Trpí astroložka profesionální deformací? Myslím tím, jestli řešíte horoskop třeba v případě svých dětí…

No jistě. Když jsem čekala dceru, řešila jsem to výrazněji než jindy. Termín narození většinou nepřesunete tak, aby se změnilo sluneční znamení, ale aspoň tu Lunu! Narodila se mi Kozorožka. Já sama mám životní úkol v Kozorohu, takže je to lekce, beru!

Co znamená, že máte životní úkol v Kozorohu?

Jsem systematická, strukturální, zodpovědná, od malička mi říkali, že jsem předčasně vyspělá a mám to jasně srovnané – tak proč potřebuji Kozoroha, když mám vlastnosti připisované Kozorohům? Jenomže co třeba trpělivost? Co třeba moje věčná potřeba řešit věci za druhé a pak fňukat, že jsem v tom sama a nemám emoční oporu? Takže mám Sofinku, aby mě tohle všechno naučila. A nejen ji, Kozorohů kolem mě přibývá…

Myslela jsem tu deformaci i tak, jestli se třeba nejprve ráno, než jdete z domu, podíváte, jak je to ten den na obloze postavené…

Skoro každý den o tom píšu, takže se už moc dívat nemusím, mám to v hlavě. Ale ano, když jsem začala s astrologií, úplně mě to pohltilo. Studovala jsem dnem a nocí, četla všechno, co mi přišlo pod ruku, a hlavně se hrabala v horoskopech. To je ostatně psychologicky popsaný jev: když vás téma pohltí, jedete nahoru na vysoké vlně nadšení, máte pocit, že jste našli univerzální odpověď na všechny životní otázky. Pak se to někde zasekne, zadrhne a kolaps: zákonitě projdete fází nedůvěry, z té ohromné vlny spadnete na pusu – a teprve pak se můžete z krize pomalu dostat do udržitelné rovnováhy. Tím jsem si prošla. A teď můžu říct, že fázi astrologické posedlosti už mám naštěstí za sebou.

Proč naštěstí?

Je to omezující! Astrologie není jediná možnost, jak se dobrat podstaty toho, co vás v životě zajímá. A proč zavírat oči před ostatními způsoby poznání světa? Nejsem sice Vodnář podle data narození, ale ve Vodnáři mám půlku horoskopu, takže vnímám svět jako neuronovou síť mezilidských propojení s nekonečným množstvím možných kontaktů na synapsích, takže by mi bylo líto se omezit jen na jeden způsob. Ostatně i ta denní předpověď, co píšu na blog, je svým způsobem determinující. Můj muž tvrdí, že si tím diktuju den, že co si to ráno nasadím do hlavy, to pak žiju. Otázka je, co bylo dřív, vejce, nebo slepice? Podle mě nepíšu nic, co bych sama generovala, prostě jen načítám přítomnou energii – a ta se samozřejmě manifestuje i v mém prožívání.

Dá se s tím žít?

Jasně. Vždyť žiju, ne? Samozřejmě to trochu koriguji. Píšu vždycky přesně to, co vnímám, ale snažím se nehnat popis do extrémů a dívat se na aktuální téma z různých úhlů pohledu. Nic není jenom černé, nebo bílé. Protože připustíme-li, že jaký si to napíšu, takový to mám, je lepší napsat to tak, abych chápala smysl a viděla naději.

Jak moc je vytváření horoskopů kreativní?

Pro mě to kreativní je. Vždycky jsem si myslela, že kreativitou se rozumí výtvarné umění, hudba, architektura, ale tohle je kreativní psaní. Původně jsem ve svém počínání tu kreativitu neviděla. Ona se vyvinula. Jsem vychovaná jako racionální skeptik, potřebuji definice, empirii, řád a systém. Proto jsem si vybrala astrologii, která má přesná pravidla, je to matematika, racionální kombinatorika. A od té jsem se kdysi odrazila. Teprve časem začala do mé práce pronikat kreativita. Otevřela jsem se intuici a ono se to parádně propojilo, zesílilo a už to frčí. A protože mám ráda lidi, vnímám astrologii jako mezilidskou interakci. Personifikuju si planety, vnímám jejich archetypální povahu, jejich vztahy, konflikty… a už se rozvíjí příběh.

