„Vychovávala jsem dceru sama, s manželem jsme se rozvedli, když byla ještě malá. A přestože se mi Erika narodila těsně před čtyřicítkou, měly jsme spolu vždycky prima vztah. Nikdy jsem se nechovala jako despota. Troufnu si říct, že mě měly rády i její kamarádky,“ říká šestapadesátiletá Klára. „Ale když je něčeho moc, tak je toho příliš, pak jsem schopná vybouchnout,“ směje se. „Ráda se bavím, ale nesnáším lidi, kteří v sobě nemají špetku tolerance a sebereflexe. I proto jsem Eriku odmalička vychovávala tak, aby byla osobitá, ale slušná.“ Možná právě jistá extrovertnost až neomalenost se Erice na jejím nově objeveném Robertovi líbila, kdo ví.
Objevil se nečekaně
„To je Robi,“ pochlubila se se svým novým objevem u domovních dveří Erika. „Dělá konzervatoř a hraje na bicí a na kytaru. A taky fantasticky zpívá,“ pravila uneseně a hleděla na něj jako na obrázek. „Má dobrý vkus po mně,“ řekla si v duchu Klára. Robert byl hezký, takový ten rozervaný umělec, co se holkám líbí. Ležérní, s jiskrou v oku.
Vztah se jevil od začátku vážný. Erika byla na Robertovi téměř závislá, veškerý čas trávili spolu a to začalo narušovat její studijní nasazení. Konzervatoř byla oproti ekonomce přece jen lehčí kalibr. „Robert u nás občas povečeřel, občas přespal, na tom nebylo nic divného, ale když se z toho stala každodenní rutina, trochu jsem zpozorněla. Spal celé dopoledne, občas zašel na zkoušku s kapelou, školu dělal a nedělal a hlavně nikdy nepřinesl ani minerálku, natož něco k jídlu.“ Málokdy se stalo, že by se Erika vypravila do jejich rodiny, natož přes noc. Klára ji nechtěla stresovat nemístnými dotazy, ale normální jí to nepřišlo. „Co Robertovi rodiče, vídáš se s nimi? Jací jsou?“ neudržela se jednoho sobotního odpoledne, když zase byli oba mladí u Kláry. „V pohodě, občas zajdeme na večeři do restaurace,“ prohlásila Erika. Tohle Kláře přišlo poněkud divné, nikdy jí o tom Erika neřekla. Ale dál nechtěla vyzvídat.
A najednou u nás bydlel…
Jednoho dne, a to se dalo čekat, přišel zamilovaný pár s dotazem, zda by u Eriky s Klárou nemohl Robi načas bydlet. „Pro mě se vlastně stejně nic neměnilo, jen se z návštěvy stal spolubydlící. Bláhově jsem očekávala, že se tedy začne alespoň částečně podílet na chodu domácnosti. To jsem se ale přepočítala,“ říká Klára. „Mami, já jsem tak ráda, že tu s námi Robi může bydlet, on je taky šťastný, má nás obě moc rád, víš?“ líbilo se dceři.
Klára pípla něco v tom duchu, že zadarmo ani kuře nehrabe, ale šťastná Erika jí znemožnila jakékoli nemístné průpovídky. Pak přišly letní prázdniny, Erika si našla brigádu a její přítel vyspával do oběda, bušil do bicích v garáži a stále častěji opanoval sedačku a televizi. Kláře začínala s tím budižkničemu docházet trpělivost. „Eriko, proč si Robi nenajde také nějakou práci na léto? To mu není trapné brát si peníze od rodičů, vyjídat naši lednici a jen se tak flákat?“ ujely Kláře nervy. „On se snažil si něco najít, ale všude chtěli řidičák. Do prázdnin si ho dodělá…“ „Do prázdnin tohle soužití nevydržím,“ v duchu zaklela Klára.
