvé houby a uvařte z nich omáčku nebo rizoto

Které houby to díky změně klimatu jsou?

Třeba hřib medotrpký. Roste v teplomilných habřinách nebo doubravách nebo i v parcích. Není ale důvod jásat, protože hodně lidí si ho splete třeba s hřibem dubovým, prostě řeknou: „Co jiného by to bylo, tady nikdy nic jiného nerostlo.“ To, že jste desítky let sbírali v lesích určité houby, neznamená, že se tam s přibývajícím teplem a suchem nemohou objevit nějaké zcela jiné, které ještě neznáme a nejsme na ně připraveni. Takže právě teď je třeba si dávat velký pozor. Třeba i na pečárky – žampiony zápašné.

Tedy na žampion, který na řezu žloutne a páchne dezinfekcí.

Ano, byl tady vždycky, ale teď roste velmi intenzivně. Mycelia některých hub, které dřív byly rozšířené, ty nové povětrnostní podmínky nezvládají a mizí nebo jsou jimi oslabené. A protože pečárka zápašná vedra nad pětatřicet stupňů snáší lépe, nasune se tam, kde jí místo uvolní jiné mycelium. Pod zemí probíhá neustálý boj o místo. Když je pět týdnů vedro a sucho, vítězí v tom boji druhy, které tyto podmínky lépe snášejí.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Houby místo masa? Mají spoustu vitamínů. Zkuste langoš s houbami nebo polévku

Když najdu díky teplu a suchu zvláště chráněnou houbu, riskuji pokutu až padesát tisíc korun. Když ji pominu – co se stane v lese, když ji přesto utrhnu a přinesu domů? Myslím ten etický nebo ekologický rozměr.

Když mi někdo donese takovou houbu do poradny, nepokutuji ho, ale poučím. Požádám o údaje o lokalitě, zanesu je pro vědecké účely. Když tu houbu utrhnete, ztížíte jí možnost rozmnožit se. Houby se množí hlavně plodnicemi a vy tu plodnici z lesa odnesete. Nejsou tu pro ni ideální podmínky a vy jí to ještě ztížíte tím, že ji utrhnete. Už dnes dochází k revizi červeného seznamu, tedy seznamu ohrožených druhů. Můžeme se tak dočkat i doby, kdy přestanou být některé chráněné houby chráněné, protože již budou běžné.

Říkala jsem v úvodu, že jsme hřib královský určili pomocí aplikace Na houby. Takových aplikací existuje víc. Vidíte rádi nové technologie v mykologii?

To je těžká otázka. Všechny takové aplikace se jistí: musíte odkliknout, že berete na vědomí, že aplikace nemusí být přesná. A že jíte houby na vlastní nebezpečí, že je dobré si je nechat ještě ověřit jinak, třeba v mykologické poradně. Jenomže – kdo z houbařů, kteří aplikace používají, jde navíc ještě do poradny, aby si byl jistý? Je to podobně nebezpečné jako malé atlasy. Ty jsou důvodem mnoha otrav. V malém atlase je třeba sto nebo dvě stě druhů, ale makromycetů, tedy velkých hub, je u nás asi pět tisíc. Logicky se v malém atlase nemohou objevit všechny relevantní houby. Aplikace navíc fungují na základě omezeného počtu znaků, většinou rozeznají tvar a barvu klobouku nebo třeně – nohy. Jenomže co vůně? Co chuť? Co prostředí, ve kterém rostla? Důležité je i připojení, vzhled a barva lupenů nebo rourek, ale to mnoho aplikací nebere v potaz. Občas se ozývají lidé, že našli super vzácnou houbu, protože jim to řekla aplikace – a houby! Co některé aplikace neumí, je i právě to upozornění na chráněné houby. Obecně: mykologové se učí několik desítek let. Toto vzdělání žádná aplikace nenahradí. Přesto je něco, co mám ráda na nových technologiích.

Čtěte také

Houbové recepty

Čtěte také

Houbové guláše a omáčky, jak je neznáte! Pozor, i jedlé houby mohou být jedovaté

Co to je?

