Katka pracovala jako manažerka ve velmi úspěšné firmě, kde Marek dělal programátora. Poznali se díky přátelům, a přestože bylo první rande lehká katastrofa, což se stává, odvážný Marek to zkusil ještě jednou… A udělal dobře, na druhé schůzce to už zajiskřilo a oba se do sebe rychle zamilovali. Po půl roce vztahu se sestěhovali a po dvou letech přišla na svět nadšeně očekávaná dcera Anička. Jejich společný život se zdál být až pohádkový, Katka byla na mateřské, Marek měl dobrou práci, přestěhovali se do většího bytu…

Katka se ani nestihla vrátit do práce a na svět přišel syn Honzík. Jejich život trochu zpomalil, Katka se začala čím dál tím více zaměřovat jen na rodinu, koneckonců dvě děti a domácnost zaberou hodně času. Marek býval častěji v práci a Katka trávila celé dny s dětmi doma. V tomto období se od sebe jako partneři vzdálili, ale to je přece normální ve vícero rodinách. Pak děti vyrostly a Katka se vrátila do práce. Vše se vracelo do běžných kolejí a oni žili relativně šťastný, ničím nerušený rodinný život.

Pak idylka skončila

„Poslední dobou jsem si všimla, že Marek je více podrážděný, vadí mu každá maličkost a nemá dostatek trpělivosti pro děti. Anička si začíná procházet pubertou, což vyvolává doma častější hádky a dusno. Ale s Markem si nemůžu promluvit, jak děti v tomhle krizovém období vychovávat, jak s nimi mluvit, jak je motivovat… On jen strká hlavu do písku a nic řešit nechce. Děti se mezi sebou štěkají, je to čím dál tím horší, ale Marek říká, že je to prostě puberta a každý si tím musí projít. Cítím se na výchovu hrozně sama. Štve mě, že pořád jen slyším, že to mám nechat být, a jakmile už děti Marka něčím hodně vytočí, tak na ně jen křičí a dává jim nesmyslné tresty. Co mám dělat, když nesouhlasím s tím, jak se vůči dětem chová?“

Změna práce, stres a postupné odcizení

„A k tomu všemu se ještě rozhodl změnit práci. Vidím, jak je novou prací pohlcený. Dalo se to čekat, proto jsem s tou změnou od začátku nesouhlasila, důležitější je rodina, zrovna v téhle chvíli, kdy to s dětmi není jednoduché. Ale Marek se rozhodl sám. Sice tvrdí, že jsme to spolu probrali a rozhodli se společně, ale já s tou změnou od začátku nesouhlasila. Chápu jeho argumenty, že má mít lepši finanční ohodnocení, větší možnosti postupu, ale platíme za to vysokou cenu. Ano, chtěli jsme si časem koupit nový, větší byt, ale nevím, zda tuhle jeho novou práci společně přežijeme a budeme mít vůbec chuť se někam společně stěhovat. Já taky chodím do práce a do toho se starám o domácnost a děti, ale je to všechno na mně. Marek říká, že chce, aby se rodina měla lépe, ale co je mi po tom, když budeme mít více peněz, ale vídat se budeme jen po nocích, jestli vůbec? On pořad není doma… K čemu nám bude větší byt, když v něm nebudeme žít jako rodina?“

Přišla krize

Netrvalo to dlouho a Katka vybouchla. „Bylo toho na mě moc a Markovo chování bylo přes čáru. Když přišel z práce domů opět pozdě, už jsme byli po večeři (i když sliboval, že ji určitě stihne). Vše jsem připravila, uvařila jsem i jeho oblíbené jídlo, ale zase měl hodinu zpoždění. Ani si nedal tu práci, aby napsal, že přijde později. Čekala jsem alespoň nějakou omluvu, cokoliv, ale nic. Jen si klidně přišel do obývacího pokoje, zeptal se, co je k jídlu, a pak šel do sprchy.“

V ten moment Katku napadlo, že čeho je moc, toho je příliš. Nevydržela to a začala křičet a vyčítat Markovi vše, co jí vadí. „Řekla jsem mu v afektu, že mám pocit, že mi vůbec nenaslouchá, že na nás kašle, že si jede svoji pohodu. To ho vytočilo a poprvé v životě na mě křičel. Pak se k hádce přidaly i děti, no Itálie… Vykřičeli jsme na sebe všichni všechno, co nás štvalo. Teď máme tichou domácnost a nebavíme se spolu. Nikdo s nikým. A já už jednoduše nevím, co mám dělat. Ta situace je mi nepříjemná, na druhou stranu nebudu Markovi tolerovat takové jednání. A i když vím, že to se zabezpečením rodiny myslí dobře, já ho chci zpátky jako partnera a otce dětí. I za cenu nižšího příjmu. Cítím se na vše sama, nepochopená a ignorovaná. Nedokážu vše zvládat, na tomhle stylu života jsme se nikdy nedomluvili,“ uzavírá své vyprávění Katka.

Názor odborníka: Mgr. Kristýna Jurošková, Online psychologická poradna MOJRA

Zdravím Katko,

z vašeho příběhu tu samotu a nepochopení, jak jste psala, také cítím. Začala jste vztah s mužem, který vám a později vaší rodině dával dostatek času, a nyní jste v domácnosti s někým, kdo je v podstatě vaším spolubydlícím. Píšete, že na co je vám více peněz, když doma nemáte vy partnera a děti otce. Dokáži pochopit, že byste byla raději, kdyby Marek méně pracoval a více se věnoval vám a rodině. Děti totiž velmi rychle vyrostou a budou mít vlastní rodinu, proto je teď čas s nimi strávený nesmírně důležitý a také vám tuto dobu už nikdo nevrátí.

Nedivím se také, že jste všichni „vybouchli“ a pohádali se. Bylo tam určité dlouhodobé napětí, které se stupňovalo. Jakmile tato hladina napětí dosáhla nějakého bodu, tak k výbuchu přirozeně dojít muselo. Děti nejsou hloupé a dokáží poznat, že mezi rodiči něco není v pořádku. Hádky jsou v každé rodině a je to normální. Co mě ale trápí, je ta vaše tichá domácnost… Přemýšlím, jak byste se spolu mohli naučit komunikovat, abyste tomuto předcházeli. Napadá mě, že byste měla první začít vy a váš partner, protože děti se učí tím, co vidí. Pokud vázne vaše komunikace, vezmou si tento vzorec ony do svých vztahů. Pokud vám to nepůjde, můžete zkusit párového terapeuta, který vám bude určitým prostředníkem.

Na závěr bych si dokázala představit, že jako rodina strávíte nějaký hezký a kvalitní čas spolu, poté co tuhle situaci vyřešíte a promluvíte si už s klidnými emocemi… Co takhle víkendový únik do přírody (například si udělat zážitek a zařídit si glamping)?

Kontakt: www.mojra.cz