Existuje něco jako bulvární astrologie, která poškozuje tu seriózní?

Ano, existuje, ale hranice je tenká. Myslím, že někteří ortodoxní astrologové by i můj popularizační přístup mohli označit za bulvár. Dá se asi říct, že čím méně prostoru pro horoskop v časopisu máte, tím obecnější bude, tím spíš se omezí na nějakou banální charakteristiku nebo plytký komentář.

A ta seriózní astrologie? Co je na druhém pólu té křivky?

Na druhém pólu té křivky je opačná patologie. Pojďme se raději podívat, co je uprostřed. Tam bych ráda viděla astrologii otevřenou a srozumitelnou každému, kdo o to stojí. Bylo by třeba fajn, kdyby se astrologie začala učit třeba ve škole. Aspoň u lidí, u kterých to dává smysl. Jeden nebo dva semestry. Pro začátek. Na psychologii, medicíně, pedagogice. Všude tam, kam se dostala podobně vysmívaná psychologie zhruba před sto lety, by se podle mě měla dostat i astrologie. Dává mi to smysl.

V čem?

Astrologie není rada ve smyslu „Dejte si pozor, ať vám dneska nespadne cihla na hlavu!“. Je to komplexní systém, který nám pomáhá porozumět sobě samým i lidem kolem nás. Každý, včetně těch, kdo se astrologii smějí, ví, co je za znamení. Ale i to je generalizace, protože znamení není zdaleka všecko.

Co ještě se bere v úvahu?

Systém domů, znamení a planet. Znamení nám řeknou, jak se kdo chová. Domy, kde se tak chová. A planety jsou samotní aktéři hry. Takže výrok „Moje tchyně je kráva, protože je Kozoroh!“ je absolutním nepochopením astrologie. Všichni v sobě máme svého Kozoroha! I všechna další znamení. Tohle by bylo na delší vysvětlení, ale jde vlastně o základní astro prvouku.

Kdyby se astrologie učila, co by nám to přineslo?

Astrologie pomáhá lidem pochopit sebe sama, ale taky své děti, své rodiče, své partnery, kolegy. A porozumět rozdílům. Třeba proč Zuzanka spala od půl roku sama v pokoji a Martínek to v pěti letech pořád nedokáže? Co potřebují? Co je jejich životní téma? Jaké jsou jejich strachy? V čem mohou excelovat, kde mají slabiny – a jak k tomu přistupovat? Každý člověk je jiný, ale hodně lidí si opravdu myslí, že to, jak se jeví svět jim, je totožné s tím, jak se jeví všem ostatním. Při práci s klienty a jejich horoskopy vidíte denně, že tytéž věci vnímá každý z nás velmi odlišně. Což se projeví všude. Nejmarkantněji třeba v partnerských horoskopech.

Jak to s nimi je? Hodí se Vodnář ke Lvovi a Blíženec ke Střelci?

To ani náhodou nefunguje takhle jednoduše! Je potřeba se podívat na celý horoskop obou partnerů. Ve zjednodušujících časopisech se dozvíte, že Vodnáři to může klapat třeba s Blíženci nebo Beranem, protože to jsou znamení, která mají podobnou dynamiku, na které by se možná dalo něco společně stavět. Jenomže už jenom to, že porovnáváte sluneční znamení proti slunečnímu znamení, je hrubým zjednodušením. Krom toho, vztahově důležité planety jsou daleko spíš Luna, Venuše, samozřejmě i Slunce, taky Mars, Lilith… prostě je to celek.

Můžete zkusit říct nějaký příklad?