Každý mobil má foťák a mnoho houbařů fotí houby, které najde. Takže se nám v poradně lépe pracuje. Protože když sem po víkendu přijdou houbaři, že v pátek něco našli a do pondělí to měli v lednici, už to někdy prostě není exemplář v takové kondici, aby bylo možné ho jednoznačně určit. Pokud tu houbu ale ten dotyčný hned v pátek vyfotil v jejím přirozeném prostředí, s určením nám to výrazně pomůže. Nebezpečné je i to, že si na internetu necháte určit houbu od někoho, jehož identitu vůbec neznáte. Vložíte fotografii houby, samozvaný odborník s přezdívkou Houbař123 vám napíše, že to je v pohodě jedlé – a vy mu budete věřit, když ani nevíte, jak se jmenuje nebo jakou má odbornou zkušenost? Vždy je důležité ověřit si odbornost člověka, který radí. Naštěstí i na facebooku existuje Mykologická poradna, kde radí profesionální mykologové.

Sbírám v podstatě jen hřibovité houby, tam cítím jistotu. A každý rok si říkám, že bych si ráda rozšířila obzory a sbírala třeba i holubinky. Jak si doplnit houbové know-how?

Seberte houbu, doneste ji do poradny, tam vám odborník vysvětlí znaky. Pak ji najdete znovu, znovu jdete do poradny. Znovu to zkonzultujete a pak raději ještě jednou. Jsou ale lidé, kterým radím, aby si své houbové kno-whow nerozšiřovali. Byla za mnou v poradně paní, která ani po edukaci nepoznala bedlu od žampionu. Také nedoporučuji, aby houby, u kterých jde o specifickou barvu nebo vůni, sbírali lidé, kteří mají problémy s barvoslepostí. Po covidu se objevují houbaři, kteří ztratili čich. Ani silní kuřáci nebo starší lidé, kterým odcházejí čichové buňky, by neměli sbírat houby, kde je čich jedním z vodítek pro určení druhu.

Čtěte také

Houby jsou radioaktivní. Mýtus nebo pravda?

Čtěte také

Houby: Obsahují těžké kovy? A jsou radioaktivní? Podle odborníků je to v normě

Jak je to s bedlami? Mám pocit, že se v poslední době rozšiřují bedly, které nejsou jedlé.

Ano, máme tu hojně bedlu zahradní, která patří do okruhu bedel červenajících. Roste na kompostu nebo tam, kde je hodně humusu. Po odkrojení rychle oranžoví. Není vyloženě jedovatá, ale jsou lidé, kteří trpí individuální nesnášenlivostí. Já ji sníst mohu. Moji rodiče ji sbírali a já jsem ji jako malá snědla mnohokrát, takže vím, že tu nesnášenlivost nemám. Ale svým dětem ji nedám, protože to nechci testovat. Pak jsou skutečně jedovaté bedly. Třeba bedla ostrošupinná. Ale tu poznáte, má na klobouku pyramidální šupinky. Vypadají jinak než šupinky u bedly vysoké.

Co bedla jedlá?

Ta neexistuje!

Jak to?

Bedla jedlá je termín, který se vloudil i do učebnic, ale ve skutečnosti takový druh neexistuje a pravděpodobně jde o bedlu vysokou. To je ta bedla s velkými talířovitými klobouky, které se sbírají na řízky.

Jaké jsou vaše zásadní životní houbařské milníky?

První milník se datuje do doby batolete v období vzdoru. Rodiče mě brali na houby a tehdy jsem odmítla odejít od krásné jedovaté muchomůrky a trvala jsem na tom, že si ji odnesu domů. Nakonec mě rodiče přesvědčili, ale trvalo to opravdu dlouho. No a před rokem jsem popsala nový druh, muchomůrku Vladimírovu, kterou jsem pojmenovala podle mého mykologa Vladimíra Antonína. Takže se doma smějeme, že už ve dvou letech jsem věděla, že muchomůrky si zaslouží moji pozornost.

Čtěte také

Neztrácejte styl ani na houbách

Čtěte také

Hurá na houby! Nezapomeňte na stylovou pláštěnku, klobouk a pevné boty

Jak se dá objevit nová houba?

Toto je houba z taxonomicky složité skupiny. Mykologové dřív tuto muchomůrku určovali jako jiné druhy, ale i díky molekulární analýze se mi povedlo prokázat, že nejde o jeden druh.

Jak je takový proces složitý?

