„Oba jsme tehdy bydleli mimo Prahu, ale jezdili jsme do hlavního města za prací. I tohle možná ovlivnilo rychlé sestěhování do nájmu v centru. Následující dva roky jsme si coby ‚náplavy‘ užívali velkoměstského života. Ale oba jsme horké hlavy a hádky a vášnivé usmiřovačky byly u nás na denním pořádku. Jednoho dne jedna hustá výměna názorů skončila nad ránem rozchodem. Řekli jsme si v návalu hysterie tolik hnusných věcí, že jsme to zákonitě museli ukončit. Upřímně to byl šok, dva roky sice žijete v trochu italské domácnosti, ale aspoň to mělo náboj, rozhodně jsme se nenudili. A teď nic, Martin z bytu zmizel a já se doslova zhroutila, vzala jsem si dovolenou a utápěla se v depresích,“ vypráví smutně Klára.

Čtěte také

S určitými typy mužů se nedá žít

Čtěte také

Holky mi ho záviděly, byl to nejhezčí kluk v okolí. Život s ním byl ale peklo

Skočila jsem do postele prvnímu chlapovi z baru

„Kámošky už nevěděly, co se mnou. A já jsem jim vděčná, že byly po mém boku, jinak bych se z toho nedostala. Jeden večer mě násilím vytáhly na party, kde jsem se z rozchodu dostala zase až moc rychle. U baru stál kluk, celkem se podobal Martinovi, a ještě toho večera jsem s ním skončila v posteli. Všeho jsem začala litovat až ráno, sice svobodná, ale stále zamilovaná do svého ex, jsem se vrátila do bytu a zavolala Martinovi, že ho musím vidět.“

Čtěte také

Hana Halfarová

Čtěte také

Nepřeju si to, mami. Respektujte soukromí dětí a nedávejte je na internet

Vrátil se mi

Klára s Martinem se sešli, bez emocí si vše vyříkali a ještě toho dne se Martin nastěhoval zpátky. Klára věděla, že se mu se svým úletem musí svěřit, nebyla by schopná to v sobě dusit. Ale jak na to? „Pár dní jsem se neodvážila přiznat mu pravdu, ale nedokázala jsem žít ve lži a vše na sebe napráskala. Martin mi nic nevyčítal. Asi tušíte, jak to bylo dál.“

Přišly ranní nevolnosti, těhotenský test a dvě červené čárky… „Věděli jsme, že dítě nemusí být Martinovo, ale on se k tomu postavil čelem. Řekl, že ať je skutečnost jakákoli, chce být uvedený v rodném listě a vždycky bude otec, protože už o mě nechce nikdy přijít. Požádal mě o ruku, vzali jsme se a narodila se nám krásná Eliška.“

Čtěte také

A chtěla jsem mu ještě říci... Nedopusťte, aby vás takové myšlenky trápily

Čtěte také

Odpusťte svým rodičům, než bude pozdě. Musíte se ale přestat chovat jako děti

Testy otcovství ukázaly pravdu

„Martin je v rodném listě uvedený jako otec, ale aniž by to jakkoli ovlivnilo vztah k Elišce, nechal si jen tak pro zajímavost udělat test otcovství. Když zjistil, že biologickým otcem opravdu není, byl chvilku trochu smutný, ale přešlo to. Byl pro Elišku tím nejlepším tátou, jakého mohla mít. Nikdy jsme se nebavili o tom, že by dcera měla znát pravdu.“

Zlom nastal před půl rokem, kdy sama Eliška otěhotněla a Martin získal pocit, že by se měla dozvědět pravdu. A tady je kámen úrazu, Klára o tom nechce ani slyšet. Že by mateřská intuice, že by to hormonálně nestabilní těhotné Elišce nemuselo dvakrát sednout? „V tomto se bohužel neshodneme. Oznámit dceři v jejích třiceti letech, že její mužský vzor a jistota není její pravý otec, mi nepřijde správné. Hlavně když je sama těhotná a neměla by se stresovat,“ dodává Klára s obavou, jak její dcera novou skutečnost přijme.

Čtěte také

Syn zůstal sám se třemi dětmi

Čtěte také

Marcela (54 let): Syn zůstal sám se třemi dětmi. Jejich matka se jich vzdala

Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace

Ze své pozice mediátora nemůžu samozřejmě radit, zda je lepší dceři pravdu říct či neříct. Co ale v tomto případě vidím jako zcela zásadní a nesmírně důležité, je shoda názoru obou rodičů. Paní Kláře a jejímu muži bych radila, aby se pokusili si o celé situaci do detailu promluvit, aby si navzájem sdělili své obavy a důvody k tomu, proč to dceři říct, případně neříct, a kdy.

Pokud by se jim podařilo najít shodu a chtěli by dceři pravdu ohledně jejího biologického otce sdělit, tak by si měli i předem domluvit, kdy, kdo a za jakých okolností jí celou pravdu sdělí. Pro Elišku bude rozhodně snazší, pokud uvidí, že jsou rodiče i v takto nelehké situaci ve shodě. Měli by mít stále na zřeteli právě dceřino bezpečí a duševní pohodu, i když rodiče pravdu znají, pro dceru to bude zcela nová, pravděpodobně nečekaná informace.

Pokud by se Kláře a Martinovi nepodařilo domluvit, doporučila bych vyhledat pomoc odborníka. Mediace je metoda, která umí stranám pomoci právě v takto náročných životních situacích. Díky vedení mediátora, který je nestranný a nezávislý, je možné nahlédnout na zdánlivě neřešitelný problém ze zcela nových perspektiv a zároveň umožňuje stranám, aby se spolu dokázaly bavit nezraňujícím způsobem. Přeji Kláře a Martinovi, aby se jim podařilo nelehkou životní situaci zvládnout.

Kontakt: www.katerinabelkova.cz

Čtěte také

V jednu chvílí se musíte začít řídit vlastním rozumem

Čtěte také

Tereza (55): Matka mě kvůli rozvodu zavrhla. Psycholog radí nebrat na ni ohledy