Zdroj: Shutterstock
Na Vánoce se netěším. Vzpomínky jsou příliš smutné. Opustil mě muž, budu sama
Vánoce, Vánoce přicházejí… A s nimi i shánění dárků, pečení cukroví, nervák s generálním úklidem bytu a slavnostní výzdobou, plánování návštěv příbuzných. Co když ale Vánoce slavit nechcete, protože z vašeho života odešel třeba někdo blízký?
Před deseti lety Renatu opustil manžel. První Vánoce v prázdném panelákovém bytě byly proplakané, její žaludek odmítal jakoukoli potravu, natož tu slavnostní. „Chtěla jsem Štědrý den navždy vymazat nejen z kalendáře, ale i ze své hlavy,“ vzpomíná mladá žena. Děti s manželem neměla.
Následující Vánoce se rozhodla přežít v exotických končinách. „Jela jsem do Egypta, navštívila Jeruzalém a další rok Jordánsko. Smutku ani vzpomínek jsem se nezbavila, když jsem večeřela v hotelu 24. prosince sama u stolu. Ale daleko od domova to bylo tak nějak méně bolestivé,“ vypráví.
Rok nato odjela Renata na Kanárské ostrovy a tam už si konec roku lehce vychutnávala. Od rozvodu přece jenom uběhl nějaký čas. „Nazdobené palmy, rozkvetlé exotické květiny, španělské koledy, krásné počasí, milí lidé, to vše na mě příjemně působilo. A den před Štědrým dnem přišla láska…“
Když Renata 26. prosince z ostrovů odjížděla, myslela si, že stejně jako končil její zájezd, končí i „vánoční story“. Opak byl ale pravdou. Letos slaví s novým partnerem už pět let vztahu. Vánoční atmosféra, která s adventem přichází, jí už nevadí.
„Mám ráda rozsvícené svíčky, vůni skořice a jehličí. Mám ráda procházky starou Prahou, koledy, horké kaštany, posezení s přáteli, půlnoční mši. A při svíčkách poděkovat a vzpomenout na blízké, kteří už nejsou mezi námi,“ říká. Odmítá ale generální vánoční úklid, pečení cukroví a nechce utrácet čas ani peníze v obchodních centrech. „Nechci komerční Vánoce, které nám nutí reklama a nákupní centra už od podzimu.“
Letos se Renata opět chystá na Vánoce pryč. Odjíždí za pár dní na dovolenou. „S mou ‚vánoční láskou‘ si letos splníme sen – jedeme na cestu po Karibiku. Teď už neutíkám před svátky, ale naopak si je vychutnávám a užívám. Vlastně tak prchám před vánočním stresem. Dárkem pro nás pro oba je právě ten čas strávený na společné dovolené. To jsou pro mne skutečně krásné Vánoce plné pohody a lásky.“
Udělejte si čas pro sebe
Vánoce patří mezi nejkrásnější, ale také nejvlezlejší svátky roku. Potkáváme se s nimi na každém kroku, na každé stránce časopisů, na všech návštěvách, při každém rozhovoru s přáteli, známými a kolegy. Někdy se ale život vyvine tak, že vánoční krásu a pohodu, hromadnou radost a štěstí nechceme sdílet. Máme jiné nálady a pocity. Máme na to vůbec právo? Nezatratí nás všichni kolem nás?
Ať už se vám v životě přihodí cokoli smutného, bolestivého a jste ve stavu, že nechcete nic slavit, vyměňte letos vánoční čas za čas pro sebe. Všechno, na co zatím nebyl prostor a kapacita, ale přáli jste si to, si dopřejte. Knížky, lenošení, nevaření a nepečení, dobré restaurace, samota u lesa, masáže a relaxační koupele…
Když jsou děti na Štědrý den jinde
Právě tak nějak se rozhodla Vánoce „slavit“ i Martina. Udělá si čas na věci, ke kterým se normálně nedostane. Půjde na masáž, naplánuje si procházku po místech, kde je klid a čerstvý vzduch. A Štědrý den si udělá prý jako pyžamový, s knížkou, čajem, spánkem a nějakou pohádkou. A večer možná vyrazí s přáteli na půlnoční.
Letos zůstane Martina na Vánoce sama. Nedávno se s manželem rozvedli a děti budou na Ježíška u něj. Přítel, se kterým Martina žije, musel odjet do zahraničí za prací a zůstane tam až do ledna. „Takže jsem se rozhodla svátky neslavit, respektive ne tak, jak jsme všichni zvyklí,“ říká šestatřicetiletá žena. „Mám tenhle čas moc ráda, všechny ty ladovské obrázky, které Vánoce představují, koledy, stromeček, rozzářené dětské oči… Nějakou chvíli mi trvalo smířit se s představou, že děti budou letos jinde, že nebudou s mámou, že nebudu mít pro koho ty svátky chystat. Ale hodně mi pomohlo, že jejich táta je miluje a že se o ně hezky postará. Říkám si, že je spravedlivé, když už to nejde společně, svátky střídat,“ svěřuje se Martina. Jak říká, Vánoce nevypouští, jen si je užije po svém.
