Která to nezažila, nemá ani tušení, jak hrozné je v takovém prostředí pracovat. Takoví ženští „machové“ jsou postrachem nejednoho pracovního kolektivu. Tedy pokud v něm jsou převážně ženy. Tyhle šéfky totiž svoje podřízené včeličky neustále kritizují, předhazují jim chyby a soudí je. Vydírají je, přidělují jim úkoly, leckdy nesplnitelné. Týmové hráčky? Ani omylem. Paradoxně je jejich snahou „být zadobře s muži“ a chovat se jako oni.

Syndrom včelí královny

Teorie včelí královny sahá až do 70. let minulého století a zahrnuje vysoce postavené podnikatelky, které aktivně omezují příležitosti a postup svých ženských podřízených nebo kolegyň. Tohle chování může mít podstatný dopad na ostatní zaměstnance v celé firmě. Mezi odborníky panuje všeobecná shoda, že fenomén včelí královny je symptomem, nikoli příčinou nerovných pracovních podmínek na pracovišti. Podle nedávné studie společnosti Deloitte, která zkoumala 7000 společností ve 44 zemích, tvoří ženy pouze 15 % světových správních rad. V průměru jsou ženy povyšovány mnohem pomaleji než muži, u žen na nižší úrovni je pravděpodobnost až o 18 % nižší. Jeden z pěti členů vedení je žena. A méně než jedna ze třiceti je barevná žena. Není tedy divu, že mnohé z žen na pracovišti potkaly včelí královnu.

Důvod, proč se chová tak, jako by „nahoře“ nebylo místo pro jinou ženu, je ten, že tomu tak skutečně je. Tam „nahoře“ ve vedení opravdu není místo pro jinou ženu. To potvrzuje i psycholožka Magdalena Dostálová: „Důvodem, proč se včelí královna neprojevuje tak nepřátelsky k mužům, ale „jen“ vůči příslušnicím stejného pohlaví, může být minimální počet žen na exponovaných postech. Jako by vědomě tušila, ať už je to pravda, či nikoli, že zde pro více žen místo není. Proto přece nebude podporovat někoho, kdo by mohl být její potenciál ní soupeřka, kdo by ji mohl nahradit.“

Šikana od královny

V roce 2017 publikoval časopis The Atlantic článek zkoumající znepokojivou realitu žen šikanujících jiné ženy na pracovišti. Autorka Olga Khazan mluvila s ženami z různých oborů o jejich zkušenostech a zjistila, že jejich příběhy byly vzorem svévolné podlosti. Mnohé ženy uváděly zážitky z toho, jak je jejich nadřízené ženy šikanují a házejí jim klacky pod nohy. Cecilia Harvey z Tech Women Today provedla výzkum, ze kterého vyplynulo, že 70 % žen, s nimiž vedla rozhovor, bylo šikanováno šéfkou!

Jestli jsou její výsledky přesné, pak kolem nás bzučí spousta včelích královen. Zdá se tedy, že syndrom včelích královen nemizí, ale naopak zesiluje, přestože v posledních dekádách vstoupilo do vedoucích pozic mnohem více žen. Podle výsledku průzkumu je to proto, že ženy ve vedoucích funkcích stále věří tomu, že musí vstupovat do konkurenčního boje s muži. A že tedy musí být k ostatním ženám přísnější a nekompromisní. Včelí královny se často vymezují i vůči ženskému kolektivu jako takovému. „Slýcháme výroky typu „nikdy jsem neměla kamarádky mezi holkama“, „lépe se mi funguje v mužském světě“. Svou roli zde jistě hraje i fakt obecně zakořeněného nešťastného vnímání ženského společenství jako hejna drůbeže. Proti takovému pejorativnímu nádechu je vlastně přirozené se vymezit,“ domnívá se psycholožka Magdalena Dostálová. Ony ty včelí královny vlastně nejsou ani zlé, ani nenávistné. Jsou osamocené a dělají to, co musí.

Když já, tak vy taky!

