„Svého prvního muže jsem si vzala v pětadvaceti a bylo nám spolu krásně. Poměrně brzy jsme se rozhodli, že chceme založit rodinu. Ale nedařilo se. První rok jsme si říkali, že je to normální, ne každému se přece podaří otěhotnět hned. Podstoupili jsme několik vyšetření, žádný problém se nenašel. Prošli jsme si procesem umělého oplodnění a pořád nic. Náš vztah se začal rozpadat a nakonec jsme se po pěti letech manželství rozvedli,“ vzpomíná Kateřina.

„Dlouho jsem pak byla sama a nejhorší bylo, když jsem po dvou letech od našeho rozvodu zjistila, že se Pavel oženil a brzo bude tátou. Úplně mě to semlelo. Byla jsem na tom fakt špatně, prostě jsem si vsugerovala, že je to moje chyba, že já jsem nějaká porouchaná, a proto jsme my dva spolu mít miminko nemohli. Každý den jsem se budila se stejnou myšlenkou: Nikdy nebudu máma…“

Druhá šance na rodinu

Před deseti lety ale Katka potkala Ivana, který měl v té době už pětiletou dceru Sáru. „Ivan mě zachránil. Vytáhl mě z toho bahna, ve kterém jsem se pokoušela brodit. Sára o maminku přišla během porodu a já jsem ji téměř okamžitě brala jako svou vlastní. Miluju je, jsou moje rodina. Konečně jsem byla zase šťastná…“

Kateřina se s Ivanem pokoušela o společné dítě, ale neúspěšně. „Bylo mi jasné, že tentokrát to nechci nechat zajít tak daleko jako minule. Když se nám to delší dobu nedařilo, sedli jsme si a promluvili si. Odmítla jsem umělé oplodnění a domluvili jsme se, že se o miminko už prostě pokoušet nebudeme, že je nám dobře i tak. Nechtěla jsem ztratit další vztah kvůli marným pokusům o početí.“

Malý zázrak

Ironií osudu je, že hodně let poté, co se Kateřina svého snu o vlastním dítěti vzdala, otěhotněla. „Nemohla jsem tomu uvěřit. Doteď tomu nevěřím. Ale je to tak, nejde to popřít,“ směje se Katka a ukazuje na své kulatící se bříško. „Když jsem zjistila, že mám zpoždění, napadlo mě, že jsem už asi v přechodu. Ale žádný přechod se nekonal – byla jsem těhotná! Ten den, kdy jsem to zjistila, to byl asi nejšťastnější den mého života.“

Reakce okolí Katku překvapila

„Těhotenství jde zatím skvěle, bez žádných větších obtíží, musím to zaklepat. Ale všechno ideální není, bohužel. O těhotenství po čtyřicítce jsem toho hodně načetla, vím, na co mám dávat pozor, a znám rizika. Taky vím, že to v dnešní době není nic až tak neobvyklého. A přece bojuju s tím, že se na mě někteří lidé dívají jako na zločince. Pichlavé poznámky o mé nezodpovědnosti mě bolí o to víc, že přicházejí i od blízkých lidí, kteří ví, čím jsem si během života prošla,“ dodává Kateřina a je vidět, že je z toho opravdu smutná. „Lidé mají potřebu mi pořád připomínat, že budu bába, až dítěti bude třeba 18, že mu brzo umřu a zůstane samo. Už jsem párkrát i slyšela, že se mi s největší pravděpodobností narodí postižené dítě, protože už jsem na mateřství moc stará. Občas je to vážně síla…

Ničeho nelituju, ani na chvíli jsem nepomyslela na to, že bychom si miminko nenechali. To bych byla úplný hlupák, když mě život obdaroval takovým zázrakem. Ale je to těžké, bojovat s tím, co si myslí okolí. Stát si za svým a pořád před někým svoji volbu obhajovat. Chtěla bych si těhotenství užívat, chtěla bych, aby mi bylo jedno, co si myslí ostatní, ale není. Některé dny se s tím fakt dost peru. Tak je mi 45, no a co? Některé celebrity měly dítě ještě později! Naše miminko se narodí do milující rodiny a já mu dám ze sebe to nejlepší. A myslím, že to je nejdůležitější.“

Pohled odborníka: Mgr. Tereza Hartmannová, Online psychologická poradna Mojra.cz

Pohled odborníka: Mgr. Tereza Hartmannová, Online psychologická poradna Mojra.cz

Vaše cesta k početí miminka byla náročná a dlouhá. Muselo být velmi bolestivé procházet rozvodem s prvním manželem právě kvůli neúspěšnému plánování rodiny. Je tedy pochopitelné, že nyní vnímáte těhotenství jako zázrak a jste šťastná. Ve vašem případě je důležité, jak celou situaci vnímáte vy, jak se cítíte nehledě na názor okolí.

Rozumím, že čelit kritice ostatních je pro vás nepříjemné. Názory ostatních ale odráží to, co by volili oni na základě jejich vlastní zkušenosti, podle jejich přesvědčení a životní cesty. Okolí vyjadřující se negativně k vašemu rozhodnutí mít dítě by se klidně mohlo v opačném případě kriticky dívat i na to, že byste děti neměla. To, co je pro vás nejlepší, víte jenom vy sama s vaší osobní životní zkušeností.

Chtěla bych vás podpořit, abyste se řídila vlastní intuicí. Je to vaše cesta a nemusíte ostatním vysvětlovat své důvody nebo se obhajovat. Z toho, co píšete, je důležité, že jste o rozhodnutí sama přesvědčená, těšíte se na miminko, máte podporu partnera a můžete společně budovat zázemí milující rodiny.
Kontakt: www.mojra.cz