Vánoce jako vrchol roku nebo jako trauma
„Někteří lidé vnímají Vánoce i jako ukázkovou hru pro sebe i své okolí,“ upozorňuje psycholog Dalibor Špok. „Snaží se ostatní trumfovat vzornou rodinou, bezchybným úklidem, lepším cukrovím či větším počtem dobrých vztahů. Pokud něco z tohoto ‚ideálního obrazu‘ chybí, nechceme Vánoce slavit. Je pochopitelné, že nedokážeme ideální obraz vytvořit, jsme-li smutní, jsme-li bez blízkého, se kterým bychom chtěli Vánoce slavit. Špatné je, že se za to kritizujeme, protože nejsme schopni zvládnout to, co po nás ostatní ‚chtějí‘. A místo toho, abychom si uvědomili, že je to naprosto v pořádku a že právě opak by byl pokrytectvím, o to více se Vánoc děsíme,“ říká Dalibor Špok a doplňuje: „Vyčítáme si, že žijeme pouze danou realitu a cítíme se kvůli tomu o to hůře. Jako by Vánoce byly nějakou ‚prověrkou‘, že náš život je v pořádku a že mu nic nechybí. Ničím takovým Vánoce ale nejsou. Mají hlubší duchovní smysl.“
Podle psychologa nejsou Vánoce primárně rodinným svátkem. Nejsou přehlídkou kulinářských schopností. Nejsou ukázkou toho, jaké dárky si můžeme dovolit koupit. Nejsou svátkem, kdy máme popřít každou myšlenku na smutek nebo strach.
Radost za každou cenu?
„Samozřejmě je pěkné, když uděláme dětem radost, necháme jim zakusit něco z tajemství této doby, když potěšíme druhého dárkem, strávíme čas s blízkými, když dokážeme, že je nám dobře. To vše je dobré. Ale není to hlavním účelem,“ zdůrazňuje Dalibor Špok. Vánoce jsou podle něj tajemstvím naděje, tedy přesvědčením, že něco stojí za to nebo že bude lépe.
„Připomenout si naději a význam, který pro nás tato hodnota má, je pravým úkolem Vánoc. Naděje neznamená, že jsme plní radostných myšlenek na to, jak bude zítra vše bezva. Naděje znamená otevřeně přijmout i vlastní bolest, samotu, omezení, smutek nebo nedokonalost a žít s nimi, společně s vnitřním přesvědčením, že tato bolest, smutek a nedokonalost mají svůj význam, který možná teď nedokážeme (a ani nemusíme) pochopit. Že nás někam posouvají,“ dodává psycholog Špok.
Na Vánoce můžeme být klidně smutní. Můžeme být sami. Nemusíme se okázale radovat. Smutek, samota ani nechuť jásat se s nadějí nevylučují. Naděje není jakási bezva emoce, která by konkurovala smutku nebo nechuti. Naděje je mnohem víc – můžeme ji mít, i když se dobrých pocitů nedostává. Nejedná se tedy nutně o to, Vánoce neslavit. Jedná se o to, snažit se je prožít… trochu jinak, s nadějí.
Vánoce jako stresující faktor
Na seznamu padesáti nejvíc stresujících životních událostí, které přímo ohrožují naše psychické zdraví, je rozvod, rozchod, vlastní svatba i hádky s tchyní. Oslava Vánoc se do žebříčku stačila dostat také. Stojí si na tom podobně jako vyšší půjčka od banky, poruchy spánku, změny hmotnosti nebo dovolená. To není náhoda. I když byste uprostřed července sami nad sebou kroutili hlavou, že vás dokáže rozhodit připálená buchta nebo fronta v masně. O Vánocích je z toho tragédie a spálené vanilkové rohlíčky jsou schopné odstartovat děsivou rodinnou hádku.
I „šťastné a veselé“ zkrátka souvisejí s tím, co nás objektivně stresuje nejvíc – s nedostatkem kontroly a nejistotou. Nikdo není rád, když nemá věci pod palcem nebo když neví, co se od něj čeká. Když k tomu připočtete nějaký ten nereálný cíl (jako dvacet druhů cukroví za dva dny), nedostatek času a přetížení, máte stres jako vystřižený z učebnic psychologie.