Jak říká Naomi Ellemers, jedna z autorek studie a profesorka sociální psychologie na Utrecht University v Nizozemsku, jejich chování je pouze důsledek toho, jak se vyrovnávají s diskriminací na základě pohlaví, kterému samy ve vlastní kariéře čelily. „Zažily předpojatost, tak teď, když mohou rozhodovat a šéfovat, zdůrazňují, jak se liší od ostatních žen. Také začnou uplatňovat genderové stereotypy, se kterými se samy setkaly,“ říká Naomi Ellemers. Když se vědci pokusili během výzkumu eliminovat chování včelích královen, jednoduše je požádali, aby přemýšlely o době, kdy samy byly souzeny na základě pohlaví, nikoli zásluh. Pro mnohé nebylo snadné překonat genderovou předpojatost a musely hodně obětovat, aby byly úspěšné jako muž. „Tyhle ženy vědí, že to, aby dokázaly být úspěšné, musely prokázat výjimečné odhodlání.“

Naomi Ellemers je k včelím královnám shovívavá a jejich chování vlastně omlouvá. „Jen se snaží přizpůsobit a přežít v prostředí ovládaném muži,“ říká. I proto se v současnosti mezi odborníky hovoří o tom, že by se termín „včelí královna“ měl nahradit termínem „distancování od vlastní skupiny“. Autorka studie zdůrazňuje, že řešení problému nelze dosáhnout „opravou žen“, ale samotných firem a společností, v nichž pracují. „Odstranění genderové předpojatosti v našich firmách je opravdu jediný způsob, jak tento jev eliminovat.“

Čím víc, tím líp

Samozřejmě že ne všechny ženy na vysokých postech jsou podlé a zlé vůči ostatním ženám. Protože moc dobře vědí, že schopnost přiznat si, že „nemusím být sama“, je první krok k tomu, aby se stala skutečně dobrou vůdčí osobností. Čím více umožní svým podřízeným ženám růst, tím lépe pro společnost. Více žen na vyšších pozicích znamená přidanou hodnotu a je v zájmu všech ředitelů tohle podporovat. Když si to „včelí královny“ uvědomí, budou vidět v dalších ženách, které se snaží kráčet nahoru, výhodu. Více žen, větší síla. Je to vlastně snadné. Snahou by tedy mělo být nahrazení úzkosti žen z toho, že by je někdo mohl sesadit, snahou o pozitivní změny. Odborníci volají po sounáležitosti. Laura Liswood, generální tajemnice Rady ženských světových lídrů, kterou tvoří 72 prezidentek a předsedkyň vlád, v roce 2018 řekla: „Ženy jsou jako sněhová vločka. Jedna sama může roztát, ale společně mohou zastavit provoz.“

Co by měla vědět (a dělat) dobrá vedoucí

Spolupráce: Když přimějeme ženy, aby se přestaly navzájem považovat za hrozbu, pak se vše změní. Znamená to ale kontrolu vlastní motivace a ega. Laura Gray, výkonná ředitelka komunikační společnosti, tvrdí: „Úspěch závisí na tom, jak dobře funguje firma jako jednotka. Nekonkurujte si, spolupracujte,“ ovšem také zdůrazňuje druhou stránku: „chci, abychom všichni taky někdy spali a trávili čas se svými dětmi a mohli odejít z práce v rozumnou hodinu.“

Kolegové nejsou vaše děti: Zní to jako jednoduchá rada, ale není vždy snadné přecházet od „šéfování“ doma k šéfování týmu ve firmě. Mark Murphy, odborník na řízení firem a managment, uvádí několik běžných úskalí managmentu, která často překonávají šéfové. Není nic hrozného na tom, když matka řekne pětiletému dítěti „udělej to, protože jsem to řekla“. Ovšem jako styl řízení v případě vedení týmu dospělých to není ani trochu vhodné. Pro řešení problémů v práci je nutný styl, který kultivuje krea tivní myšlení, ne ten, který ho zadupe do země.

Konstruktivní a přímočaré jednání: Laura Gray radí ženám ve vedoucí pozici, aby se naučily namísto kritiky jednat s ostatními ženami jasně, přímo a konstruktivně. „Je to mnohem lepší než vyvolávání strachu, emoční manipulace a pasivně agresivní jednání či nejasné výroky,“ říká a dodává „Nemysli na to, co chceš, ale přemýšlej o tom, co chceš, aby ten druhý slyšel. A pak to řekni tím nejlaskavějším způsobem.“

Jak vycházet s včelí královnou

Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Praha

Žena pracující pod včelí královnou si musí téměř vše doslova vydřít sama. Což ji může na jednu stranu zocelit, na tu druhou však také zničit. Nezažije přirozené předávání zkušeností starších mladším tak, jak se to odedávna ve společnosti dělo. Domnívám se, že dlouhodobě je takový stav těžko žitelný. Někdy se však podaří obranný val včelí královny nahlodat a pod ním nalezneme dobré osobnostní rysy. Ne každý má však sílu a trpělivost se pod slupku prokutat.