Chodíte nejenom do lesa, ale hlavně do archivů. Hledáte stará jména popsaná v různých jazycích, latinsky, německy, anglicky. Nové druhy hub jsou popisovány už několik století, je nutné hledat originální popisy a kresby, kreslené atlasy, starou literaturu. To je obvykle složité pátrání. Mykologové mají různá pojetí druhu, která se mohou časem prosadit. Originální popis ale neodpovídá tomuto druhu, ale druhu jinému. Případně se může zjistit, že známý druh je ve skutečnosti komplex několika velmi podobných druhů. Pátráte po mikroskopických znacích, sekvenujete, pak nový druh popíšete a publikujete v odborném časopise. Text vždy revidují nejméně dva recenzenti, kteří by měli být odborníky na daný rod hub. V poslední době se ale stává, že pro nedostatek recenzentů znalých věci jsou oslovováni i mykologové s jinou specializací, a tak občas vyjde i článek s „novým druhem“, který byl už předtím popsán. Je přitom jen na soudnosti recenzenta, jestli si troufne posuzovat i článek o něčem, čemu rozumí jen okrajově.

Čtěte také

Žampionům se bude dobře dařit ve sklepě

Čtěte také

Vypěstujte si doma houby. Zvládnete hlívu i žampiony. Stačí temné zákoutí

Vrátím se k těm milníkům. Který další milník ve vašem houbařském životě je zásadní, kromě muchomůrky ve dvou letech?

Jeden rok nerostly vůbec žádné houby. A já jsem v terénu našla asi pět druhů štítovek. Měla jsem obrovskou radost a začala jsem se štítovkami zabývat a zamilovala jsem se do nich. Několik nových druhů štítovek jsem popsala. Některé z České republiky nebo ze Slovenska, ale další i z Tasmánie nebo ostrova Madeira.

Jaké to je, jet někam, kde jste nikdy nebyla? Kunsthistorička míří do muzea umění, kam míří mykoložka?

Je to profesionální deformace. Třeba na Madeiře jsem našla nový druh špičky, pojmenovala jsem ho špička Cimrmanova. To jsem vždycky chtěla, pojmenovat houbu po Járu Cimrmanovi. Nebo letos na dovolené v Egyptě. Tam byl před hotelem pruh trávy a v něm rostla vzácná bedla, která není z Egypta známá. Ale nejde jen o dovolenou. Třeba na jaře sleduji mulčovací kůru, které houby nám porostou ve městě na záhonech.

Co se vám hodí za jazykovou vybavenost?

Angličtina a latina. Italština se hodí, ale ta je podobná latině. Hodně houbařských odborníků je v severských zemích, kde se houby příliš nesbírají na jídlo, ale přesto je tam řada význačných mykologů.

Čtěte také

Berlín je skvělé město na zážitky

Čtěte také

Do Berlína na šakšuku, knedlíčky, lanýže, donuty a za uměním. Tento výlet je sen

Když přijdu do lesa, koukám do mechu a jehličí. Kam koukáte vy?

Dívám se i na kmeny stromů. Nebo na zetlelé dřevo. Štítovka jelení je jeden z nejběžnějších druhů houby u nás, ale málokdo ji zná, protože neroste v mechu a jehličí. Přitom by se dala normálně sbírat a jíst, jen je křehká a má nevýraznou chuť, ale jedlá je. Nebo štítovka vrbová, ta má mírně halucinogenní účinky a neznají ji ani lidé, kteří „jedou“ v lysohlávkách.

Máte jako vědkyně úctu k tomuhle rozměru hub, tedy k tomu šamanskému?

Houby jsou fascinující. Už jen to, jak fungují v lese. Představte si, že mateční strom posílá posilující látky pro svoje semenáčky přes mycelia hub! To je skoro jako z Avatara. I když s tou poznámkou, že harmonie a souznění mají své meze a pod zemí probíhá tvrdý boj o zdroje. To vidíte ostatně i u lidí. Většina válek jsou války o zdroje.

Čtěte také

Bolest hlavy

Čtěte také

Bolest hlavy? Mozek nemá rád samotu, na migrénu pomůže i jídlo nebo detox

HANA ŠEVČÍKOVÁ (47)

  • Mykoložka Botanického oddělení Moravského zemského muzea
  • Objevila a popsala řadu nových druhů hub, často v mezinárodním týmu.
  • Odbornice na rod štítovka – Pluteus.

ZDROJ: časopis Vlasta

Čtěte také

Zdravá strava je půl zdraví

Čtěte také

Jídlo od A do Z. Vše, co potřebujete vědět o stravě, když hubnete

Čtěte také

Kolik dokážete zhubnout za rok?

Čtěte také

Který způsob hubnutí je dlouhodobě nejúspěšnější? Jídlo je důležitější než pohyb

Čtěte také

Čich je velmi důležitý smysl

Čtěte také

Záhady čichu. Cítíte jídlo, ve vzduchu podzim a čich vám vybírá i partnera