Řekněme, že žena si svého ideálního partnera představuje jako muže, který v sobě nese charakteristiky jejího Slunce a jejího Marsu. Já například mám Slunce v Býku a Mars ve Vodnáři. Nemusím nutně najít chlapa, který je Býk nebo Vodnář, ale potřebuji muže, který v sobě bude mít charakteristiky těch znamení, tedy býčí stabilitu, solidnost, estetiku, požitkářství, ale bude to mentálně otevřený, svobodomyslný typ, který na mě nebude viset… třeba. A pořád ještě zjednodušuju.

A našla jste takového muže?

Našla. Napodruhé. Má přesně to, co od chlapa očekávám. Což neznamená, že si někdy nelezeme na nervy.

Lustrujete své vztahy předem?

Momentálně žádné nové partnerské vztahy nenavazuju. U přátel lustraci nedělám, na tom citově nevisím natolik, aby mě případný neúspěch srazil do kolen. Ale obecně vzato ano, na nové lidi, s nimiž mám něco společně podnikat, se podívám. Jak kompatibilní budu se svou novou marketingovou poradkyní, jak se domluvíme s paní učitelkou ve školce. Poslední partnerský vztah, který jsem důkladně lustrovala, byl s mým současným manželem. Trvalo nám jedenáct let, než jsme se propracovali z bodu „seznámili jsme se“ do bodu „tak se teda vezmeme“. A těch jedenáct let jsme strávili tím, že jsme si každý odžívali svoje témata – a i to je otázka horoskopu a tranzitů planet nad ním. Může se stát, že potkáte člověka, který k vám patří, vy patříte k němu, ale ještě nedozrál čas. Docela často se na mě obracejí vdané ženy s tím, že už v manželství nedokážou vydržet a chtějí se rozvést. Nebo naopak nechtějí, a měly by. Je důležité uvážit, jak vypadají horoskopy obou partnerů vůči sobě navzájem a teprve potom řešit, jestli je momentální krize krizí dočasnou nebo ukazuje na mé setrvávání někde, kde už dávno nemám být. Opustit vztah může a nemusí být řešením.

Jak moc vám v astrologii pomáhá psychologie, kterou jste vystudovala?

Do jisté míry určitě ano. Spousta věcí se propojila a dosedla na své místo. Ale rozhodně neaspiruju na to být někomu terapeutem. Říká se, že nejlepší astrologové mají výrazně obsazené znamení Štíra a/nebo Vodnáře. Já jsem ten vodnářský typ. Štír se nebojí říznout, půjde s vámi nejhlubší stokou, pokud bude potřeba, abyste jí prošla, klidně vás potáhne za vlasy, když už nebudete moci, prostě to s vámi protrpí. Tohle je i vlastnost terapeutů – a já tu vlastnost nemám. Vodnář potřebuje odstup, jeho síla je v nadhledu. Vidí věci v perspektivě, a co vidí, to bez zaváhání pojmenuje – a předává klienta dál. To mě baví i v případě opakované práce s klienty – nedělám terapii ve smyslu každý měsíc konzultace kolem stejné otázky a pojďme si říct, kam jste se posunula, ale mám ráda, když se klient sám vrací s novým tématem: „Minule mi horoskop otevřel oči ve vztahu s matkou, můžeme se dnes podívat na moje profesní nastavení a směřování?“ Třeba tak. V tom vidím kus odvedené práce na straně klienta.

Takže dává smysl řešit svůj horoskop v souvislostech?

Ano, ale ne na první dobrou ke všem a ke všemu. Někdy se objeví klientka, která přijde poprvé a říká: tohle jsem já, mám tři děti, tohle jsou jejich data a místo narození, tohle je exmanžel, současný manžel, současná manželka bývalého manžela, jejich dvě děti… a tady jsou data a vy mi to všechno spočítejte a ještě se mi mrkněte na tu paní v práci. To smysl nedává. Nejsem papoušek na pouti.

