Narodila se v roce 1934 v Kladně, dětství prožila s rodiči v Ústí nad Labem, kde měli hospodu. Nikdy neměla trému před lidmi a společnost naopak vyhledávala. Ve dvanácti začala chodit na balet a také moderní tanec, měla velký pohybový talent. Ve třinácti už vyhrála Soutěž tvořivosti mládeže v baletu i recitaci. Jako patnáctiletá dostala radu od učitelky, aby zkusila herectví. A bylo to dobré rozhodnutí.

Talentovaná gymnazistka

Vystudovala sice gymnázium se zaměřením na pedagogiku, ale souběžně s tím studovala herectví u herečky Věry Petákové v Českých Budějovicích. Odmaturovala a dostala se jako elévka do Jihočeského divadla v Budějovicích. Dva roky tam vydržela a pak teprve zkusila přijímací zkoušky na pražskou DAMU. Ve škole se poznala i se svým budoucím manželem Rudolfem Vodrážkou. Po škole nastoupila do Divadla Na Vinohradech.

Kromě hereckého talentu měla i řadu dalších. Krásně zpívala a psala, už na gymnáziu si začala psát deník, do kterého zaznamenávala svoje pocity. V psaní pokračovala i později. Deníku svěřovala především svoje vnitřní obavy z toho, že nebude „dost dobrá“ a že nedokáže ovládat svůj charakteristický smích. Právě ten byl ale mimo jiné tím, co na ní diváci i přátelé obdivovali. Muži navíc milovali její nohy, což zvláště její kolegyně nemohly skousnout.

Navenek smích, uvnitř nejistota

Přestože byla uvnitř nejistá, na své okolí působila jako zjevení, jak píše Robert Rohál v knize Mistři malých rolí. Kolegové na ni vzpomínali jako na herečku s energickým projevem, který byl úchvatný. Ve vinohradském divadle ztvárnila řadu zajímavých rolí, například v Babičce, Strakonickém dudákovi, Fidlovačce. Později excelovala v rolích dámiček a milovnic, kde mohla uplatnit svoji energii a také smysl pro humor. Výtečná byla ovšem i v dramatických úlohách.

Ve filmu debutovala v roce 1958 ve snímku Občan Brych, teprve o čtyři roky později natočila další. V té době už byla i vdaná a měla syna Rudolfa. Často ztvárňovala role maminek, například ve filmu Vítr v kapse (1983). Její herecký projev byl přirozený, sama o sobě jednou řekla, že si sice někdy nabije „hubu“, ale utěšuje se prý tím, že má dobrou intuici. Vidět jsme ji mohli v komediích Ten svetr si nesvlíkej, Parta hic, Zlatá podkova, Kulový blesk či Tchán.

Třináctá komnata

Byla energická a plná života, měla ale svou „třináctou komnatu“. Tou byly černé myšlenky na smrt. Byla silný kuřák a bála se rakoviny, její tatínek na ni zemřel a v roce 1982 i její kolegyně a přítelkyně Nina Popelíková. Jako by si nemoc svými myšlenkami přivolala, protože rakovinou plic nakonec onemocněla také. „Česká Annie Girardot“ sice bojovala a snažila se nemoc porazit, ještě dva týdny před smrtí v divadle kolegům se smíchem slibovala, že se brzo vrátí na jeviště. Svůj slib nesplnila, zemřela v červnu 1983.

Zdroj: Robert Rohál: Mistři malých rolí, Nakladatelství XYZ, 2005