Neplatíš, tak nepřepínej
Robimu v domě nebylo nic svaté. „Kde mám ten francouzský sekt, který jsem koupila na degustaci v Praze?“ zeptala se Klára jednou večer, když nahlédla do vinotéky. „On si ho před pár dny Robi půjčil, potřeboval dárek pro kamaráda na nějakou narozeninovou party,“ vysvětlila Erika. Klára cítila, že přituhuje. Tohle už bylo trochu přes čáru, její oblíbená vína byla pro ostatní tabu. „Pak se mi to vymklo docela. Robi si naprosto bez skrupulí začal zvát ke mně domů kamarády muzikanty, prý potřebovali zkoušet. To už jsem zvládala jen se skřípěním zubů. Jednou jsem se s kamarádkou vracela z divadla a doma bylo boží dopuštění, mejdan, jak má být. Moje dcera seděla v kuchyni plné špinavého nádobí, prázdných lahví a vajglů a plakala. Robiho prý načapala v koupelně se spolužačkou a do toho samozřejmě věděla, že mají oba zaděláno na pořádný malér, až se vrátím domů.“
Klára toho měla tak akorát dost. „Sbalte si všichni věci a vypadněte,“ zaburácela. „A tím myslím opravdu všichni!“ Erika celá vyděšená s otazníky v očích zírala na svoji mámu. „Ty ne, zlato, ty jsi tu doma. Ale jenom ty…“ A bylo po soužití, vzhledem k příhodě se spolužačkou naštěstí i po vztahu, myslela si Klára, která věděla téměř od začátku, že by její dcera nemohla být s takovým klukem šťastná, ale nechala věcem volný průběh. Možná až moc dlouho.
Bohužel po několika týdnech Klára zjistila, že se Erika s Robim opět schází. „Když jsem se jí na to chtěla zeptat, Erika už bohužel nebyla tak sdílná. Moc dobře věděla, že tento vztah již neschvaluji, a asi i ona sama v hloubi duše cítila, že to není to pravé. Bohužel Robi byl velice dobrý manipulátor. Napovídal dceři, že mu kamarádi dali něco do pití a on pak vůbec nevěděl, co dělá. Erika mu uvěřila, schází se s ním tajně, vím, že mi lže. Její prospěch ve škole se zhoršuje a já si už pomalu nevím rady, co s ní. Nechci jí dávat na výběr, jestli já, nebo Robi, ale moc dobře vím, že jí tento vztah nepřinese nic dobrého.“
Názor odborníka: mediátorka Kateřina Bělková
Názor odborníka: mediátorka Kateřina Bělková
V případě Kláry a Eriky je rozhodně žádoucí, aby byla komunikace posilována. Klára by se měla snažit posilovat dceřinu důvěru v ní a stejně tak i jejich upřímný a otevřený vztah. Proto bych Kláře doporučila, aby dceru nestavěla do situace, kdy si bude muset vybrat. Tím by pravděpodobně došlo k ještě větší eskalaci emocí nebo by se Erika vůči matce uzavřela úplně.
Erika teď víc než kdy dřív potřebuje, aby jí byla matka spojencem a oporou, důvěřovala jí a podporovala ji v sebevědomém rozvoji. Je již skoro dospělá, proto je důležité, aby se naučila nést za svá rozhodnutí zodpovědnost. Pro Eričin zdravý vývoj jsou nutná pravidla. Klára by měla apelovat na Eričinu školní docházku, její prospěch a nastavit určité hranice. Pokud si bude Erika plnit své povinnosti a její prospěch se zase zlepší, dá jí Erika zase více důvěry a svobody.
Věřím, že pokud bude Klára postupovat tímto způsobem, nastaví jasná pravidla a uspořádání, ale stále ji bude poskytovat láskyplné zázemí, Erika Robiho brzy prokoukne a sama vztah ukončí. Pokud by se Erika začala více a více uzavírat do sebe, případně by došlo k většímu rozjitření emocí, doporučila bych vyhledat pomoc odborníka, vhodným bude například párový terapeut či vztahový mediátor, kde dostanou obě ženy bezpečný prostor, aby si vše vyříkaly, našly podmínky pro společné soužití a určily, co je pro ně důležité a jaké jsou jejich potřeby.
Kontakt: www.katerinabelkova.cz