Kdo jsou vaši klienti?

Řekla bych z devadesáti pěti procent ženy. A těch pět procent mužů jsou gayové. Heterosexuální muž střední třídy s průměrným vzděláním a tradičním přístupem ke světu astrologii většinou míjí. Možná, že „opravdový chlap“ neumí požádat o pomoc, považuje za selhání jít byť jen k praktikovi nebo k psychologovi, natož k astroložce. Pracovala jsem v IT v téměř čistě mužském kolektivu a často jsem slýchala: „Jak můžeš ty, tak chytrá a vzdělaná baba, věřit takovým bludům!“ Já jsem jim to vysvětlovala, pořád dokolečka – a nikam to nevedlo. Bylo to proto, že jsem tehdy ještě sama neměla jistotu a bojovala se svými vlastními pochybnostmi. Teprve až jsem si to v sobě srovnala, tyhle boje ustaly. A chlapi začali chodit na konzultace. Tajně. Veřejně nikdy nepřistoupili na to, že bych mohla firmě uspořádat třeba astroškolení pro personalisty.

Jak se stavíte k horoskopům, které nejsou osobní, ale týkají se politiky nebo mezinárodních vztahů?

Mundánní astrologie. Fascinuje mě, ale veřejně si na ni netroufám, jen tak sama pro sebe, protože můj historický, politický, případně ekonomický rozhled není podle mého na takové predikce dostačující.

Jak to funguje?

Stejně jako u lidí. Astrologie zobrazuje energii času a je jedno, jestli v tom okamžiku vzniká stát nebo se rodí člověk. Nebo se schyluje k válce. Na to se mě mimochodem můj muž i syn ptali už v lednu…

A co jste jim řekla?

Že to nechci vědět a předjímat. Na co bych se měla dívat? Na horoskop Putina? Zelenského? Ruska? Ukrajiny? To je složitá kombinatorika a vyžaduje, aby byl astrolog skutečně orientovaný historicky a politicky. To já ne jsem. Ale protože všechno souvisí se vším a jsou astrologické procesy, které trvají roky, pojďme se na to podívat trochu obšírněji. V lednu 2020 došlo k výjimečné konjunkci Pluta a Saturnu, to je velké téma. Tahle konjunkce nastává jednou za 34 let. Technicky přesně stály obě planety v zákrytu 12. ledna 2020. Ale den sem, den tam, v tomto případě to neznamená skoro nic. Obě planety jsou pomalé a s mimořádným transformačním dosahem. Vzpomenete si na ten díl Doby ledové, kdy veverce spadne žalud až k zemskému jádru, ona do něčeho drbne, jádro se začne točit na opačnou stranu a průšvih je na světě? Respektive, je a zároveň ještě není: potrvá dlouho, než se změna projeví na povrchu v zemské kůře, takže zatím se mamuti klidně pasou a nic netuší. Podobně s konjunkcí Pluto a Saturn. Tak 12. ledna 2020 nastal okamžik O. Otevřete si jakoukoli učebnici astrologie a u položky konjunkce Pluto – Saturn najdete tato klíčová slova: válka, krize, epidemie, přepis hranic světa. Samozřejmě ne z minuty na minutu. Takže třináctého ledna mi kamarádi hromadně psali, jak jsem se sekla a kde asi udělali soudruzi z NDR chybu… no jo, a on zatím žalud v jádru, zvířátka se klidně pasou a 30. ledna vyhlásila Světová zdravotnická organizace epidemický stav nouze. Mezinárodně.

Co vám šlo hlavou, když se ukázalo, jak je to vážné a že to klíčové slovo epidemie je realitou?

Co mi šlo hlavou? „Díky bohu, že to není ta válka!“ A vzápětí mi došlo, že to nepřejde za půl roku ani za rok. Že to pořád ještě běží. I dnes. Ekonomická krize s odstupem dvou let je nezpochybnitelná a válka s reálnou vyhlídkou přepisu hranic je tu. Katarze celého systému je nutná, tomu se nedá uhnout, nedá se to vyjednat, dá se jedině projít transformačním tunelem.

Kdy to skončí?

Tuhle otázku miluju! Astrologie nepopisuje realitu jedinou nekomplikovanou linkou, na které můžete označit začátek a konec. Astrologie je cyklická a vždy v ní působí mnoho různých vlivů současně. Ty se navzájem podporují, kolidují, přebírají štafetu, přelévají se. Tady žádný jednoznačný konec neexistuje. Stejně tak jako v životě. Můžeme se bavit o začátku a konci konkrétního procesu, o jeho průběhu, jeho předpokládaném vývoji a jeho načasování, ale pak také o tom, co následuje. Protože vždycky něco následuje. Ultimátní „Nebojte, ještě do září a pak navěky všechno dobrý!“ ode mě neuslyšíte.

Ale jako psycholožka tomu musíte rozumět, že se tak ptáme!

Jasně, tomu rozumím! Ale představte si, co všechno v horoskopu pracuje: Slunce, Luna, devět planet plus nějaké ty karmické body a každý jede po své dráze svou rychlostí, má svou energii, své transformační téma. Nemůžu popsat takový systém jedním slovem. Navíc se stále bavíme o obecné energii času, ale ta pak dosedne do vašeho horoskopu a individuální interpretace toho, co to vám konkrétně přinese, se bude lišit. Je to jako když meteorologové ohlásí déšť a ono skutečně prší. Je to dobře, nebo špatně? Zahrádkáři se radují, turisté jsou naštvaní. Takže pokud chcete smysluplnou odpověď, je dobré podívat se na váš konkrétní horoskop a jeho aktuální nastavení podrobněji a individuálně.

Co je na vaší práci nejtěžší?

Nejtěžší? Asi potkat se s člověkem s opravdu velmi náročným nativním horoskopem. Nejlépe ještě ve velmi náročném období. Znáte takové ty dózy naplněné barevným pískem? Nahoře je citronově žlutá, limetková, růžová, jemná lila. Uprostřed třeba modrá, zelená. A dole temný antracit, hnědá, černá. Jsou lidé, jejichž horoskop jako by byl vysypán převážně v lehkých, svěžích odstínech. Většina z nás má v horoskopu mix a trochu ode všeho. A pak vídám horoskopy vysypané skoro výhradně v těch temných, těžkých tónech. A teď si nad takovým horoskopem ještě představte skutečně náročný tranzit Pluta, Saturnu, jakékoliv transformační planety. Takoví lidé za mnou přijdou a čekají, že jim řeknu, že jednoho dne to bude lepší. A já vím, že o moc ne a rozhodně ne brzy. Na druhou stranu obvykle právě lidé s tak náročným horoskopem svůj osud nesou srdnatě, jsou silní a příliš si nestěžují. Oni vědí. Naopak horoskopy „všecko bylo úžasné, ale letos mi v práci odmítli zvednout plat“ jsou v tu chvíli často na zhroucení. Někdy je to těžká práce, ale vlastně o to uspokojivější. Asi proto, že za úplně nejdůležitější v astropsycho praxi považuji moment, kdy klient navzdory extrémně náročné životní situaci uvidí smysl běžícího procesu a přijme jej. To je nejvíc. S vědomím, že to dává smysl, přežijeme cokoliv.

KLÁRA KONICAROVÁ (49)

KLÁRA KONICAROVÁ (49)

  • Sluncem a Venuší Býk, zbytek horoskopu převážně ve vzdušných a ohnivých znameních 
  • Vystudovala psychologii, žila ve Spojených státech, deset let pracovala v IT, má dvě děti 
  • Píše blog www.astropsychologie.cz a poskytuje astrologické konzultace.

ZDROJ: časopis Vlasta